Chrám Tří sester - 14.

14. kapitola

„Leontino vyslechl jsem tenkrát tvůj rozhovor s Ildsis. Jak jsi to myslela, že byli tvoji rodiče divní?“
„No… prostě byli jiní, než ostatní obyvatelé vesnice. Nevyhledávali zábavy a drželi se doma. A mne nepouštěli skoro nikam. Měsíc před tím, než jsi mne našel zemřeli.“
„Měsíc před tím? Pár dní po jejich smrti tě Daren vypátral. Jak ti odůvodnili to, že tě nikam nepouštěli?“
„Prý mne před něčím chrání.“
„Myslím, že věděli o Darenovi.“
„Takže to dělali pro mé dobro? Jak já jim to zazlívala! Kolikrát jsem jim řekla, že je nesnáším!“
Leontina se na Chrise zděšeně dívala.
„Nic si z toho nedělej Leontino. Určitě věděli, že je máš ráda. Nevyčítej si to.“
Leontina se pousmála, ale stále byla smutná.
Chris si povzdechl a vzal ji do náruče.
„Leontino, věděli, že je máš ráda a že jsi ta slova vyřkla jen v hněvu.“
Dívka se mu stulila na hrudi a rozplakala se.

„To přece nemyslíš vážně!!“ vykřikla Ildsis a zvedla se ze židle.
„Myslím Ildsis. Odjedu zpět do chrámu Tří sester a zůčastním se Darenovi porážky.“
„To nemůžeš! Co když se ti něco stane?! A co miminko? A já? To nás tu necháš?“
„Bude tu s vámi Chris.“
Roan stál u okna a díval se na Ildsis. Ve tváři si udržoval lhostejný výraz, ale když se díval na ildsis, měl chuť říct, že nikam nejede. Že tu s ní zůstane a postará se o ni i o miminko.
To však udělat nemohl. Chris ho přemlouval skoro při každé příležitosti a měl pravdu. V případě nutnosti může Darena zmást a svést na špatnou stopu.
„Ale ne ty!“ vykřikla Ildsis.
Roan si moc dobře všiml, že se snaží vypadat rozzlobeně, ale má pláč na krajíčku.
„Chris na vás dá pozor a já se brzy vrátím,“ slíbil jí.
„Co když ne?“ zeptala se tiše. Upřela na něj uslzené oči.
„Vrátím se, slibuji.“
„Proč tam vlastně chceš jít?“
„Chci se zůčastnit Darenovi porážky.“
„Prostě se tu nudíš,“ podívala se Ildsis do země.
„To není pravda!“ namítl Roan, ale Ildsis jen zavrtěla hlavou.
„To je v pořádku Roane. Odjíždíš už dnes?“ zeptala se a nasadila úsměv.
„Ano.“
„Takže tedy ahoj a měj se hezky,“ usmála se na něj a odešla do jejich pokoje.
Roan tam stál a zíral na dveře.
„Musíš ji pochopit. Bolí ji, že chceš odjet,“ ozvala se za ním Leontina.
„Ale já ani nechci,“ řekl tiše.
„Tak proč odjíždíš?“
„Chci mít jistotu, že sem Daren nikoho nepošle a Chris…“ zmlkl a vyšel ven před chaloupku. Vyvedl ze stáje svého koně, nasedl na něj a odjel.

„Kde je Roan?“ zeptal se Chris.
„Odjel zpět do chrámu,“ řekla tiše Leontina. „Ildsis se zamkla v pokoji a odmítá vyjít. Před Roanovým odjezdem se pohádali.“
„Proč?“
„Kvůli tomu odjezdu přece! Roan bude otcem a Ildsis teď má pocit, že se prostě v tomhle životě s ní a dítětem bude nudit!“
Chris tiše zasykl. Tohle si neuvědomil, když Roana přemlouval k odjezdu.
Ale mluvil pravdu. Jistější bude, když se Roan vrátí do chrámu a dohlédne na tamější události.
Ildsis to určitě nakonec pochopí.

„Ildsis no tak! Jsou to už čtyři měsíce co Roan odjel! Nemá cenu, když tady budeš zavřená. A dítěti to neprospívá,“ domlouvala Leontina dívce snad už posté.
„Chvíli jsem si opravdu myslela, že je šťastný. Že se na miminko těší,“ vzlykla Ildsis.
„Ale on se těšil,“ promluvil Chris. „Odjel jen nerad. Odjel, aby vás ochránil! V chrámu může Darena svést na jinou stopu a může nás všechny zachránit. Brzy se určitě vrátí.“
„Tolik se o něj bojím!“ vzlykla.
„Bude v pořádku Ildsis. Neboj se a jdi konečně ven,“ pohladil ji po rameni.
Dívka se smutně usmála, pomalu se zvedla a skutečně se vydala ven.
Neměla však ze sluníčka, lesa, květinek a zvířátek radost.
Dlouho se procházela, ale okolí téměř nevnímala.
„Roane, vrať se,“ zašeptala. Vzápětí vyjekla, když ji někdo chytl zezadu kolem pasu.