Dominik a Sina XII.

Tolik jsem doufal, že se Sina vrátí. Katrin mi o Robertovi vyprávěla. Proboha, nikdy bych si nepomyslel, že Sina má za přítele takového suchara s naškrobeným límečkem a napomádovanými vlasy. Po dvou hodinách čekání mi bylo jasné, že se na můj mejdan nevrátí. Katrin pak také odešla.
Konečně se objevil Bill a pak se mejdan rozjel. Pustili jsme naplno hudbu a Tom, Bill a já jsme tančili, až se z nás pot lil. Angie se najednou vynořila s lahví koňaku a nechala ji kolovat.
Už je po půlnoci a já jsem naprosto grogy. Víc než půlka účastníku už odešla. Tvrdé jádro, asi deset lidí, ještě tančí. Bill a Angie si téměř stojí na nohou, jak se k sobě tisknou. Najednou Angie zařve: "Dej ty pracky pryč!"
"Hele, co je?" Bill od ní odskočí a stojí tam jako zmoklý pudl. Naše pohledy se setkají, on pokrčí rameny: nemá se tak upejpat, nána.
"Nech mě na pokoji!" Angie prosviští místností a se zdviženým nosem opustí sklep.
Bill popadne pivo a pokračuje v tanci, drží se teď spíše flašky. No budiž.
Zjišťuji situaci. Angiin krátký výstup náladu nijak moc nepokazil, většina tančí dál, jako by se nic nestalo. Zdá se, že ji znají dostatečně dlouho na to, aby věděli, že potřebuje být občas ve středu pozornosti. Jdu za ní. a hledám kam se ukryla. V chodbičce před sklepem není, ale dveře do vedlejší odkládací místnosti jsou pootevřené. Vejdu a nejdřív musím přivyknout tmě. Angie se opírá o regál s víny a zírá na protější stěnu, aniž by mě vzala na vědomí. Ale určitě mě poznala. V jedné ruce drží láhev, kterou si teď přikládá k puse. Dá si pořádný doušek a podá mi flašku, aniž by se na mě podívala. Napiji se, ostrý koňak mě pálí v krku.
"Co se vlastně stalo?" zeptám se a opřu se vedle ní o regál.
"Ale, pusť to z hlavy."
Naše ruce se dotknou. I moje paže je nahá, protože už mám na sobě jen krátké, černé tričko. Neuhne a já cítím žár, sálající z jejího těla. V polotmě riskuji pohled na její prsa, lehce se v živůtku bez rukávu zdvihají a klesají. Slyším její dech, pak se jí podívám do očí. I ona ke mně otočí hlavu, vidím bělmo jejích očí, neodvrátí pohled, přímo mě fixuje. Otočím se k ní, stojím teď těsně před ní, její obličej je od mého jen pár centimetrů. A pak ji bez přemýšlení políbím na ústa.
Super, nebrání se! To mi dodá odvahu. Přitisknu se k ní tělem a obejmu ji. Lehce pootevře ústa a já si hraji jazykem s jejími rty. Pak cítím, jak se mi její koleno vsouvá mezi nohy. A teď začínají pracovat i její rty. Vsunu jí jazyk do pusy.
V hlavě se mi všechno točí. Pevněji ji k sobě přitisknu a nepřestávám ji líbat. To je tak báječný pocit, má skutečně sametovou pusu.
Položím jí ruku na prs a hladím ho. Pod mými pohyby jí ztvrdne bradavka. Ale kvůli té hloupé podprsence se k prsům nemůžu pořádně dostat. Má tak krásně měkké a teplé tělo. Chytne mě oběma rukama za zadek a přitiskne mě blíž k sobě. A pak se úplně propadnu, zavřu oči a cítím, šmátrám, osahávám a líbám..
Ztratil jsem jakýkoliv pojem o čase. Jak dlouho už tu stojíme? Dvě minuty, deset minut, půl hodiny? Nevím. Když znovu otevřu oči, mám v puse sucho. Najednou se mi před očima objeví Sinin obraz a to mě přiměje odskočit od Angie.
Páni, mě je šoufl!
"Promiň..," zamumlám a pádím po schodech nahoru.


---------------

Nedělní ráno. Nechci se vzbudit, chci dál klímat, nepřemýšlet. Ale nejde to. Hned první pohled mi padne na malou plyšovou berušku na nočním stolku. Talisman pro štěstí pro Sinu, která přinesla štěstí mně, napsal tehdy Robert na lísteček.
