Chrám Tří sester - 12

12. kapitola

„Myslíš, že nám už dají pokoj?“ zeptala se Leontina Chrise.
„Nevím. Mám ale takový pocit, že nám jen tak pokoj nedají,“ pohladil ji Chris po vlasech.
„A já už mám dost toho věčného strachu!“ dupla Leontina nohou.
„To já taky, ale co s tím chceš dělat?“ protřel si Chris unavené oči.
Několik nocí s Roanem vstávali, obcházeli les a přes den pracovali na ochraně chaloupky.
„To je právě to, co nevím. Jsem z toho už unavená a s tebou skoro nejsem. A Ildsis zase není skoro vůbec s Roanem!“
„Neplač Leontino,“ pohladil ji po ruce a stáhl do sedu na postel.
„Já nebrečím,“ popotáhla.
Chris se tiše zasmál a přitáhl si ji do náruče.
„Dobře, tak nebrečíš. Je už pozdě večer. Půjdeme spát,“ políbil ji.

Ildsis pohladila Roana po vlasech.
„Poslední dobou vůbec nespíš.“
„Bojím se o vás,“ pohladil Ildsis po bříšku.
„Nemusíš Roane. Nic se nám nestane,“ usmála se dívka a oči jí zazářily.
„Přesto nechci riskovat,“ políbil ji na rty a lehl si vedle ní na postel. Vzal ji do náruče a hladil po vlasech.
Netrvalo dlouho a Ildsis usnula.
„Nechci nic riskovat,“ řekl do tmy.
Alfons, to byl ten muž, se kterým mluvili v lese, jim sdělil, že se Daren nevzdává a stále po nich pátrá.
To nebyla dobrá zpráva. Navíc prý vypátral dceru třetí ze sester.
Tu měl vypátrat a přivézt muž zcela oddaný Darenovi. Jmenoval se Kevin.
Ti, co stáli proti Darenovi se ho nenápadně snažili přesvědčit, aby se k nim přidal, ale zatím moc neuspěli.
Mohli jen doufat, že se Daren alespoň zaměří na onu třetí dívku a je nechá zatím na pokoji.
Roan věřil, že si jeho druhové poradí a tu dívku zachrání. Potřeboval však vědět, že jsou v bezpečí.
Ten neustálí strach ho už unavoval.
Věděl, že kdyby jeho a Chrise Daren chytil, bez milosti by je zabil, ale největší strach měl o Ildsis.
Co by Daren udělal Ildsis a jejich dítěti? Ildsis by možná nechal žít a držel by se původního plánu, ale co by udělal s dítětem?
Ildsis se zavrtěla a pevněji se k Roanovi přitiskla.
Sevřelo se mu srdce láskou k ní a políbil ji do vlasů.
Budou mít miminko! Upnul se na tuto myšlenku a na chvíli vypudil starosti z hlavy.

„Jak miminko pojmenujeme, když to bude holčička?“ zeptal se Ildsis a usmál se na ni.
Seděla na lavičce před chaloupkou a šila oblečení pro to malé. On seděl proti ní a upravoval plaňky do plotu, který chtěli postavit v širokém kruhu kolem domku.
„Co třeba Luisa Marianna?“ nadhodila. „Tak se jmenovala moje matka.“
„Co je vlastně s tvými rodiči. Nikdy jsi o nich nemluvila.“
„Matka zemřela před rokem a otec už před dvěma,“ povzdechla si.
„Jací to byli rodiče?“
„Moc hodní,“ usmála se. „Měla jsem je moc ráda. Stýská se mi po nich.“
V očích se jí zaleskly slzy a Roan k ní rychle přisedl.
„Neplač,“ pohladil ji po tváři.
„A co tvoji rodiče?“ usmála se.
„Otec byl Darenův odpůrce a všemožně se snažil zhatit jeho pátrání po vás. Zemřel jednou na lovu. Spadl z koně.“
„A tvoje matka?“
„Byla to nějaká vesničanka,“ pokrčil rádoby lhostejně rameny.
„Cože?“
„No, vždy po nějakém čase vydá Daren příkaz některým mužům a ti si v nějaké vesnici namluví nějakou ženu. Když se jim narodí dítě odejdou zpět do chrámu. Pokud je to chlapec, vezmou ho s sebou a pokud je to dcera, nechají ji tam matce. Za nějaký čas se pro ni třeba vrátí a vezmou ji dolů. Potom tam třeba vaří a udržují pořádek.“
„A tvůj otec s tímhle nesouhlasil.“
„S tímhle nesouhlasil především. Mou matku měl rád. Nevím, jestli ji přímo miloval, ale záleželo mu na ní. Jmenovala se Drahoslava.“
„Poznal jsi ji?“
„Ne.“
„To je mi líto,“ pohladila ho po tváři.
„Měl jsem milujícího otce,“ usmál se.
„A co Chris?“
„Vlastně je to můj bratranec. Jeden tátův známí si namluvil sestru mé matky a měli spolu Chrise.“
„Ten taky svou matku nezná?“
„Nikdo z nás nezná svou matku,“ zavrtěl Roan hlavou.
„To ale není správné!“
„A proto existují ti, co se tváří, že jsou na straně Darena, ale vlastně stojí proti němu. A je jich stále víc a víc. Nebude to dlouho trvat a Darena porazíme,“ slíbil jí a modlil se, aby to byla pravda.