Chrám Tří sester - 11.

11. kapitola

„Taky to slyšíš?“ vrazil do místnosti Chris.
„Ano,“ vyskočil Roan z postele a oba šli k oknu. Chvíli vyhlíželi ven.
„Ildsis, Leontino, zůstanete tady a v případě potřeby se obě někam schováte!“ otočil se na ně Roan.
„Ano,“ přikývla Leontina.
„Kam chcete jít?!“ vyskočila Ildsis a polekaně se zahleděla na Roana.
„Podívat se, co je to za zvuky,“ odvětil jí Chris.
„NE!!“
„Ildsis, neboj se. Nic se nám nestane,“ pohladil ji Roan po tváři a rychle ji políbil na rty. Než se dívka vzpamatovala, byl pryč.
Chris se usmál na Leontinu a také ji políbil. Potom beze slova také odešel.
Dívky za nimi hleděly. Ildsis přistoupila k oknu a vyhlédla ven.
Zahlédla je, jak mizí v lese.
„S nimi jsme v bezpečí,“ zašeptala Leontina spíše, aby povzbudila sebe než Ildsis.
„Ale jsou v bezpečí i oni?“ zeptala se Ildsis. Přešla od okna k posteli a zase zpátky.
„Odmítám tu sedět jak trdlo a čekat, až nás naši rytíři zachrání!!“ otočila se potom prudce ke dveřím a vyběhla ven.
Leontina polekaně vyjekla a běžela za Ildsis.
„Ildisis počkej! To nemůžeme!“
„Ale můžeme.“
Ildsis a Leontina, která ji následovala, běžely směrem, kterým zmizel Roan s Chrisem.
Neběžely dlouho a zahlédly oba.
Chris se opíral o strom, Roan stál na cestě a před ním byl menší hnědý koník. Na hřbetě měl jezdce zahaleného v černém plášti.
Když dívky přišly blíž, rozpoznaly malého statného muže s dlouhými vousy na bradě. Tiše rozmlouval s Roanem a Chris jim naslouchal.
„Leontino? Ildsis?“ ozval se překvapeně Chris.
Leontina se usmála při pohledu na grimasu překvapení v jeho tváři.
Roan se prudce otočil.
„Co tady děláte?!“ zeptal se mírně zvýšeným hlasem.
„Šli jsme vám na pomoc,“ vysvětlila Leontina s andělským úsměvem.
„Vlastně jsem vám šla na pomoc já a Leontina mne jen následovala,“ vysvětlovala chvatně Ildsis, která rozpoznala emoci hromadící se v Roanových očích.
Takhle vzteklého ho ještě nikdy neviděla. I jindy klidný Chris si je prohlížel víc než zamračeně.
„Co byste dělaly, kdyby sem přijel třeba Daren? Co byste chtěly dělat?! Jenom byste nás rozptylovaly a my se o vás museli starat, čímž bychom se nemohli plně věnovat boji!“
Roanův hlas byl tichý, ale o to větší naháněl hrůzu.
Ildsis si vzpomněla na jejich setkání v chrámu. Ani tenkrát nebyl jeho hlas tak ledový, ale v očích mu doutnal vztek.
Alespoň už své city tak dobře nemaskuje, pomyslela si Ildsis ponuře.
„Bály jsme se o vás,“ pokusila se namítnout.
„To je mi jedno! Řekli jsme vám, že na nás máte počkat doma tak tam máte počkat!!“ zvolal rozezleně.
Leontina plaše pohlédla na Chrise.
„Promiň,“ špitla.
Chris se na ni zamračil, ale rozevřel ruce a dívka mu vběhla do náruče.
„Tohle už nikdy nedělej jasné? Mohlo by se ti něco stát!“ zahleděl se jí do očí.
„Slibuji,“ přikývla Leontina.
Roan se díval na Ildsis, ale žádné vstřícné gesto neudělal.
Ildsis na něj vzdorovitě hleděla.
„Jestli čekáš na omluvu, tak se jí nedočkáš,“ varovala ho. Potom se otočila a chtěla odejít.
„Zůstaň tady,“ zarazil ji Roan. „Nechci, aby se ti cestou něco stalo.“
Ildsis se zamračila a pokračovala dál k domku.
„Omluvte mne!“ zavolal Roan na muže na koni a rychlými kroky šel za Ildsis.
Když ji dohnal, chytil ji za ruku a prudce otočil k sobě.
„Tohle už nikdy nedělej Ildsis!“ zavrčel. „Všechno co dělám, dělám pro tvé bezpečí! Copak nevíš, čeho je Daren schopný?!“ zatřásl jí.
„Vím!“ zvolala Ildsis a vytrhla se z Roanova sevření. „Ale bála jsem se o tebe!“ do očí se jí nahrnuly slzy.
Roan si povzdechl a objal ji.
„A já se bál o tebe Ildsis,“ políbil ji na rty. „Tohle mi už nedělej!“ pevně ji k sobě přitiskl.
„Podle situace,“ pohlédla mu do očí.
Roan se na ni zamračil, ale už nic neříkal.



Roan se na Ildsis usmál a zvedl ji do náruče.
„Roane! Postav mne na zem!“ smála se.
„Ne,“ zavrtěl hlavou a políbil ji. „Jsem tak šťastný,“ pohladil ji po tváři. „Jsi si tím jistá? Opravdu budu táta?“
„Ano!“ přikývla Ildsis rozzářeně a lehce se rukou dotkla svého břicha.