Nebezpečné známosti 38. kapitola

Za celou další hodinu a půl, jsme se raději se Silerem zdechli do mého pokoje, protože na ty výrazy se nedalo dívat. Přišlo mi to strašně komické, evidentně Jameson se vyspal s Christin, protože byl totálně na mol, což bych do něj také neřekla, ale hold, ne každý má svůj den.

Potom mě i Rachel odveze Siler do práce, protože máme stejnou cestu. „Děkuju za odvoz.“ Utrousím mile na Silera a natáhnu se, abych mu dala pusu. „Nemáš za co, mám se odpoledne pro tebe stavit, mohli bychom se zastavit někde na kafi a nebo na zmrzlině!“ navrhne pekelně dobrý plán Siler. „Ok, buď tu ve tři, těším se.“ „Já taky.“ Odpoví a ještě naposled mě políbí. Pak vystoupím, přejdu na chodník a všimnu si pohledu Rachel. Andělsky ďábelský. „Co?“ obořím se. „Sluší vám to spolu.“ Uzná s úsměvem. „Díky.“ Opáčím a je mi jasné, že teď se budu muset vyzpovídat. „Tak povídej, co jste všechno dělali, vy hříšníci.“ Začne Rachel a já se pousměji nad tím, jak ji moc dobře znám. „Nic jsme nedělali.“ Odbudu ji a jdu do budovy. „Nekecéééj.“ Vyhrkne na mě a v té sněhové břečce mě dožene na podpatkách. Celou cestu výtahem až do její kanceláře se mě vyptávala a tak mi nezbylo nic jiného, než ji to všechno vypovědět. „Hoooo, fakt?! Ten Siler se nezdá.“ Usoudí zamyšleně Rachel, ale vypadá to, že je s mou odpovědí spokojena, i když je trochu poupravena. „Tak zatím, kdyby něco, jsem u sebe.“ Hlesnu na rozloučenou a ona mě už asi ani nevnímá. Sundám si kabát, položím kabelku na pracovní stůl a zapnu notebook. Čekají mě tři telefonáty, pak musím zařídit dodávku papírů na tisk a pak ještě obvolat dva značkové krámy bot a punčoch na zítřejší focení. Nic těžkého. Asi po třech hodinách mi přilítne ke stolu Rachel. „Nemůžu přijít na místo, kde bychom mohli fotit tu kolekci kabátů…mám v hlavě úplně vygumováno ze včerejška.“ „Nemáš chlastat.“ Rýpnu si. „Haha vtipný, chtělo by to nějaké místo, kde je hodně sněhu, ale zároveň to není nějaká ubohá louka, chce to nějaké krásné domy, nebo skvělá scenérie, nebo zámek, to by bylo nejideálnější. Jenže nějaký zámek tu není na několik kilometrů daleko.“ Přemýšlí nahlas Rachel. A v tu chvíli mě to napadne. „Je to možná blbý nápad, ale někdo tu má nádhernou rezidenci a vsadím se s kupou sněhu.“ Usoudím a Rachel se rozsvítí oči jak žárovky. „Matt Sullivan! Jasně, to je sakra dobrý nápad!“ doplní mou myšlenku Rachel. „Ale má to háček.“ Hlesnu spiklenecky. „Jaký?“ zaskučí Rachel. „Musí to povolit.“ „To není problém, překecávat umím, ty uděláš oči a je to.“ Zavtipkuje Rachel a posadí se do křesla, které stojí naproti mému stolu. „Zkusit to můžeme.“ Opáčím. „Jo to jo.“ „A kdy chceš fotit?“ zeptám se ještě. „Příští týden by to bylo nejlepší.“ „Raději bych se ještě podívala po nějakých místech, vezmi Aarona dneska, objeďte to tady v okolí a třeba přijdeš na něco lepšího.“ Navrhnu ještě. „Jo asi jo, a Sullivanovi zavolám zítra, kdybych nic nenašla.“ „Ok.“ Odsouhlasím. „Jsi zlato, víš to.“ Usměje se Rachel a dá se na odchod. „Já vím.“ Houknu ještě a uculím se.

Další dvě hodiny utečou, jako voda a už se řítím z budovy na ulici. Překvapivě, tam už čeká Siler. Teču už jen při pohledu na něj. Dneska sice vyšel na lehko, ale sluší mu to. Kožená černá bunda, pod tím bílý triko, kolem krku tmavě modrou šálu a tmavě modré džíny. No jo, fešák.


