Ty a já jsme my 3

„Teda holky, mě se tam tak nechce“ řekne udýchaně a postaví kolo vedle mého. Na rozdíl ode mě a Kláry, Jana je z nás nejstarší. Co já vím, má doma tři děti. Holku v našem věku, tedy 18 let, kluka, který chodí do 4 třídy a nejmladší chlapeček teprve teď začal chodit. S tímhle se nám chlubila před týdnem.
Klára, právě nastoupila na vysokou školu v Olomouci a o jediné věci, které se dokáže bavit, jsou jejich pět štěňátek, o kterých dokáže mluvit i hodiny. Naštěstí pro mě, jen jednu hodinu. To se dá přežít.
„Ty jsi nějaká vysmátá“ všimne si Jana a já jen přikývnu.
„Kikča nám jede dneska na lepší“ mrkne na ni Klára a já jen protočím oči.
„Kam pak?“ chce hned vědět Jana.
„Kamarádka mi včera udělala řidičák a navíc, její rodiče dneska jedou aj se ségrami na dovolenou a ji nechávají doma, takže tak no“ pokrčím jen rameny.
„Takže dámská jízda“ zasměje se Jana „hlavně se moc neopijte holky“
„Já jsem ji to říkala taky“ zasměje se Klára.
„Co máte pořád s tím, abychom se neopili? Vždyť jen budeme slavit její řidičák“
„No právě“ zasmějí se obě dvě zároveň. Naštěstí se v zatáčce objeví červená fabie, což je auto Šmudly a já si oddychnu. Radši budu trpět hodinu poslouchám keců, jak správně řídit, než kecy na to, abychom se s Erikou neopili. Což se také může stát. Tři týdny jsme se neviděli, takže si máme co říct a navíc její řidičák? To je o důvod víc k oslavě.
Hodina utrpení proběhne celkem v pohodě. Jen sedíme, zatím co on nám vykládá něco a my ho jen tak napůl posloucháme. Klára se dívá zasněně z okna, vůbec nevím co tam vidí, ale usmívá se. Tak tipuju, že je opět myšlenkami u svých štěňat. Jana jen zírá do knížky a dělá, že ji to děsně zajímá. A já? Jen sedím, myšlenky mám u toho co nesmím zapomenout si sbalit a co bychom tak mohli provádět celé ty dny. Přece jen, když je prázdný barák musí se toho využít.
„Neopij se Kiki“ volá za mnou ještě se smíchem Jana s Klárou, kterým jen zamávám, za jízdy si nasadím sluchátka a už jedu domů. Mám to akorát. Je půl šesté, ještě se rychle stavit za dědou na hřbitov, kterému jako každý čtvrtek zapálím svíčku, chvilku povykládám co nového, abych se následně rozloučila a jela domů.
„Jé, tady to voní“ řeknu jen co otevřu dveře.
„Máš na stole“ uslyším jen mamku jak na mě volá z kuchyně, kam se posléze přiřítím, abych na stole uviděla dva zlatavé bramboráky.
„Udělala jsem i pro Eričku, tak ji to pak vezmi“ ukáže mi mamka na parapet, kde jsou rovnou i zabalené v alobalu a já jen přikývnu. Rychle sním svou porci, zabalím si věci, které jsem si naštěstí nachystala už ráno, když jsem tu byla sama a stíhám to jen tak tak.
„Jé bramboráky“ zaraduje se taťka, který příjde nahoru chvilku před půl sedmou, kdy já už začínám být docela i nervózní.
„Nech to!“plácne ho mamka přes prsty, když už se chystá na bramboráky, které jsou určené Erice.
„No co co?“ nechápe taťka a já si rychle přitisknu bramboráky k sobě, aby věděl, že na tohle sahat nesmí.
„To je pro Eričku“ vysvětlí jen mamka, zatím co já je rychle zkovávám do batohu.
„No a já zase nic“ povzdychne si, ale mamka ho rychle uklidní tím, že jakmile dojede domů, udělá mu jich klidně deset, pokud je ovšem prý sní. Což taťku nadchne tak moc, že mě ještě rychleji žene dolů otvírat garáž, takže ani ne za pět minut už sedíme v autě a vyjíždíme. No konečně, pomyslím si. Nyní mi začínají pravé prázdniny se svou nejlepší kamarádkou. Sice jen pár dnů, ale i tak si myslím, že my si je pořádně užijeme.
„Tak co máte v plánu?“zajímá se zvědavě taťka.
„Nevím vůbec, ale my něco vymyslíme“ usměju se při vzpomínce na všechno co jsme spolu už zažili a udělali.