Robert. Stočím se do klubíčka a obrátím obličej ke zdi, sáhnu za postel, vytáhnu sluchátka a CD přehrávač a pustím si hudbu. My heart will go on.. Naše písnička. Vzpomínky. Na náš první piknik zjara na louce za starým nádražím, má hlava na Robertově rameni, jak něžně mě líbal, opatrně, pátravě, ne žádostivě, vlhce a nešikovně, jako nemehla, která tiskla svá ústa na moje před ním.
Sakra, teď mi ještě vytrysknou slzy a jako vrchol všeho slyším na schodech máminy rázné kroky. Rychle skryji ubrečený obličej do polštáře.
Tiché zaklepání a dveře se otevřou. "Sino, pojď se nasnídat."
"Nemám hlad," mumlám do polštáře.
Ale máma se nedá odbýt. Už sedí u mě na posteli a do zad mi zavrtává zkoumavě vyčítavý pohled.
"Sino, co se včera vlastně dělo? Za dveřmi najednou stojí Robert, aby malou chudinku vytáhl na chvilku od učení a já mu musím říct, že jsi šla na mejdan."
Prudce se otočím. "Tak, musela jsi, opravdu? Bylo to nezbytně nutné?"
"A co jsem měla dělat? Všechno se odehrálo tak rychle." Ustaraně mi odhrne vlasy z obličeje. "Ach, Sino, ty jsi plakala.. je mi líto, jestli ses s Robertem pohádala, ale opravdu ode mě nemůžeš chtít, abych kryla tvé lži. S Robertem se dá mluvit o všem! To si nezasloužil."
"S Robertem je konec," řeknu prostě, aby se uklidnila.
Účinkuje to. Zděšeně na mě kouká. "Protože jsi šla sama na mejdan? Počkej, to si určitě rozmyslí. Nedělej si starosti. Ten mládenec tě miluje, promine ti."
Nechápe to. "Skončila jsem to já, mami, ne Robert."
"Ty?" Vrtí nevěřícně hlavou. "Ale pročpak? Vyčítal ti to? Mám s ním promluvit?"
Je to čím dál tím hroší. "Ne!"
"Ale ty jsi z toho rozchodu hrozně nešťastná."
"Ano, samozřejmě. Tedy, ne, ne doopravdy. Chci říct, že vím, že už s ním nechci chodit. Ale přesto jsem smutná. Copak to nechápeš?"
"Ne, je mi líto, to nechápu." Vstane. "Buď tak hodná a ještě jednou si to rozmysli, Sino. Nech si trochu času. Po snídani půjdeme s Ricky ke Staudnerovým. Pak budeš mít klid." Zavře za sebou dveře.
Zhluboka se nadechnu a padnu zpátky na polštář, hodím sluchátka za postel a berušku otočím obličejem ke zdi.
Někdy máma opravdu nechápe vůbec nic. Ale možná se to ani pochopit nedá. Úplně tomu nerozumím ani já. Zavřu oči. Ještě trochu snít.
Místo Roberta teď před sebou vidím Dominika, vzpomínám si, jaké to bylo cítit jeho ruce na mé kůži, vnímám každý jednotlivý prst, obejmu se pažemi, abych znovu vyvolala pocit ze včerejšího večera. Jeho tvář na mém čele a vlasech, rozpálená, příjemná, téměř cítím jeho dech.
Ostatní koukali, jak těsně jsme při tanci na sebe přilepení..Myslím, že Dominik měl dokonce erekci, ale nejsem si tím jistá. To je zvláštní: co mi jindy vadí a je mi trapné, mi včera večer přišlo hrozně vzrušující. Že jsem v něm vzbudila takové vzrušení, se mi docela líbí.
Energicky sundám nohy z postele. Robertův výstup všechno pokazil. Co si teď Dominik o mně myslí? A ostatní? Hned zavolám Katrin. Musí mi povědět, co se včera ještě dělo. Chi znát každý detail.
Netrpělivě čekám na klapnutí domovních dveří. Konečně. Jsem sama. Natáhnu si tlustý koupací plášť a běžím dolů k telefonu.
"Dobré ráno, paní Hilkerová, tady je Sina, mohu, prosím, mluvit s Katrin?"
Doufejme, že Katrin mámě o včerejším večeru nic nevyprávěla. Bylo by mi to nepříjemné.
"Čau, Sino."
"Katrin, konečně. Máš čas?"
"Ano, počkej, vezmu si telefon k sobě nahoru."
