Nebezpečné známosti 36. kapitola

„Cože?“ vyhrknu a návalem adrenalinu si musím stoupnout. „Co mi to tady říkáš, ty ses zbláznila!“ nemůžu uvěřit, ne tomuhle. „Je to tak Amber, ale buď prosím tiše a sedni si…“ požádá mě rozpačitě Rachel a donutí mě si sednout. „Jak jsi mu to mohla udělat sakra?!“ syknu tišeji a jsem vážně překvapená a naštvaná. „Hele to ti teďka vysvětlovat nebudu jo, ale prosím slib mi, že mu to neřekneš, nikdo se to nesmí dozvědět. Vím to jen já, Siler a ty a tak to musí zůstat.“ Utrousí Rachel. „To sis měla rozmyslet tak trochu dřív ne?“ řeknu vážně. „Amber prosím!“ začne prosit, až je to smutné. Chvilku se přemáhám, ale nakonec povolím. „Tak fajn, Rachel, ale slib mi, že už nic takového nikdy neuděláš…“ řeknu jako matka své nepoučné dceři. Kývne a obejme mě. Je fakt, že mi do téhle celé záležitosti nic není, ale co by mě zajímalo je, proč ty dva dala Rachel dohromady. Chtěla odloučit Kate od Jamesona, protože nebyli šťastní, nebo chtěla Jamesona pro sebe? Jo, to bude záhadou, kterou raději nebudu řešit.
Celý zbytek dne je tichý, ponurý a únavný. S Rachel a ani s Jamesonem nehodím společnou řeč, opět spočinu jen v mé hlavě. S myšlenkami na vše a na všechny. Pak večer mě napadne, že bych mohla zavolat Silerovi, chtěla bych ho slyšet, vidět jak se usmívá, jenže to vše je mi překážkou. Kate. Dokážu si představit, jak se objímají, zahýbají a tajně se schází, aby je nikdo nespatřil. Co člověk z té lásky má, když ji musí schovávat? Nakonec se vybodnu na nějaký hovor se Silerem a jdu spát, stejně ho zítra uvidím. Díky rodinné menší oslavě, kterou dnes celý den zařizovala Rachel s Jamesonem, proto tu byla. Chtějí oslavit další knihu Jamesona, jaká rodinná tradice. S rozhořčenými myšlenkami usnu a nechám si zdát o lepším jednodušším světě.

Ráno mě vzbudí budík. Červený řinčící krám od Silera, hodím po něm malý polštář a podaří se mi ho shodit na zem a utišit, nebo možná rozbít. Jo, cítím to až v kostech, dneska mám hodně špatnou náladu, nejen, že musím do práce, ale musím dneska strpět další oslavu plnou snobů. No, když se nad tím zamyslím, zajímalo by mě, kdo všechno přijde, když je to rodinná oslava. Gilbertovic zbytek rodiny nemá, tak kdo tedy přijde? Vyhrabu se z postele a nechce se mi opouštět to krásně vyhřáté místo, vážně ne. Navléknu si župan a jdu do koupelny. Vyčistím si zuby, hodím obličej na ksicht a učešu roští na hlavě. Dneska nějakému líbivému vzhledu nemíním věnovat ani tu sebemenší pozornost. Mám blbý den, tak ať je to na mě vidět, aby mě nikdo ještě nenaštval. Přejdu zase zpátky do pokoje se obléknout. Navléknu se do tmavých džín, černého trička a tmavě zeleného svetříku a končím. Posbírám si pár složek papírů, mobil, peněženka a klíče. To nastrkám do černé kožené kabelky a jdu dolů. Kabelku hodím k botníku a jdu do kuchyně, kde už sedí Jameson. Tak brzy vstával? „Co tak po ránu?“ rýpnu si. Už nám to začíná, neřízená střela Amber. „Nemohl jsem dál spát, navíc musím pracovat, zařídit oslavu a podobně. Jo a chtěl jsem ti dát osobně tohle.“ Odpoví a na stůl položí peníze. Má měsíční výplata u něj doma za nic nedělání. „Já to nechci, Jamesone, pracuju, takže se bez tvých peněz obejdu.“ Řeknu jasně. Neříkám, že by se ty peníze nešikly, ale už je nemohu přijmout, teď už ne. „Myslel jsem, že by sis za ně mohla koupit třeba nějaké pěkné šaty na dnešní večer.“ Hlesne s nápadem. „Šatů mám plný šatník, nepotřebuju další, je to sice od tebe hezké a pozorné, ale ne dík, fakt nechci.“ Odbudu ho jasně a připravím si kávu do vysoké termosky s sebou do práce. „Co jsi zase tak namíchnutá? Nebo to se se mnou ještě stále nebavíš?“ zeptá se zvědavě. „Mám špatnou náladu.“ Odpovím stroze a zaliju si kávu. Zašroubuji víko, zavřu a ještě promíchám. Snídani a svačinu si koupím cestou do práce. „Večírek začíná v pět, tak přijď včas!“ houkne ještě na mě, protože jsem se rozešla rychle ke dveřím, abych se obula, přijdu ještě pozdě. „Jasně.“ Ceknu jen a to mě jen přiměje náhodou se opozdit.