„No já vím. Vy dvě jak jste pohromadě, tak si nemyslím, že se budete nudit“
„Že? Já si myslím přesně to samé“ přikývnu jen a pak už se zaposlouchám do písničky, kterou si po chvilce začnu pobrukovat trochu víc nahlas.
„Můžeš ji prozvánět“ připomene mi, jakmile se objevíme na kopci, který jen sjedeme a už jsme u nich. Rychle vytáhnu mobil, abych Erice dala znamená, že už jsme tady a ona nás čekala. A mě rovnou i s otevřenou náručí, jak ji vždycky říkávám. Zatím ani jednou nezklamala, pokaždé, když jsem ji nečekaně objala, vždycky mě chytila, přitiskla k sobě a pustila až po velké chvíli.
Chudák taťka, ani nestačí vypnout motor a já jsem už u dveří a zvoním. Tatínek se jen pomaloučku plíží za mnou. Nečekám ani pět vteřin, kdy se otevřou dveře a přede mnou stojí moje nejlepší kamarádka s úsměvem na tváři.
„Ahoj“ usměju se na ni.
„Ahoj, dobrý den“ pozdraví zároveň mě i taťku, který nemá nic jiného na práci, než ji pogratulovat k řidičáku, za což dostane slíbené maliny a ostružiny, které mi psala, že nám dá.
„Pak jen Kiki napiš, kdy pro tebe mám dojet a v kolik a pořádně si to holky užijte. Dávejte na sebe pozor, moc nevyvádějte, neopijte se“ přičemž já protočím oči „a nedělejte ostudu a ty,“ obrátí se ještě ke mně „pak napiš, buď hodná ať si Erička nestěžuje“
„Tati, vždyť já jsem andílek“ usměju se na něj mile a tentokrát je to taťka, kdo protočí oči.
„Ty? Andílek s duší ďábla co?“ zasměje se a já se jen zašklebím. Erika, ta jen dusí smích, takže ji jen probodnu pohledem a ta se radši zadívá jinam.
„Asi by jsi měl jet,“ ukončím tenhle trapný rozhovor. Tatínek zřejmě pochopí, že už by měl odjet domů a tak proběhne rychlé rozloučení, kdy obě počkáme, než nasedne do auta a po chvilce už naše autíčko zmizí z dohledu. Erika mě rychle pustí dovnitř a jen co zavře, vrhnu se na ni a konečně ji po třech týdnech obejmu.
„Chyběla jsi mi“ řeknu jen, přičemž ona mě k sobě přitiskne ještě víc a já ji stiskl oplatím. „něco pro tebe mám“ řeknu po chvilce, když se konečně pustíme a já na Erice konečně objevím ten úsměv, který značí to, že je šťastná.
„Hm co to je?“ zeptá se a já začnu z batohu tahat balíček, ve kterém má od mé drahé maminky bramboráky.
„Bramboráky“ upřesním a podám ji je.
„Super, mám hlad“ usměje se. Zatím co ona jde do kuchyně, aby si dala večeři na talíř, já si odnesu věci nahoru do jejího pokoje. V jejich domě se vyznám jako v našem. Byla jsem tu sice jen několikrát, ale vyznám se v něm.
„Eri, tak povídej jaký byli zkoušky?“ vyzvu ji, jenže musím chvilku počkat, jelikož Erika nemá nic jiného na práci než večeřet.
„Ty to neumíš“ zasměju se a přisednu si k ní. Utrhnu kus bramboráku s tím, že ji ukážu jak se jí bramboráky, ji ho začnu cpát do pusy. Erika se jen směje, až ji slzy po tváři tečou a já se posléze přidám k ní.
„No,“otře si ruky do utěrky „příště jich mohlo být víc, ale byli dobré“ usměje se a vstane, aby talíř uklidila. Já se jen oženu a švihnu po ní utěrku, což ji rozesměje ještě víc.
„Jo a ještě něco pro tebe mám“ vzpomenu si a vyběhnu schody nahoru, abych se vzápětí vrátila s krabičkou cigaret, o které mě prosila.
„Jsi zlato, díky moc, prachy ti pak dám“ ujistí mě a já jen mávnu rukou. „rovnou si pojď zapálit, protože jsem už dlouho nekouřila i já“ pobídnu ji. Jen se zašklebí, ale poslechne a tak se obě dvě s krabičkami cigaret odebereme na jejich balkón, kde si zapálila a Erika neváhá, aby pustila písničky. Nakonec sedíme na balkóně vedle sebe, kecáme, smějeme se a jen posloucháme písničky. Prostě prázdninová idylka dvou nejlepších kamarádek. Klídek, což máme, tabáček, kterého je dostatek. Nad námi jen svítí hvězdy, všude ticho, teplo a jen my se do toho smějeme.