„Jsi tu akorát.“ Utrousím s úsměvem a obmotám se kolem jeho krku. „Přece tě nenechám čekat.“ Usměje a políbí mě. Následně nasedneme do mustangu a jedeme kamsi. „Jakou si vybral kavárnu?“ zeptám se zvědavě. „U Franka.“ „Tak to je super.“ „Já vím.“

Zaparkujeme na malém parkovišti před kavárnou a zároveň cukrárnou a vejdeme z té zimy dovnitř. U Franka je to rozlehlé, útulné a vždy to tu voní pravou kávou. Posadíme se do rohu, kde jsou kožené sedačky a rozvalíme se tam. Každý si objednáme něco jiného a povídáme si. „Jak bylo v práci?“ „Jo dobrý, vymýšleli jsme s Rachel jedno focení. Fotíme várku zimních kabátů a aby nám skvěle vynikly, chceme to fotit někde na sněhu. Rachel si vymyslela, že by to bylo někde nejlepší na zámku a tak nás napadla rezidence Matta Sullivana. Myslíš, že by nám to povolil, fotit na jeho pozemku?“ „Hmmm to netuším, protože já ho moc neznám. Jameson ho zná už pár let, ale já vím o něm asi jen to, že má prý dvě nemanželské děti a je to sukničkář.“ „Aha, no ale zkusit to můžeme.“ Obořím se. „To určitě.“ Odpoví s úsměvem Siler a hýčká mi mou ruku, kterou tak krásně drží celou dobu. Zrovna nám přinesou naši objednávku a to horkou čokoládu pro Silera s vanilkovou zmrzlinou a mě dvojité Americano s vaflemi. Mňamka. Poděkujeme a pustíme se do našich dobrot. Po chvíli vychutnávání vaflí, mě Siler přeruší. „Hele mi o vlku a vlk je tady.“ Řekne Siler a kývne směrem vchod. Otočím se a právě do kavárny vešel opravdu pan Sullivan. S vážnou tváří, kráčí k pultu. Něco tam řeší s mužem za pokladnou. Pak se odpojí od rozhovoru a jde směrem k nám, ale ještě si nás nevšiml. Jde si nejspíše sednout, protože už je to jediné volné místo. „Dobrý den, pane Sullivane.“ Pozdravím ho a on hned nasadí milou tvář. „Ah slečno Amber.“ Usměje se a jakoby kdyby to byl najednou jiný člověk. Sedne si o stolek vedle a sundá si kabát. „Na kafíčku?“ usměje se. „Jo, mají ho skvělý.“ „To já vím moc dobře.“ Odpoví s úsměvem a zrovna k němu dojde číšnice. „Přines mi Samantho jednu vodu. Neperlivou, prosím tě.“ Poručí ji tykáním. „Ano, pane.“ Hlesne žena a odejde. Sullivan si povolí kravatu, zřejmě mu je vedro. „Tuto kavárnu vlastním, víte.“ Řekne s mírným úsměvem. „Vážně, tak to je skvělé.“ Usměji se překvapením. Avšak od něj už žádná odezva. „Je vám dobře?“ zeptám se opatrně, protože dobře moc nevypadá. „Jo jo, je mi skvěle, jen mi je vedro.“ Opáčí a opře se o opěradlo. Číšnice donese vodu a odskočí k jiným zákazníkům. Hledím si svého, je i blbé na něho neustále zírat, jenže jen co odvrátím zrak, slyším jak spadne sklenka. „Pane Sullivane!“ vyhrkne Silar a přiskočí k němu. Pak Sullivan sedí zabořený v sedačce, v křečích a s rukou na hrudníku. „Zavolejte sanitku, vypadá to na infarkt!“ křikne na lidi Siler a začne pomáhat Sullivanovi.

Když sanitka přijede, začne mu dávat první pomoct a když ho stabilizují, naloží ho na nosítka. Doprovodíme pana Sullivana k sanitce a celou tu dobu ho držím za ruku. „Pusťte ho slečno, musíme ho odvést.“ Hlesne na mě sanitář. „Já bych ráda, ale to on mě drží.“ Utrousím a pomalu uchopím jeho rukou. „Pane Sullivane musíte mě pustit, musí vás odvést do nemocnice.“ řeknu mu klidně. „Po-jeďte se mnou, A-amber.“ Vydere ze sebe. Podívám se na sanitáře a ten nakonec svolí. „Pojedu za vámi Amber, neboj.“ Dodá Siler a rychlím krokem jde k autu. Nasednu do sanitky k panu Sullivanovi a pozoruji, co dělají lékaři.