Dominik a Sina II.

Dnes je první den v nové třídě. Bože, jaký jen bude?
Posadil jsem se do předposlední lavice vedle kámoše Toma. Za námi sedí už jen Bill, ten pro nás prostě bez ptaní zabral dvě poslední řady. Většina holek je vepředu, kluci spíše vzadu, jen dvě lavice jsou smíšené. Šikmo přede mnou sedí vysoká holka v těsně obtaženém svetříku, který odhaluje břicho a napíná se přes prsa. Vypadá starší a je mnohem lépe stavěná než ostatní dívky ve třídě. Když jsme vešli a objevili ji, Bill do mě okamžitě šťouchl.
Svalovec Bill je z nás tří nejstarší. Propadl již podruhé, Tom a já opakujeme poprvé. No, ale takhle aspoň zůstaneme spolu.
Nový třídní stojí vepředu u katedry a vyvolává jména žáků: "Angela Kossmanová."
Ta holka se zajímavými křivkami pomalu povstane a zaševelí: "Jmenuji se Angie .., pane Ruste, to už jistě víte."
Její zastřený hlas mi přivodí mrazení v zádech. Své jméno vyslovuje jako "Ainschi", pak se krátce rozhlédne kolem sebe a věnuje mi pohled. Vůbec nevím, co se se mnou děje. Koukám do země. Nejspíš jsem zrudnul jako krocan. Kruci fix! A to jsem si myslel, že u těchle mladých pipek budu králem já.
"Dominik Lauster."
Auvajs. Do boku mě rýpnul špičatý loket. Tom mi dává znamení, že mám koukat dopředu.
"Dominik Lauster!!" učitel zopakuje moje jméno.
Vstávám a mumlám. "Ano, zde .. přítomen."
Půlka třídy se řehtá. Na můj účet.
"Mně se zdáte spíš nepřítomný, mladý muži. Kde jste se toulal myšlenkami?"
"Ano, ehm .. byl jsem .. zrovna jsem myslel na něco jiného." Šit, teď k tomu začnu ještě koktat.
"Příště dávejte lepší pozor. Pokud znovu propadnete, jen stěží dokončíte střední vzdělání."
Pitomec! To vím také. Copak mi musí hned napoprvé tak blbě kázat? Ale můžu si za to sám, když se chovám tak zmámeně.
"Sina Lohmanová."
"Ano, zde .. přítomna." Holka nalevo předemnou povstane. Má dlouhé blonďaté vlasy a na sobě svetr a sukni, které téměř dokonale skrývají její postavu. Napodobuje můj tón nebo se mi to jen zdá? Vypadá mnohem mladší než ta Angie. Patnáct, nanejvýš šestnáct.
Mně bylo před dvěma týdny sedmnáct. Patřím k nejstarším ve třídě. Vlastně mě to docela těší. Dlouhá léta jsem býval ve třídě jeden z nejmladších a nejmenších. Často byly i holky o půl hlavy vyšší než já.
A o menšího kluka nemají děvčata zájem. Na tom se nedá nic změnit.
Zdá se mi zatraceně nespravedlivé, že většina holek mého věku vypadá o dva roky starší. Žádný div, že si vždycky hledají starší kluky.

Konečně je po nudném představování a přečkal jsem první tři hodiny. Stojím s Tomem a Billem na dvoře. Bill má v puse zase špačka, hulí jako fabrika. Šťouchne do mě a zašklebí se směrem ke skupince holek, která se vytvořila kolem Angie. Čtyři, pět dívek stojí asi deset metrů od nás a pořád po nás, nováčcích, pokukují.
"Mrkněte se na ten podvozek, to je sen!"
"Hele, hlasitěji by to už nešlo?" krotím ho. "Nemusí nás snad všichni slyšet, né?"
"Co je?" odsekne Bill. "Třeba se té křehulce líbí ostré balení."
A Angie se skutečně přesně v tomto okamžiku otočí, jako by Billovu poznámku slyšela. Pomalinku vytáhne z tašky krabičku cigaret, přiloží ji k puse, rty z ní vytáhne jednu cigaretu a vyzývavě se podívá naším směrem. Když pořádně zaostřím, všimnu si, že se nedívá na mě, nýbrž na Billa. Ten nafoukne hrudník, zaujme pózu a rozehraje svaly. V černém tričku s krátkými rukávy je to působivá podívaná. Přezdívku svalovec nemá pro nic za nic. Asi dva roky chodí do posilovny, dělá body-building a polyká nějaký prášek na tvorbu svalové hmoty.
Pyšně se po nás podívá, sáhne do kapsy, vytáhne zapalovač a vydá se na cestu. Úmyslně pomalu dojde k Angie a přidrží jí zapalovač pod nosem. Ten škrtne až na čtvrtý nebo pátý pokus. Trapas, trapas.
Mám Billyho rád, je to fajn kluk, ale když jde o holky, svaly a motory, dokáže jít člověku pěkně na nervy. I Tom už otáčí oči v sloup.
Táhnu ho ke straně. "Hele, Tome, pojď si najít klidné místečko. Tady nás všichni očumují."
"Máš pravdu," konstatuje Tom, "sedněme si na zeď."
To je na dvorku oblíbené místo. Uprostřed kamenného areálu roste obrovský dub, kolem něj kousek trávníku a celé je to obehnané nízkou kamennou zídkou. Nacházíme volná místa, usazujeme se a klátíme nohama. Příjemné dopolední slunce nám zahřívá obličeje.
Po chvíli zamžourám na Toma, který má zavřené oči. "Jak ti připadá ta nová třída?"
"Ale, ujde," zamručí, "myslím, že je v ní pár milých holek."
"Hm."
"A tobě?"
"Taky bych řekl," odpovím.
"Ale jsou taky dost hezké..?" ptá se s lehce úsměvným podtónem.
"Hm."
Teď máme oba zavřené oči. Cítím, že se Tom začíná mírně šklebit.
Rozumíme si i beze slov. Už tři roky jsme nejlepší kamarádi, o důležitých věcech nepotřebujeme plýtvat mnoha slovy.
Když znovu otevřu oči, padne mi zrak na holku s dlouhými blond vlasy. Zrovna prochází kolem nás. Ta s tím zvláštním jménem. Naše pohledy se setkají. Pozorovala mě snad? Určitě slyšela Billovu poznámku o mateřské školce a můj smích se jí musel zdát pitomý.
Vedle ní jde hezká holka s tmavými vlnitými vlasy. Ty dvě jsou pořád spolu, zdá se, že jsou kamarádky. Zase mě napadne: Sina, zvláštní jméno, ale nějak se k ní hodí.