Nebezpečné známosti 41. kapitola

„No slečno Thomasová, máte to opravdu zlomené, se jen podívám a vidím…budeme muset ten nosík dát zpátky.“ „Aha a dáte mi něco na bolest?“ řeknu prosebně. „To je zbytečné slečno, bude to bolet, ale ne tak, aby jste na to potřebovala injekci na bolest.“ Konstatuje doktor a sepíše ještě něco do počítače. „Sestři připravte jemné tampony a nějakou širokou náplast.“ „Ano, pane doktore.“ Odpoví ihned sestřička a začne něco vytahovat ze všech možných šuplíků. Podívám se bolestně na Jamesona a připadám si jako malinká, když jsem tenkrát byla poprvé u zubaře a ten hajzl mi chtěl vytáhnout rovnou tři mléčné zuby. Taky jsem se koukala na mamku, jako jestli tu vážně musím být. „Neboj,…to zvládneš, si silná holka.“ Povzbudí mě Jameson a chytne pevně za ruku. „Tak jo, jdeme na to.“ Vyhrkne doktor a vstane z kolečkového křesla. Přejde ke mně a já se klepu strachy. „Bude to rychlé…nebojte, až napočítám do tří, tak vám ho dám zpátky.“ „Ne to ne, udělejte to rovnou, vím, že by jste řekl jen jedna a nalomil by jste mi ho zpět!“ utřu ho a uklidním se. „No dobrá tedy.“ Uchechtne se a jedním hmatem mi křupne nos zpátky. „Aaaaaah, do prdele!“ zajíknu se vlastní bolestí, ale je fakt, že už to není tak hrozné jako předtím. „Tak sestři ty tampóny.“ Řekne doktor a strčí mi tam dva vlněné tampónky, aby vsály zbylou krev a přes celý nos mi nalepil velkou náplast, aby držel a byl v klidu. „Tak teďka, aspoň tři dny buďte v klidu, žádné prudké aktivity, ledovat, ale né zase moc a za týden se přijďte ukázat.“ Ukončí to doktor a já můžu co nejrychleji vypadnout odsud. „Tak nashledanou…“ rozloučíme se s Jamesonem a po nás jde na řadu další nemocný. „Bože, já už tam nejdu…“ vyhrknu ihned, jak vypadneme z prostředí nemocnice. „Ale no tak.“ „Ne fakt, já nesnáším nemocnice, zubaře a všechny takový týpky…fuj…“ ucedím a mám husinu po celém těle. „Ale zvládla si to bravurně, sice bez té nadávky by to bylo lepší, ale i tak…co takhle jít na zmrzlinu, máš si to ledovat.“ Navrhne Jameson. „Lepší by i bylo, kdybych skočila šipku do nějaké kupy sněhu.“ Utrousím bolestně. „Tak jak?“ optá se Jameson a zastavíme se před jeho autem. „No…jela bych raději domů, máme tam večeři.“ Usměji se lehce a on to též s úsměvem odkývne.

Dorazíme domů, a já si musím na chvilku natáhnout na sedačku, motá se mi hlava. „Uvařila si lasagne jo?“ hrkne Jameson z kuchyně nadšeně a už slyším, jak vyndává talíře. „Jojo, tvé oblíbené.“ Odpovím a zavřu oči. Proč se mi sakra neozval ten Siler? Vždyť už je sedm, a je pryč od dopoledne, přece nemůže mít ani minutu na to, aby mi nenapsal ani blbou esemesku, vždy se ozval a vždy mi zvedal telefony. Sakra, snad mu nic není. „Je ti blbě?“ zeptá se Jameson a když otevře oči, stojí přímo nade mnou. „Trošku se mi motá hlava, ale je to už dobrý…“ přiznám se a narovnám se do lenivého sedu. „Přemýšlíš nad tím Silerem?“ „Jo, žere mě to celou dobu. On měl být, kdo mě poveze do nemocnice, kdo bude mít o mě strach, kdo mě bude konejšit v čekárně a držet za ruku v ordinaci.“ Opáčím a všimnu si zklamaného obličeje Jamesona. „Promiň, jsem strašně nevděčná. Děkuji ti, že jsi mě tam odvezl a postaral ses o mě.“ Poděkuji mu a natáhnu se, abych ho odejmula. Nakloní se ke mně a pevně přitiskne k sobě. „A co vůbec Christine, proč ji nezvedáš mobil?“ zeptám se a odtáhnu se od něj. „To je na dlouhý povídání.“ Řekne stroze a je vidět, že se o tom moc nechce bavit. „Jamesone, já vím, že si nejsme zase tak blízcí, abychom si mohli říkat vše, ale štve mě to dusno mezi námi, poslední dobou. Je to od té doby, co jsem se dala dohromady se Silerem. Vadí ti to?“ „Co, ne to ne…chci abys byla šťastná, jestli to bude se Silerem, to nikdo neví.“ „Proč ses teda vyspal s Christine, když se pak se tváříš, jako by si spadl z Marsu a teď ji dokonce nezvedáš telefon a vyhýbáš se ji.“ „Neřeš to Amber, tohle je moje věc.“ Řekne vážně. Jenže můj pohled ho nenechá chladným. „No fajn, byl jsem opilý ten večer, oslavoval jsem a chtěl jsem se uvolnit, skončil jsem s ní v posteli a pro ní to zřejmě bylo něco víc, než jen sex.“ „Tak ne asi, všichni ví, že už dlouhá léta o tebe usiluje a miluje tě.“ „Jo, já to vím, a nechtěl jsem si to moc připustit.“ „Bojíš se vztahu, že ji ztratíš?“ „Už jsem ji ztratil.“ Utrousí Jameson a divá se do země. „Kate je kapitola sama, ale je už minulost, možná to zazní hnusně, ale měl by jsi žít dál Jamesone. Život nekončí, zvlášť, když jsi teď kdo jsi. Můžeš mít na každé ruce několik žen a každá na tebe bude vzhlížet jako na skvělého muže.“ Řeknu vážně jako nejlepšímu příteli. Jameson se podívá na mě, ale žádná jiná reakce. Jen věta „Jdu připravit to jídlo.“ A s tím se vytratí do kuchyně.

Mlčky se společně najíme a musím přiznat, že tyhle lasagne se mi povedly ze všeho nejvíce. „Budeš mi muset dát recept, až odejdeš.“ Řekne mlsně Jameson s boulemi za ušima. Prostředí se trošku uvolnilo. „Jo klidně, ale ještě neodcházím, takže si ještě počkáš.“ Usměji se a dojím poslední sousto. „Myslel jsem, že od té naší poslední hádky se míníš stěhovat.“ „Mmm ne, byla jsem hodně naštvaná, ale naše dohoda je dohodou, a já ji míním dodržet.“ Odpovím rozhodnutě a odložím příbor na talíř.