Ty a já jsme my

A nakonec jsem se ocitla znovu tam. Na našem místě. Na tom místě, kde jsme toho tolik spolu zažili. Ať už to hezké nebo to zlé. Ať už jen kouření, nebo v zimě válení ve sněhu. Seděla jsem na zemi, poslouchala jsem pořád dokola naši písničku. Tu, která vždycky když hrála, tak jsem si vzpomněla na tebe. V ruce cigaretu a v očích slzy. Už jsem je přestala počítat. Bylo to zbytečné. Jedna se objevila, za ní druhá, třetí..Nechala jsem je stékat po tváři, protože nemělo cenu je stírat. Stále se objevovali. Pořád a pořád. Neviděla jsem přes ně a tak mi nezbylo nic jiného, než vzpomínat.
Přála jsem si tu jedině. Abys za mnou přišla. Objala. Políbila a my jsme znovu byli spolu. Je to tak dávno, co jsme se naposledy líbali, objímali a šeptali si ta slůvka, jak se milujeme. Tak dávno.. Přála jsem si, abys tu byla semnou. Poslouchali naší písničku tak jako kdysi. Když jsme ještě byli spolu.
Najednou jsem za sebou uslyšela kroky. Otočila jsem se s domněním, že jsi to ty. Ale nebyla. Byla to jen nějaká paní, která šla o berlích. Ach ano. Pokaždé když jsme tu stáli, nějaká paní kolem nás prošla. Bože. Kolik je tu vzpomínek. Dívala jsem se na ni, jak jde pomalu, opatrně sešla schody a už nebyla vidět.
Dokouřila jsem další cigaretu a rovnou si zapálila druhou. Písnička přestala hrát. Zapnula jsem ji znovu a opět jsem se zaposlouchala. Tolik vzpomínek v ní bylo. Tolik. Vzpomínky, které zůstanou jen vzpomínkami. Vzpomínky, které patřili jen nám..
Najednou jsem ucítila ten pocit. Ten pocit, který jsem cítila, jen když jsem byla s tebou, nebo když jsem tě měla na blízku. Rozhlídla jsem se. Ale nikde jsi nebyla. Byla jsem tu sama, ale toho pocitu jsem se nemohla zbavit. Možná jen proto, že jsi mi tak chyběla. Ty jsi mi chyběla. Celá ty. Možná proto, jsem tě pořád cítila u sebe. Možná proto jsem pořád měla jen pocit. Jen kvůli tomu, že jsi mi tak chyběla.
„Je krásná,“ozvalo se za mnou. Věděla jsem čí je to hlas, ale nemohla jsem tomu uvěřit.
„Ano to je,“souhlasila jsem, ale neměla jsem sílu se otočit. Jen jsem seděla, dál poslouchala a čekala co se bude dít.
„Můžu?“zeptala ses a nečekala jsi na odpověď. Rovnou jsi si přisedla za mnou, opřela jsi se a vzala jsi mi cigaretu z ruky, tak jako jsem ti to dělala já.
„Jak jsi věděla, že budu zrovna tu?“ zeptala jsem se jí a teprve teď se na ni podívala.
„Kde jinde by jsi byla? Jen tady. Na našem místě plné vzpomínek“ usmála se na mě.
„Proč jsi přijela co?“ zeptala jsem se ji. Neodpověděla. Jen si potáhla a vychutnávala si ten kouř, jak uměla jen ona.
„Pamatuješ si, jak to všechno začalo?“ zeptala se po chvilce.
„Jak bych mohla zapomenout? Na tohle, se zapomenout nedá a já ani nechci“ řekla jsem. Začalo pršet a já už jsem nevnímala ani to, jestli mám mokrý obličej od slz, nebo deště.
„Začalo to u nás, pamatuješ? Den před tím, jsem udělala řidičák...“ a tak jsme začali vzpomínat a do toho nám hrála jen naše písnička..