Pracovní den uteče kupodivu celkem rychle a v naprostém klidu. Vše při starém, až na prázdné místo Olivera, ještě že ten hajzl tu není, nestrpěla bych ho tu, nešla bych sem, stejně by mě zajímalo, jak takového idiota mohla Rachel přijmout. Rachel byla ve svém neustálém živlu, skákala od tamtoho k tomuhle, zařizovala to a tamto, nechápu, jak takový den může zvládat. Už po fyzické tak i po psychické stránce. Když už sedím u svého pracovního stolu a balím se na odchod, zaskočí za mnou ještě Rachel. „Amber, hele co myslíš, rudá či tmavě modrá?“ utrousí a ukazuje mi vzorky látek na tvrdé bílé čtvrtce. „Na co to je?“ zeptám se. „Chci fotit kabátovou kolekci a nevím, zda ty kabáty mají být rudé až vínové, nebo tmavě modré.“ Odpoví vžitě do své práce. „Hmmm no já bych zvolila obojí, můžeš nafotit kontrastový článek. Můžeš mít stejné páry kabátů, jen v jiné barvě a na jiných modelkách, nafotit to ještě někde venku, na sněhu, to by bylo nejlepší.“ Odpovím ji popravdě. Podívá se na oba vzorky a usměje se. „Ty jsi geniální!“ hrkne nadšeně. „Jo a myslíš, že bys mohla být při focení a pak k tomu dopsat komentáře, ulehčilo by mi to práci, protože toho mám až nad hlavu.“ „Jo jasně.“ Odsouhlasím, konečně budu pracovat taky v terénu. „Ještě musím vybrat, kde se bude fotit.“ Začne si Rachel povídat sama pro sebe. „No já se balím, ještě se musím stavit ve městě.“ Řeknu jen tak mimo řeč. „Kolik je hodin?“ utrousí Rachel. „Půl čtvrtý.“ Odpovím ji klidně. „Do háje! Ve čtyři mám být u kadeřníka!“ vyhrkne Rachel a pádí na svých podpatkách do své kanceláře. Pousměju se nad ní a obléknu si kabát. Když pohlédnu ven z okna, už teď je mi zima. Déšť vystřídalo husté sněžení a všude je bílo. Super, aspoň, že mám deštník.
Po práci se stavím ještě v jednom velkém pekařství, kde dělají výborné dorty. Vzala jsem jeden Jamesonovi, aby se neřeklo. Vanilkový s jahodovým želé a pudinkem. Jeho oblíbený co jsem za tu dobu postřehla. Když kráčím zasněženým chodníkem s deštníkem v jedné ruce a v druhé krabici s dortem, je mi tak nějak smutno. Chybí mi city, pořádné city. Objetí, polibky, chybí mi Silar a já můžu jen doufat, že to dneska dopadne dobře. Cestou míjím několik párů, šťastných, zamilovaných. „Hey, Amber!“ slyším najednou vedle sebe. Zastaví u mě auto. Ohlédnu se na auto u krajnice a z okénka mává ten muž. Jak jen se jmenuje. „Ah pane Harrisone.“ Vzpomenu si a nahodím mírný úsměv. „Pojďte, svezu vás, zrovna jedu k vám.“ Navrhne s širokým úsměvem a já neváhám. Mám zmrzlé ruce, nemluvě o nohou. Nasednu na místo spolujezdce a oddechnu si. „Vy jste se zbláznila, chodit pěšky takovou dálku!“ řekne pobaveně a vyjede od krajnice. „Není to zase tak daleko.“ Utrousím a položím si na klín krabici s dortem. „Nevíte, kdo všechno bude na oslavě?“ zeptá se zvědavě a kouká před sebe na silnici. „Jooo to nevím ani já.“ Odpovím a koukám na cestu. „Vezu Jamesonovi troj set italského vína, doufám, že mu přijde k chuti.“ Zmíní se a přibrzdí, protože je před námi kolona. „Ale jo určitě, Jameson je labužník, co se vín týče.“ Odpovím a podívám se na něj. Musím přiznat, že mu to sluší. Černý rozepnutý kabát, který mu odhaluje černé sako s vínovou košilí. Světle hnědé vlasy má upravené a učesané, a jeho strniště je spíše sexy než neukázněné. Zrovna se škrábne na bradě a všimne si, že ho pozoruji. „Co je? Mám na sobě něco?“ zalekne se a začne se prohlížet ve zpětném zrcátku. „Ne to ne.“ Usměju se. Je to narcista. Pomyslím si, ale nijak mi to nevadí, aspoň to není žádný vandrák s fousy až po prsa, ušmudlaný a nevím co ještě dalšího. Po minutě, ani ne, se zase rozjedeme a pak zajedeme konečně do garáží u našeho toweru.
