Nebezpečné známosti 35. kapitola

Nesnáším tento pocit. Pocit nevědí. Nemít ani tušení. Tušení o co opravdu jde. Co se děje. Chci to vědět, potřebuju to vědět, jestli chci blíže poznat Silera…

Kráčím pomalým krokem po ulici na jižním bloku centra a koukám spíše pod sebe, než před sebe. Chodníky i silnice jsou mokré od ranního deště a zavání to tu plyny z aut a prudce smaženého oleje fastfoodu všude tady okolo. Hledím jen na své nohy, jak kráčí v před, ani nevědí kam. OPĚT se utápím jen v mé hlavě, v mých myšlenkách. Myslím, že z toho jednou zmagořím a jestli ne, hodím si švihadlo kolem břízky.
Opravdu mě štve ten Siler, vždyť o co šlo, to byla pro něj Kate tak důležitá, že si ji brání zuby nehty. Toť záhadná otázka.
Ani nevím jak, ale dostanu se na ulici, kde je už „můj“ dům. No…co dům, je to asi dvacetipatrový věžák v moderním stylu a není můj, protože se tam jako doma moc necítím, je to otevřená záležitost. Navíc ten byt platí Jameson…aah Jameson…to je fakt den!
Stisknu kliku na první pokus, pokud není zamčeno a také nebylo. Vejdu dovnitř a uvidím ihned usmívající se Rachel na sedačce a naproti ní stojící Jameson. S otráveným obličejem, brýlemi na nose a hrnkem kávy v ruce. I podle jeho postoje bych uhodla, že ho Rachel opět peskuje, kvůli další knížce. No…nezávidím mu! „Ahoooj!“ pozdraví mě s dobrou náladou Rachel a srovnává nějaké papíry v ruce. „Ahoj.“ Utrousím polohlasem, ale rozumět mi bylo. „Copak je? Blbá nálada?“ optá se starostlivě. „Blbý den.“ Odpovím ji a pověsím si kabát. „Venku je dost hnusný počasí, v zimě začne pršet…humus, ale z toho špatnou náladu mít nemusíš.“ Opáčí Rachel s úsměvem. Její optimismus bych chtěla mít. „No jo no…“ hlesnu jen a odeberu se na skok do kuchyně. Udělám si čaj, protože i když venku prší, jsem zmrzlá až na kost. Nesnáším deštivé zimy, kdy k tomu ještě mrzne! Napustím do konvice vodu a připravím si svůj velký červený hrnek. Hodím do něj sáček s černým čajem a čekám, až se uvaří voda. Opřu se o linku, zkřížím ruce na prsou a tiše dumám. Zase to blbé myšlení. „Nechceš si promluvit?“ navrhne velmi vřele Jameson, když si nakráčí do kuchyně, aby si umyl po sobě nádobí. „Není o čem.“ Odpovím ihned, nemíním se s ním vybavovat. Jsem dneska nevrlá, naštvaná a nechci pokazit, ani to poslední dobrý mezi mnou a Jamesonem. „Co se stalo?“ zeptá se dál, jakoby kdyby ani neslyšel mou odpověď. „Jamesone, já si s tebou nechci povídat o svých soukromých věcech, tak mě prosím nech být…“ požádám ho ještě slušně. Podívá se na mě vážně a vypne tekoucí vodu u dřezu. „Udělal ti něco?“ „Ne!“ „Opravdu?“ „Jdi do hajzlu.“ Ceknu obraně a zrovna cvakne konvice. Voda se dovařila. Přejdu k ní a zaliju si čaj. Vrátím konvici na své místo, vezmu hrníček a odpochoduju si to nahoru. Nesnáším takové situace. Prolétnu kolem nechápající Rachel a zabouchnu se v pokoji. Rozsvítím si tam jen lampičku, čaj položím na stůl a seknu sebou na postel. Vaří se to ve mně, chci něco rozbít, rozmlátit něco na kousíčky, je toho na mě za dnešek a včerejšek nějak moc. Proč jsou všichni chlapi takový? Nebo to já jsem taková naivka? Blbá naivka z malého městečka?! Ozvou se dveře zavrzáním a já se podívám tím směrem. „Můžu?“ utrousí Rachel s mírným a zmateným výrazem. „Jo pojď dál.“ Odpovím ji a sednu si, aby si mohla taky přisednout na postel. „Co se teda děje?“ zeptá se narovinu, s ničím se nepáře. „Byla jsem přes noc u Silare, nespali jsme spolu.“ Zdůrazním a pokračuji. „Ráno se to semlelo moc rychle, ale prostě jsem u něj našla fotografii v rámečku, fotku ženy, velmi pěkné ženy a myslím, že to byla Kate. Bývalá žena Jamesona. Silar mě přistihl a reagoval až moc přehnaně, pomalu na mě křičel.“ Řeknu hopem. Rachel na mě chvilku kouká, zřejmě si to sama přebírá v hlavě. „On měl fotku Kate u něj? Jsi si jistá, že to byla Kate, vždyť si ji nikdy neviděla, ani nevím, že o ní víš.“ „Jameson mi o ní vyprávěl, ale to je vedlejší. Byla krásná, usměvavá, hnědé husté vlasy.“ „Na popis to odpovídá, ale já nevím…“ „Jameson mi trošku i naznačoval, že Silera podezříval z toho, že mu chce přebrat Kate…já fakt nevím co je na tom pravdy, ale vážně mě to štve.“ „Když jela Kate kdysi té osudné noci domů, jela od Silera, to víš?“ „Jo vím.“ Přiznám. „Měli spolu poměr, Rachel?“ zeptám se nejistě. Rachel se na mě podívala, jakoby něco hledala v mých očích. Důvěru? Jistotu? „Když jela tu noc Kate domů, jela opravdu od Silera…byla za ním, protože mu chtěla říct, že se rozhodla pro Jamesona. Kate milovala oba, ale kvůli Silerovi dětinství a nevyzrálosti si vybrala Jamesona. Myslím, že pro Silera to bylo nečekaný a že ho to zlomilo. Ale co zabilo Kate, jestli náhoda, nebo se chtěla zabít, to nevím.“ „A Jak ty to vůbec víš?!“ utrousím nevěřícně. „Protože Kate byla něco jako moje sestra, milovala jsem ji jako svou rodinu a navíc, ji a Silera jsem dala dohromady já.“ Přizná se Rachel.