Tajemství stříbrné růže 1.kapitola

Lord Black zemřel. To byla jedna z mnoha myšlenek, která se Loraine honila hlavou. Co se mnou teď bude? Loraine se zhluboka nadechla a otřela slzu, která jí zkanula po pobledlé tváři. Drobná dívka seděla ve svém skromném pokojíku a v ruce svírala malý stříbrný medailon s vyrytou růží, který jí věnoval lord Black. Zadívala se na precizní ryteckou práci, již držela v ruce a oči se jí opět zalily slzami. Medailonek dostala od lorda v den, kdy zemřela její matka. Zdálo se jí, jakoby to bylo včera co si tu malou holčičku s velkýma uplakanýma očima zavolal pán domu do knihovny, poté co zůstala na světě úplně sama. Posadil jí do velkého křesla, které stálo naproti masivnímu zdobenému psacímu stolu v lordově knihovně. Loraine se pousmála, když si vzpomněla, jak se tenkrát cítila nesvá. Dlouho seděli mlčky a pozorně zkoumali pohledem jeden druhého. Nakonec to byla dívka, která prolomila ticho a dětským hláskem se bojácně zeptala, proč si ji lord zavolal. Tušila, že jí lord nevyžene, byl to laskavý a milý člověk s velkým srdcem. Lord Black se na ni jen mlčky usmál, zvedl svou mohutnou postavu a dvěma kroky přešel vzdálenost, která ho od dívenky dělila. Vzal její drobnou ručku a zadíval se do dívčiných vytřeštěných očí.
"Opatruj ho. Je tvůj," řekl jen a odešel.
Loraine zůstal v ruce malý medailonek. Nechápala, proč jí lord daroval takovou vzácnou věc. Ale brala to jako souhlas, že smí zůstat.
Od té doby se staly její návštěvy v knihovně pravidlem. Lord Black ji trpělivě učil číst a psát. Loraine nikdy nepochopila, proč šlechtici Blackova formátu záleželo na tom, aby se malá služka v jeho domě naučila vše, co směly umět jen členové vysoce postavených rodin.
Už se to nikdy nedozvím, napadlo Loraine náhle a znovu se její, jindy tak jiskřivé zelené oči, zalily slzami.
Byla starému pánu za tolik vděčná. Chovala k němu obrovskou úctu a náklonnost.
Loraine dál seděla na posteli a vzpomínala. Když se jí vybavil laskavý lordův úsměv, propukla v usedavý ale úlevný pláč.
Náhla se rozletěly dveře a v nich se objevila uřícená tvář hospodyně Mary.
Mary byla už postarší žena, nicméně pusu měla proříznutou až hanba. Hned spustila:
"Děvenko moje, neplač už. Pánovi tím nepomůžeš. Holka nešťastná, dneska má přijet novej správce panství, je potřeba všechno připravit a každý pomocný ruce se hoděj. Tak šupej, víš jakej je Lucy lenoch."
Loraine otřela uslzený obličej, a pokusila se na hospodyni usmát.
"Omlouvám se, hned to napravím." Loraine musela dát Mary za pravdu. Na truchlení už nebyl čas. Celý dům se připravoval na příjezd nového pána.
O novém lordovi se začaly šířit řeči hned po smrti starého hraběte Blacka. Bylo jen otázkou času, kdy se přijede podívat na své dědictví. Byl to jediný příbuzný Norberta Blacka, 6. hraběte z Perringhtonu. Starý hrabě žil po dlouhá léta sám, ovšem nikdy nevypadal sklesle nebo osaměle. Přesto mu všichni, co ho znali ze srdce přáli, když se náhle oženil. Vzal si bohatou vdovu Abigail Spenserovou z Londýna. Loraine si vzpomíná, že jí bylo asi deset let, když novou lady spatřila poprvé a vlastně naposledy. Byla to velice vznešená a okouzlující dáma, a přestože neměla žádný šlechtický titul, chovala se jako by celý život nežila jinde než na zámku. Lady Abigail vypadala nesmírně mile, ale na hrabství v Perringhtonu se jí příliš nelíbilo. Měla spoustu přátel a zábavy ve městě a proto po pár dnech zase odjela. V tu dobu hrabě Norbert často nebýval doma. Loraine ho vídala jen pár dnů v měsíci, a i přes to, že své venkovské sídlo ze srdce miloval, pobýval většinou ve svém domě v Londýně. Nová lady Blacková měla syna, byl asi o 10 let starší než Loraine a lord Norbert ho po svatbě přijal za svého. Dal mu svoje jméno a z malého městského kluka se najednou stal hrabě Rodrick Black.
Loraine mladého hraběte nikdy neviděla, stejně jako nikdo další z panství. Hrabě Rodrick se na venkově neukázal, nicméně jeho pověst nenapravitelného sukničkáře s prchlivou povahou ho všude předcházela. A právě jeho divoká a vznětlivá povaha byla hlavním tématem k hovoru služebnictva v posledních dnech. Loraine zaslechla jak se povídá, že mladý hrabě se předvádí a ukazuje, kde jen se dá a že bujaré večírky v jeho londýnském domě jsou téměř na denním pořádku.
