Dominik a Sina XIII.

Teda já měl včera pořádnou opici. Ve dvě ráno odešli z mejdanu poslední opozdilci a já napolo v bezvědomí dotápal do postele.
Neděle byla odepsaná.
Do půl jedné jsem ležel v posteli, pak najednou stál ve dveřích táta a vyhnal mě z pelechu. Udělal mi kázání, že sklep vypadá jako prasečí chlívek a proč musím hned zneužít toho, že jednou není doma.
Zašel jsem dolů a nejdřív uklidil největší binec, vysypal popelníky, vylil sklenice a zbytky jídel odnesl nahoru do kuchyně. Venku svítilo slunce, každý paprsek mě píchal a oslňoval. Nejraději bych zalezl do svého pokoje a jen si četl. Zrovna mám skvělý román a rád bych se do něj ponořil.
Teď je pondělí ráno a já sedím na hodině němčiny. Roger, zrzavý třídní šplhoun, trpaslík s pihami a tlustými brýlemi, má referát o Babím létě od Adalberta Stiftera. Tahle kniha mě k smrti nudila už vloni.
Sina sedí pár metrů ode mě. Pozdravili jsme se jen letmým pohledem a ona hned odvrátila zrak. Asi je jí výstup jejího přítele také hrozně trapný. Musím s ní nutně mluvit.
Nevím, co jí kdo namluvil o mě a o Angii. Alespoň, že už tam nebyla Sinina kamarádka Katrin, tedy alespoň pokud si vzpomínám. Ale tlustá Daniela se svou pitomou výdrží byla na mém mejdanu až do konce. Snese spoustu alkoholu, má ho kam dávat. A všechny holky roznášejí drby, takže Sina už možná o mém muckání s Angií ví.
Sakra! Co jí mám vlastně říct? A kde? Ve škole je to skoro nemožné, pořád je kolem spousta lidí, jak bych si s ní mohl v klidu promluvit? To je jedno, o přestávce to musím udělat, třeba ji někde chytnu samotnou.

První tři hodiny byly čirým utrpením. Konečně je přestávka, jdu s Tomem na dvůr a on si mě pořád dobírá kvůli Angii, ale já mám oči jen pro Sinu. Ale doteď nebyla sama ani sekundu, pořád se kolem ní točí Katrin a teď se k nim přidala ještě Daniela. Zapaluji si cigaretu a Tom mě šťouchne loktem do boku.
"Hele, Dominiku, nenech ze sebe všechno tak tahat. Co se dělo? Angie a ty v malým sklípku. A potmě!"
"No, a co?"
"A co? Ty jsi dobrý. Sám s Angií potmě, dokážu si představit.."
"Hm.."
"Byli jste tam alespoň čtvrt hodiny!"
"A co má být..", řeknu vynervovaně, "nic zvláštního se nestalo."
"To ti nevěřím! Když se vrátila, měla pořádně rozmazanou rtěnku."
"Všechno jsi pečlivě sledoval, co?"
"Ano.." Tom se na mě zašklebí. Nakloní se ke mně a spiklenecky mi šeptá do ucha. "Osahal jsi ji pořádně.., je na ní všechno pravé? Dělej, povídej!"
V tomto okamžiku vidím, jak se Sina dívá přímo na mě. Její pohled mi proniká až do morku kostí. Nejspíš jsem pěkně rudý. Zdá se mi, jako by přesně vyslechla náš hovor, přestože od nás stojí nejméně deset metrů. Hlavou mi proletí stovky myšlenek. Co když mně teď nechce znát? Co jestli se už s přítelem usmířila? Katrin sice říkala, že už to mezi nimi moc neklape, ale kde je psáno, že má pravdu?
Sina se právě oddělila od své skupinky a jde přímo ke mně. Já opustím Toma a jdu jí vstříc. Třeba je tohle ta hledaná příležitost.
Přede mnou se zastaví.
"Hele, Dominiku, chtěla jsem s tebou mluvit.."
"Já s tebou také."
"Chtěla jsem ti, kvůli sobotě.., bylo to tak hloupé."
"Ano, také si to myslím," odpovím a hned se přeruším, "já.. tedy chci říct, že se mi to vůbec nezdálo hloupé, alespoň zpočátku ne.."
"No, víš, já se ti vlastně chtěla omlu.." Sina se rozhlédne a všimne si, že za ní stojí Daniela, pohodí vlasy. zdá se, že je vyvedená z konceptu.
Otočím se a vidím, že těsně za mnou stojí Tom. Co vlastně od nás chtějí? Připadám si jako v obklíčení.
Z druhé strany ke mně přichází Angie.
"Hele, děcka, co je to tu? Nějaké spiknutí nebo co? Dominiku, přetrpěl jsi sobotu v pořádku?"
Vezme mi z pusy cigaretu, vstrčí si ji mezi rty a stoupne si těsně vedle mě, jako bychom k sobě patřili už celá léta.
A všechno je v čudu. Jak z toho ven? Angie mě dokonale převezla. Stojím tu jako naprostý tupec. Nejraději bych se propadl do země. Koutkem očí pozoruji Sinu, jak je ochromená. A Angie se mi vysmívá!
"Co je? Ztratil jsi řeč?"
Možná ke mně přišla jen z toho důvodu, že přesně viděla, že Sina je pro mě důležitější než ona, a to se jí nelíbí. Ale možná se pletu. To je jedno, stejně je všechno pod vodou. Sina si říká, že jsem měl něco s Angií a jen o dva dny později si chci začít s ní, lidi, co ta si o mě musí myslet!