„Tak děkuji za odvoz.“ Poděkuji, když vystoupím z auta. „Nemáte za co, slečno, popravdě jsem si vás málem nevšimnul, ale ještě že máte tak výrazný žlutý kabát.“ Přizná se s úsměvem a ze zadní sedačky vytáhne bedínku, ve které jsou ta vína a pak ještě jednu tašku. Dojdeme společně k výtahu. Jdeme akorát na čas, protože je za deset minut pět a já se musím ještě převléknout. V džínech mezi šaty bych vypadala jako idiot.
Když si otevřu dveře do bytu, uvidím Rachel, jak všechny obskakuje. Tedy spíše jen Aarona, Jamesona, ti kteří zatím přišli. „Zdravím, Jamesone!“ pozdraví Harrison a položí vína na zem, aby se mohl přivítat se svým kamarádem. Podají si ruku s Jamesonem a oba dva si odložíme kabáty na věšák, který za chvíli bude plný. „Jo abych nezapomněl Amber, něco pro vás mám.“ Řekne vážně a já jsem zvědavá, co zase přinesl. Vytáhne z tašky opravdu velký štus papírů. „Od soumraku do úplňku třetí řada.“ Okomentuje to a mě spadne pusa až k sousedům dolů. „Panebože, to jako fakt?!“ utrousím nevěřícně a vezmu to krásné zboží, ten matroš do rukou. „Užijte si ho.“ Pousměje se a jde s Jamesonem do kuchyně. Svítí mi oči a mám blažený úsměv, mám sto chutí se vykašlat na nějakou rodinnou oslavu a jít to celý přečíst. „Čauky ségra!“ uvítá mě Aaron a poklepe na zádech. „Čus čus.“ Odbudu ho a jdu hnedka do svého pokoje. Aspoň si přečíst jednu kapitolu, aspoň jednu! Zabouchnu se v pokoji a chci rozsvítit, jenže si uvědomím, že rozsvíceno už je. Podívám se na postel, a kdo tam nesedí. „A-ahoj.“ Pozdravím zaskočeně. „Ahoj.“ Pozdraví na oplátku Siler a zvedne se s postele. Položím výtisky na stůl a kabelku dám na zem. „Co tu děláš?“ „Jsem na oslavě mého bratra.“ „Myslím, tady, v mém pokoji.“ „Chtěl jsem s tebou mluvit.“ „Omluvit se?“ zeptám se vážně. „Ne.“ Odpoví a mě udiví jeho odpověď. „Chtěl jsem ti jen říct, že mě to mrzí, co se stalo a chci to vrátit zpátky.“ „Dobře, ale promluvíme si o tom později jo, teď se musím převléknout a jít dolů.“ „Dobře.“ Poslechne ihned a přistoupí ke mně. Jemně mě políbí a pak odejde, aspoň, že mě poslechl. Kdyby byl při svém živlu, nedostala bych ho odsud. Převléknu se, do tmavě modrých koktejlek, které jsem na sobě ještě neměla. K tomu černé páskové boty, silonky a vlasy nechám rozpuštěné. Vezmu krabici s dortem a zastavím se ještě na první výtisk a musím se pousmát, začíná to slibně, kruci! Večer budu číst, jak divá!