Nový vlastník panství však sebou přinášel spoustu obav. Nikdo si nyní nenohl být svým postavením a prací jistý. Avšak Loraine měla velmi dobrodružnou povahu.
"Co když nás pán pošle na ulici? Co budeme dělat?" strachovala se Lucy.
Lucy byla, stejně tak jako Loraine, služkou v domě rodiny Blackových. Byla z chudé rodiny a proto se všemožně snažila získat nějaké lepší postavení. Teď byla její snaha ohrožena.
"Mě je to jedno, práci si vždycky někde najdu," odsekla Loraine a dál se věnovala oprašování vystavených trofejí v čajovém salonku. Neměla ráda vychloubačné Lucyiny řeči o tom, jak se jednou provdá za bohatého staršího pána a bude si žít jako panička. Loraine plánovala jiný život. Šetřila vše co mohla, lákalo jí cestování. Přála si poznat jinou zem, kde by nebyla pouhou chudou služebnou, ale vzdělanou a respektovanou ženou.
Náhle se rozletěly dveře salonku a místnost naplnil Maryin zvučný hlas:
"Loraine! Lucy! Okamžitě pojďte do haly, už přijel novej pán. Všecky nás chce vidět! Honem holky jedny užvaněný!"
Loraine se zhluboka nadechla a rozběhla se za Mary. Všechno služebnictvo již stálo v hale a čekalo na příchod hraběte. Loraine se postavila vedle Lucy, která si narychlo upravovala své světlé vlasy pod čepec. Loraine se na chvíli zamyslela, ale nakonec úpravu svých divokých zrzavých kadeří, které nezbedně vykukovaly zpod bílého čepce, vzdala. Stejně pochybovala o tom, že by služky stály hraběti za pohled. Lucy se dál snažila upravit svůj zevnějšek, když rozlétly vstupní dveře a Loraine sebou trhla úlekem.
Hrabě udělal pár rychlých kroků a než se Loraine vzpamatovala, stál hrabě před ní a ona se dívala do nejčernějších očí, které v životě spatřila. Loraine zatajila dech a v hlavě jí běhala jen jedna jediná věc - že jsou to oči samotného ďábla.
"No tak teď se bude povídat, že tu straším malé holky," ušklíbl se mladý hrabě.
Loraine se vzpamatovala a uvědomila si, jak asi musí právě vypadat. Rozcuchaná s vykulenýma očima a pusou dokořán. Roderick se samolibě usmíval a odhaloval při tom svůj dokonalý chrup. Pomalu zvedl ruku a chytl Lorainin pramen, který jí tak neposlušně vykukoval z čepce.
"Tatík si tu zaměstnával divoženky?" ušklíbl se znova.
Loraine se zamračila a bojovně se na lorda podívala. Rázně odstrčila jeho ruku: "Možná nesplňuju váš ideál krásy, ale alespoň se umím chovat!".
V tu chvíli se ostatní zahleděli na hraběte a čekali na jeho reakci.
Roderick se jen lehce ironicky pousmál a otočil se k ostatním:
"Tak to vypadá, že vás budu muset naučit, jak se k pánovi chovat. Otec vás nenaučil řádným způsobům."
V Loraine se probudil neskutečný vztek. Starého hraběte obdivovala také proto, že se služebnictvem mluvil a jednal jako se sobě rovnými.
Roderick se znovu podíval směrem k Loraine.
"Copak ty nevíš, co se sluší a patří? Nevíš, jak se máš chovat ke svému pánovi? Jak se SLUŽKA má chovat k pánovi?"
Loraine se znovu zamračila a sevřela svoje drobné ručky v pěst.
"Vaše arogance je opravdu vyjímečná. Já moc dobře vím, co se sluší, ale vy PANE, se neumíte chovat k dámě!"
Roderick se srdečně zasmál.
"K dámě? A kde jí prosím tě vidíš? Snad ne v sobě? Podívej se na sebe, malá hloupá holka, rozcuchaná a ušmudlaná. Jak s tebou mám jednat, když ne jako se služkou? Nic jiného děvče nejsi a nikdy nebudeš. Tak si dej pozor na jazyk a uvědom si, kde je tvoje místo."
Loraine zrudla až po konečky vlasů. Už už se nadechovala, že Roderickovi poví, co si o něm myslí, když tu se ozvala Mary.
"Moc se omlouvám, pane, já jsem Mary, hospodyně. Nejste po cestě unavený? Nechcete si odpočinout? Tady Lucy vám nachystá koupel, pojďte ukážu vám pokoj, který jsme pro vás připravili."
Mary šlehla rozhořčeným pohledem po Loraine a odvedla hraběte do jeho pokoje.
Za okamžik ale byla zpátky.
"Ty holka jedna bláznivá," hned spustila, "copak chceš, aby nás všechny vyhodil? Uvědom si, že starej pan Black už tu není, aby tě chránil. Tak nedělej problémy a chovej se jak máš. Jsi služka, tak mlč a dělej co ti pán poručí. Máš jít hraběti nachystat pokoj, tak neodmlouvej a mazej."
Mary strčila dívku do schodů a odešla do kuchyně.
Loraine si povzdychla. Už to nikdy nebude jako dřív, pomyslela si a vydala splnit Roderickův příkaz.