Tajemství stříbrné růže 10. kapitola

Loraine si snad po sté promítala v hlavě svůj dokonalý plán útěku. Seděla ve svém skromném pokojíku a zamyšleně si splétala vlasy. Roderick ji bedlivě hlídal, téměř se nedostala z domu. Neustále vyžadoval její přítomnost. Loraine čekala na vhodnou příležitost již několik dní, ladila všemožné podrobnosti a detaily plánu. Minulý týden připlula do perringhtonského přístavu loď. Loraine se pevně rozhodla, že s touto lodí odpluje. Pryč od hraběte a podivných nálad. Jenže jí zbývalo tak zoufale málo času.
"Dneska nebude snídaně?" vytrhl Loraine ze zamyšlení mužský hlas.
"Neklepete pane?" pronesla podrážděně.
"Klepu, ale ty jsi má krásko zamyšlená natolik, že neslyšíš." Roderick stál u dveří Lorainina pokojíku a široce se usmíval. Co změnil názor a snažil se získat Loraininu náklonost měl neustále dobrou náladu.
"Co budeme dneska dělat?" laškoval rozverně.
"Mám pane jako každý den spoustu práce a velmi bych ocenila, kdybyste si našel jinou zábavu." Loraine pracně nasoukala cop pod čepec a vstala.
"Dovolíte pane? Jdu vám nachystat snídani." Loraine se snažila protáhnout kolem Rodericka. Jenže právě na to hrabě čekal. Dotyk jejího těla v něm opět divoce rozproudil krev. Chytil dívku kolem pasu a druhou rukou jí sundqal čepec a hodil ho zpátky do pokoje.
"To nepotřebuješ."
"Pane, slečna Lucy trvá na tom, abychom všechny nosily vlasy pod čepcem."
"Ale slečna Lucy tu nemá co poroučet. Od toho jsem tu lásko přeci já." smál se Roderick. Loraine se také pousmála.
"No vidíš, tak je to lepší. Nebuď pořád tak upjatá, to ti nesluší." Loraine se podívala Roderickovi do očí.
Škoda, že takový není pořád, napadlo ji. Lordovy výkyvy nálady se sice poslední dobou téměř vytratily, ale Loraine byla stále ve střehu. Nedokázala zapomenout na Lucyinu přítomnost. Ode dne, kdy našla Roderickovu košili v Lucyině ložnici, se nedokázala zbavit podivného pocitu pokaždé, když viděla Lucy v hraběcí přítomnosti. Roderick viděl v dívčiných očích znovu záplavu protichůdných emocí. Naprosto propadl jejímu kouzlu.
"Pověz čarodějko, co používáš za kouzla?" zašeptal něžně. Loraine se usmála. Bude mi chybět?, ptala se sama sebe.
Roderik dívku pohladil po tváři, měla hebkou pleť. Loraine se začervenala.
"Jsi ďábelská.." Roderick se sklonil k Loraininým rtům a zlehka je políbil. Loraine překvapivě zjistila, že netouží po ničem jiném, než jeho polibcích a dotecích. Vlna vášně, jež jí okamžitě zaplavila tělo, vyvolala opětování polibku. Loraine se přitiskla k Roderickovým rtům a objala ho kolem krku. Úplně ztratila rozum. Tiskla se k Roderickovi a divoce mu opětovala polibky.
Roderick povzbuzen její reakcí ji lehce zatlačil zpět do pokoje a zavřel dveře aniž by se jeich rty byť na jedinou chvilku oddělily. Loraine byla jako opilá.
roderick ji hladil po vlasech a tiskl ji k sobě. Nechtěl, aby tento okamžik skončil. Zvedl Loraine do náruče a položil ji na postel. Nebránila se. Roderick se na chvilku odtáhl a zadíval se dívce do tváře. Tváře jí plály.
Znovu ji začaL líbat, jazykem prozkoumával její rty. Ochutnával ji a laskal.
Loraine se zrychloval dech, zaplavovaly ji vlny tepla a krev jí bouřila. Cítila Roderickovu touhu a poddávala se jí.
"Jsi.. tak nádherná.. sladká.. úžasná..“ šeptal Roderick Loraine do ucha mezi polibky.
Loraine se usmála, chtěla aby pokračoval. Znovu se pevněji přimknula k Roderickově hrudi, pod tenkou košilí cítila jeho horkou kůži. Zatoužila dotknout se ho pod košilí, jemně sjížděla rukama k jeho pasu a snažila se vykasat košili. Byla překvapena sama sebou, svým chováním, ale nemohla si pomoci. Nikdy nepoznala tak uhrančivého muže. Lord Black byl bezpochyby záhadný a náladový muž, ale uměl být i milý, pozorný a naprosto okouzlují. Loraine jeho pritikladné vlastnosti děsily ale zároveň i lákaly. Roderick se na chvilku zarazil. Že by Loraine opravdu nebyla tak nevinná jak si myslel? Že by mu lhala? Rodericka se zmocnil náhlý příval žárlivosti. Nedokázal mysle na nic jiného. Díval se na dívku pod sebou, studoval její tvář. Oči měla zavřené a čekala další příval doteků. Čekala možná i víc. Roderick se rozčílil, omotávala si ho kolem prstu a on blázen se nechal.
Beze slova vstal a kvapně odešel z Lorainina pokoje.
Loraine otevřela oči, tváře jí ještě hořely vášní a celé tělo se chvělo. Letmo zahlédla Roderickovu postavu, kterak vybíhá z pokoje. Co provedla? Zmateně se posadila. Zhluboka se nadechla a zprqcovávala myšlenky a pocity, kterých měla v hlavě nepřeberné množství. Zavázala si živůtek a znovu si nacpala rozcuchané vlasy pod čepec. Dnes večer, rozhodla se.
„Uteču! Dnes večer!“ zopakovala nahlas, aby si dodala odvahu.



P.S: Snad se podaří přihodit brzy další díl, omlouvám se, že to tak trvalo :-) snad se tenhle bude líbit:-)