Katrin to má dobré, může si vzít sluchátko s sebou a telefonovat pohodlně z postele. Myslím, že jsme poslední domácnost ve městě, která nemá bezšňůrový telefon. Děsně mě štve věčně vysedávat na stoličce u telefonního stolku a vést hovory, které může poslouchat celá rodina. A přes předsíň pořád chodí táta a ukazuje významně na hodinky, aby mi připomněl, že kvůli stále narůstajícímu účtu za telefon nebudeme nejspíš brzy mít na splátky za dům.
Ale dneska mám konečně klid. Sedím se zkříženýma nohama na zemi a opírám se o zeď.
"Tak, jsem tu. Sino, člověče, to tedy byl výstup včera večer! Proč jsi odešla s Robertem? Já bych ho ledově odpálila."
"To jsem také udělala," bráním se. "Dala jsem mu kopačky ještě včera večer."
"Slyšte, slyšte." Katrin hvízdne. "Jak k tomu došlo? Povídej!"
"Hele, já sama nevím. Seděli jsme spolu v autě, on zuřil kvůli tomu mejdanu, dělal mi výčitky..no, to si umíš sama představit. Ale já neměla strach, že by to mohl skončit, chápeš? Skoro jsem si to přála, bylo to divné.."
"A pak?"
"No, pak jsem mu rovnou řekla, že už nechci, že se cítím utlačovaná a tak. Vždyť víš.. Byla jsem sama tak nějak překvapená, že jsem to vypustila z pusy."
Katrin chvilku mlčí a pak řekne: "Myslím, že je dobře, žes to konečně dokázala, Sino. Ale pravděpodobně jsi potřebovala vysvoboditele."
Nic nechápu. "Jakého vysvoboditele?"
Katrin se chichotá. "Takového, co rád nosí černá trička a úzké džíny a včera večer byl skoro u cíle svých snů. Ale právě, že jen skoro."
"Dominik!"
"Uhodla. Okamžitě poté, co jste odešli, ze mě všechno vymáčknul."
"A co jsi mu řekla?"
"Hned ti to do detailu vypovím. Jen si přinesu něco k pití, počkej chvilku."
Zatnu pěsti. To dělá naschvál. Ráda mě napíná a pase se na mojí netrpělivosti. Jen počkej, já ti to oplatím.
"Už jsem zpátky. Tak, kde jsme skončily?"
"U Dominika."
"Ach ano. Ano, samozřejmě jsem mu pověděla, že Robert je tvůj přítel." Odmlčí se. "Ale zároveň také, že už mezi vámi nic moc není."
"Dobře," řeknu. "A co on na to?"
"Že to nevypadalo, že už by mezi vámi nic moc nebylo."
"A dokázala jsi mi to vymluvit?" zeptám se netrpělivě.
"Je to tak důležité?" Slyším, jak Katrin chroupe slanou tyčinku. Vedle postele má vždycky položený balíček.
"Řekla bych, že ano," přiznávám.
"To jsem si myslela." Pochechtává se. "Po vašem včerejším tanečku.. Byli jste propletení jako liány."
"Pitomost," odseknu. "Zas tak žhavé to nebylo."
"Ale žhavě to vypadalo," řekne Katrin. "To bych do tebe nikdy neřekla."
"Jak to?" Naštvaně pohodím hlavou. "Radši mi pověz, co se včera ještě dělo."
Chvilku přemýšlí. "Já už tam také moc dlouho nezůstala. Dominik si, myslím, dal pár piv a já si trochu povídala s Tomem."
"Tančili jste?"
"Néé, Tom měl spoustu práce s hudbou."
"Líbí se ti?"
"No, nevypadá špatně, co myslíš?"
Pokrčím rameny. "Hm, možná.."
Katrin vzdychne. "Vidím, že už jsi ve stadiu, kdy je člověk vůči půvabům ostatních kluků slepý. Navrhuji ti, aby sis s Dominikem promluvila a tu záležitost s Robertem mu vysvětlila."
"Co mu mám říct?"
"Že je konec, samozřejmě."
"Jak si to představuješ? To přece bude děsně trapné."
Katrin se chichotá. "Můžeme si nacvičit, co mu řekneš.."
"Nedělej si ze mě srandu." Rozpletu nohy a vstanu. "Musím teď přemýšlet. Uvidíme se zítra, okay?"
"Okay a malý tip: nejlépe zastihneš Dominika krátce před vyučováním v kuřáckém koutku.."
Praštím sluchátkem. Na to si Katrin počká. To nikdy neudělám. Co bych měla Dominikovi říct?
"Hele, já se rozešla s přítelem, protože se mi náš tanec zdál hrozně vzrušující. Musím na tebe pořád myslet. Na tebe a tvá předloktí a tvé ruce na mé pokožce..?"
Ne! To nikdy neudělám! NIKDY!