Sejdu s dortem dolů a je tu poněkud více lidí. Poznávám Samanthu s malou Lisou, jestli si dobře pamatuji, tak Samantha je sestra Kate. Pak tu nesmí chybět Christina, velká obdivovatelka Jamesona a taky drahý pan Matt Sullivan, který si zrovna povídá s Rachel. Přejdu do kuchyně, kde přendám dort na jeden velký bílý tác a nechám ho zatím tam. Seknu si jeden chlebíček ze stolu a líbí se mi, jaká začala hrát hudba. Jednoduchý, ale přitom ducha plný jazz. „Šampaňské?“ zeptá se Harrison, který se objeví v kuchyni. No jo, bez šampaňského by to tady nešlo. „Jo.“ Pousměju se a přijmu vysokou sklenku s jahodou. Proč do toho furt strkají jahody, nesnáším je! I tak to přežiju a upiju z ní. „Už jsem si musela přečíst první stránku a musím říct, že to vypadá velice slibně.“ Přiznám. Harrison se začne smát, od srdce. „Tak to mě těší a to počkejte, až se dostanete tak do středu, to je teprve počteníčko, to se musím pochválit.“ Usměje se a vypije celou sklenku naráz. Povídáme si tam ještě hodně dlouho. Musím přiznat, že teď je mi o hodně milejší, než když jsem ho viděla prvně. Cpal mi výlet do Londýna, vyptával se, jestli jsem zadaná a něčím se neustále vychloubal. Že by změnil taktiku? Pak nás, ale přeruší Jameson. „Lidi, běžte do obýváku a nestůjte tady v kuchyni, tam si i sednete.“ Řekne s úsměvem a vezme dva tácy s chlebíčky. „Jo Jamesone, támhle máš ode mě dort, tvůj oblíbený.“ Řeknu mu. Ohlédnu se po dortu a on mi s úsměvem poděkuje a už letí do obýváku. Co je, šlehnul si? Ještě se za ním podívám, jak je celý radostí bez sebe a se všemi si povídá. Kruci, co mi ušlo? „Nepůjdeme si zatancovat?“ navrhne mi Harrison, když se rozezní tančící hudba a v obýváku už se tančí. I Jameson! „Jo, proč ne.“ Pousměju se, odložím skleničku a přijmu jeho ruku. Dotáhne mě mezi další tanečníky alá Rachel s Aaronem, Christina s Jamesonem a Samantha s malou Lisou. Po davu ještě těkám očima po Silerovi a panu Sullivanovi, ale ti se asi někam zdejchli.
Když už máme asi po třetím tanečku, plného smíchu a blbnutí, jak malé děti, přijde ke mně Siler. „Můžu si s tebou zatancovat?“ zeptá se mile, ale když už hodlám odpovědět, předhoní mě Harrison. „Sorry Silere, ale teď spolu tancujeme.“ Odpálkuje ho. „Promiň?! Jenže ona je moje holka.“ Ucedí Siler s nevraživým pohledem. „Tvoje holka? Na jak dlouho, na tenhle večer?“ rýpne si Harrison. „Nechte toho.“ Vložím se do toho, jenže to mě jen Harrison chytne za ruku a postaví se přede mě, aby mě bránil. „Chceš přes držku, Harrisone?“ zaburácí výhružně Siler. „Amber není holka pro tebe Silare, běž si najít nějakou zlatokopku.“ Sykne Harrison. „Já si to vyřídím sama, to je dobré pane Harrisone.“ Vystoupím z pozadí, ale on mě vrátí za svá ochranná křídla. Jenže stejně jsem tomu nemohla zabránit. Silar se vrhl na Harrisona, div mě oba dva nepovalili. Do jejich rvačky se vložil ještě Jameson a na pomoc taky přispěchal Aaron. Dostali je konečně od sebe. Udělalo to celkem velký povyk a nastalo ticho. „Měli byste se oba dva nad sebou zamyslet!“ ceknu naštvaně. „Nech ji být, Harrisone.“ Varuje opět Siler svého soka. Silar se vyškubne z Jamesonova držení a upraví si sako a utře si roztržený ret. „Idioti.“ Syknu tišeji a rozejdu se po schodech do svého pokoje. Ať už je zábava a společnost jakákoliv, nechci mezi nimi být. Nechci být ta, na kterou se ukazuje.