----------

Nehnutě na ty dva zírám. Angie a Dominik, Dominik a Angie.. duní mi v hlavě. Já pitomec! Nejradši bych si nafackovala a Katrin také. Koneckonců byla to ona, kdo mi celé dny namlouval, že Dominik je do mě zblázněný. Přitom jsem byla něco jako chuťovka, vítané osvěžení při přechodu na tuhle super star!
Téměř fyzicky cítím Angiin pohrdavý pohled. Jak jsem si jen mohla namlouvat, že bych měla nějakou šanci proti jejím křivkám, zkušenostem a sebejistému, vyzývavému chování. Vedle ní vypadám jako děcko, které si ještě hraje s panenkami.
Pravděpodobně se s Dominikem mohli předevčírem umlátit smíchy poté, co mě Robert odvlekl. O bože, cítím se tak hloupě, jako nahá. Nejradši bych se otočila a utekla. Ale to by všechno ještě zhoršilo. Seberu se tedy, chladně se na Dominika podívám (dobře, že jsem tenhle pohled tak dlouho nacvičovala s Katrin) a pokusím se dát svému hlasu pokud možno nezúčastněný tón.
"Chtěla jsem se jen krátce omluvit za to, že se můj přítel objevil předevčírem na tvém mejdanu."
Při slovech můj přítel sebou Dominik lehce škubl nebo si to jen namlouvám? Rychle pokračuji: "Ale zdá se, že to náladu nepokazilo."
Angie se ještě více přisune k Dominikovi, položí mu ruku na bok a mnohoznačně se ušklíbne: "Néé, pak se to teprv rozjelo, viď?"
Dominik vůbec nereaguje, stojí tu naprosto nenutě a dívá se na mě. Kolem nosu je celý bílý. Lehce znejistím. Zdá se, že přinejmenším není ve své kůži.
Bez dalšího slova se otočím a s hrdě vztyčenou hlavou jdu nazpátek ke Katrin. Chce se mi brečet! Kruci, proč zrovna teď je na Katrin přilepená ta blbá Daniela? Ta mi ještě chyběla.
Katrin mi hledí v ústrety. "No?"
Mávnu rukou. "Později."
Kývne. "Jasně."
Daniela na nás tázavě hledí. "Jsem tu nevhod? Copak to máte za tajemství?"
Katrin se sladce usměje. "Chtěla jsi nám přece povídat o sobotní noci? Uteklo nám něco?"
"Dá se to tak říct." Daniela nafoukne tváře. "Když už zůstalo jen zdravé jádro, přinesl Dominik alkohol a pak se udělala správná náladička." Zachichotá se. "Dominik byl pěkně nametený a později zmizel s Angií v jednom temném sklepě." Mnohoznačně se na nás podívá. "Je jasné, co se tam dělo..! Každopádně, když se Angie vrátila, měla pořádně rozmazaný make-up."
Vrtí hlavou. "Ale tak nějak bych to do Dominika neřekla, že se dá dohromady s Angií. Vy snad ano?"
Katrin po mně hodí rychlý, zděšený pohled. "No, poslyš, přece nemuseli nic provádět, když byli chvilku pryč."
Daniela si poklepe na čelo. "Jsi naivní nebo co? Bylo to jasné jako facka."
"No, dobře, dobře," odkývne Katrin rychle.
"Hele, Sino, chtěly jsme ještě zajít do školní knihovny. Jdeme?"
Dřív, než mohu něco říct, popadne mě energicky za paži a táhne mě pryč. Přes dvůr a po schodech nahoru k dívčím záchodům. Sotva za námi zapadnou dveře, rozbrečím se. Tak dlouho jsem se ovládala, už nemohu!
Katrin mě drží za ruku a hladí mě po zádech. "Je to tak zlé?"
Nemohu mluvit, jen kývnu.
"Ach, Sino, hrozně mě mrzí, že jsem tě vmanévrovala do té věci s Dominikem. Chtěla jsem si hrát na osud a teď se cítím vinná." Z kapsy vytáhne papírový potrhaný kapesník. "Tu máš. Prostě jsem si nemyslela, že Dominik patří k těm, co se chtějí jen trochu pobavit. Je mi to líto. Do prdele!"
Po chvilce mě od sebe odstrčí a podívá se mi do očí. "Ale to víš, chlapi jsou všichni.."
"..zločinci," dokončím mechanicky naši starou průpovídku, pak energicky zahodím kapesník do záchodu a spláchnu.