Zabouchnu se v pokoji a lehnu si na postel. Bouchnu ještě pěstí do madrace, protože se opět něco zkazilo, opět kvůli mně, vážně super a to už jsem myslela, že ten den nakonec dopadne dobře. Kruci! Uslyším zaťukání na dveře a následné otevření. „Nikoho tu nechci!“ řeknu velmi důsledně. I přesto do pokoje kdo si vejde a zavře za sebou. Vím, kdo to je. Poznala jsem to. „Silere, odejdi.“ Ucedím jasně a zvednu se z postele. „Neodejdu, dokud mě nevyslechneš.“ „Přestaň mi tady rozkazovat!“ vyjedu na něj. „Už toho mám po krk, chápeš, to je furt něco!“ „Amber,…“ „Ne! Říkám dost, už tě nechci poslouchat, už nemůžu, chápeš. Nejdřív si hrajeme na milenecký pár, který ani nejsme, vyženeš mě z tvé vilky a pak si mě zase přivlastňuješ. Ukradneš si mě a myslíš, že jsem tvoje věc. I takhle jsi zacházel s Kate, co, hm? Je mi z tebe na blití!“ „Cože?“ „Slyšel jsi dobře.“ „Co to povídáš?“ „Co, aha, jasně, děláš nevědomého…je mi jasné, že jsi něco měl s Kate, že jste zahýbali Jamesonovi. Myslíš, že to nepoznám, když si její fotku udržuješ v šatníku.“ „To už je minulost.“ Oboří se. „Jo aha, tak to jo…“ syknu ironicky. „Miluju tě.“ Hlesne do ticha. „Co?“ opáčím, protože jsem asi špatně rozuměla. „Miluju tě.“ Zopakuje. „Tohle na mě nezkoušej, jasný…“ odbudu ho a on se ke mně rozejde. Začnu před ním couvat, až mě zastaví stůl. „Miluju tě.“ Zopakuje důrazněji. „Ne!“ vyvrátím to. Chytne mě za ramena a přitiskne k sobě. Začne mě líbat. Snažím se vyprostit, ale je to předem prohraný boj. „Přestaň!“ vyhrknu mezi neoplácenými polibky. Shodí mě na postel a své tělo přitiskne na mé. Drží mi obličej, abych se nebránila jeho nevraživým a sprostým polibkům. „Nee…“ syknu, ale docházejí mi bránící se síly. Svým klínem se otře o můj a mé hormony burcují. Líbá mě dál a rukama putuje po mém těle. Z té vášně se mi vydere jeden sten ze rtů. Už se není čemu bránit. Stane se to, ať chci nebo ne. Jednou rukou se zbaví zábrany a to silonek, roztrhne je, a i když to tím trhnutím zabolí, je mi to v tom vášnivém opojení jedno. Chci ho. Rozepne si rychle kalhoty, poklopec, aby měl volný průchod, a mně dá kalhotky na stranu, vážně se s tím nepárá. Průnik zabolel, ale o to bylo chtivější. Nešetřil s pořádnými přírazy a mě nestačilo dechu. Chytl mi ruce nad hlavu a začal mě přitom líbat, sice mu to moc nešlo, protože všechnu práci činil on, ale i tak. Bylo to něco. Po chvíli musel, ale zpomalit. „Já…musím se tě zeptat, bereš něco, prášky?“ zeptá se zadýchaně. „Ne…“ hlesnu mezi výdechy. „Sakra…“ uleví si svou myšlenku a položí si hlavu na můj hrudník. Oba dva rychle dýcháme, až nám pomalu nestačí plíce. „Mám kondom v peněžence, jestli chceš.“ Navrhnu mu, ale je mi to trapné. Přeci jen, je to naše poprvé. „Ne, to je dobrý.“ Odpoví po chvilce a podívá se na mě. „Měli bychom se tam vrátit…“ hlesne tiše a pohladí mě po tváři. „Po tomhle, se mi nikam nechce…“ usměju se a on se následně, začne též smát. „Dobře.“ Odpoví mi a vstane. Trošku se upraví a přejde ke dveřím. Pootočí klíčem, aby zamknul, a otočí se na mě. Opře se hlavou o dveře a podívá se na mě. Ležím na posteli, jak vyvržený vorvaň, šaty na půl těla stažené, boty rozházené po posteli a roztrhané silonky. Fakt sexy! Zvednu se z postele a sundám si silonky, které už nejsou silonkami. Následně si sundám kalhotky a šaty se svezou poamlu dolů. Silar se uškrne a dojde pomalu ke mně. „Jsi krásná…“ utrousí tiše a obejme.