Ty a já jsme my 4

„Tak co? Půjdeme oslavit ten tvůj slavný řidičák?“ zeptám se, když se asi po hodině zvedneme k odchodu.
„Hm možná zítra, dneska ne, jsem unavená“ a já jen přikývnu.
„Víš co? Jdeme si lehnout, pustíme si nějakej film, můžeme být nahoře, kecat a sem tam si jít zapálit“ napadne mě a ona jen přikývne. Nakonec uděláme přesně to samé. Pustíme si film, lehneme si a kecáme a kecáme. Jako každou noc, kterou buď strávíme u nich nebo u nás. Jsme s tím už proslulé. Každou noc prokecáme, spát nejdeme, jen kecáme. Třeba o blbostech, ale kecáme. Jak mi Erika kdysi řekla. I blbosti dělají kamarádství. A tohle kamarádství je moc silné. Zvládli jsme spolu všechno a jen tak se tohle co je mezi námi, nezlomí.
„Není ti něco?“ všimne si, když se chytnu za břicho, ve kterém mám křeče.
„Jsem v pohodě“ řeknu jen, ale ona se na mě podívá tím jejím pohledem, který umí jen ona „je mi zle, dostala jsem to a je mi zle“ řeknu jen.
„Nechceš prášek nebo něco?“ nabídne mi, ale já jen zakroutím hlavou. Prášky nechci už ani vidět od určité doby.
„Budu v pohodě“usměju se na ni. Opravdu si nechci kazit tyhle chvilky tím, že se bude o mě starat, jestli jsem v pohodě nebo ne. Prostě si chci užívat s ní, když jsme po třech týdnech spolu.
„Kdyby něco..“
„Ano řeknu ti to“ skočím ji do řeči.
„Dobře“ položí hlavu znovu na polštář a zadíváme se znovu na film. Ovšem po očku vidím, jak se na mě Erika starostlivě dívá a pak, když se znovu chytnu za břicho, se nade mě nakloní.
„Kiki, fakt něco nechceš?“
„Ne, nech...“ ani nedokončím slovo a uvidím ji, jak se ke mně sklání a ucítím její rty na svých. Políbí mě. Pak se ode mě odtáhne, zadívá se na mě a nakonec se ke mně nakloní znovu a tentokrát ji já už ten polibek vrátím. Nakonec se začneme líbat, já její ruce cítím na obličeji, na břichu, po kterém mě začne hladit a já neváhám ani vteřinu, abych ji k sobě nepřitáhla ještě víc a neobjala. Sama nevím co to do mě vjelo, že se tu líbám s holkou, ale vím jediné. Tohle jsem chtěla už víc než půl roku i já. Sice nevím, jak je na tom ona, ale já tohle chtěla už od té doby co jsme byli spolu na turisťáku v druháku.
Jeli jsme tam v květnu a byli jsme na chatce sami. Sice holkám to už v té době připadalo podezřelé, ale nic neříkali a my jsme si pořádně užili. Byli jsme pořád spolu. Dokonce, abych pravdu přiznala, ani jednu noc jsem nespala ve své posteli. Spala jsem s ní v posteli. Kecali jsme do noci, než jsme obě usnuli. V té době mi to nepřipadalo divné. Byli jsme nejlepší kamarádky a tohle co já jsem slyšela i viděla, nejlepší kamarádky dělají. Vlezou si k sobě do postele a kecají než usnou. Už v té době jsem věděla, že něco není v pořádku. Erice nic z toho nevadilo. Pusa na tvář, občas mě chytila za ruku a nakonec jsme došli tak daleko, že i pusa na pusu nám nedělalo problém. Nevadilo to ani Erice, ani mě. Což mě děsilo ještě víc. Ale nevadilo mi to. Byla jsem ráda, když mě občas vzala za ruku, dala pusu. Nebo držela v objetí než jsem usnula.
Když jsme se od sebe odtrhli, dívala se mi dlouze do očí a na tváři ji hrál úsměv, stejně jako mě.
„Měli by jsme jít ven“ řekne nakonec a já jen souhlasně přikývnu. Myslím, že Erika tohle musí rozdýchat. Já jsem nemusela. Já jsem věděla co jsem udělala a dokonce se mi to i líbilo a byla jsem ráda, že se to stalo, ale Eriku chápu.
„Venku je už tma a asi i zima, vezmi si bundu“ podá mi její černou bundu a když jen zakroutím hlavou s tím, že to dám aj bez ní, podívá se na mě s tím jejím pohledem, že si ji radši vezmu. Což ji znovu rozesměje.
„Tak jdeme“ řekne jen. Naše prsty se propletou a já ji ruku pevně stisknu, než vyjdeme ven na zahradu. Erika mi už několikrát říkala, že solí slimáky, kterých mají na zahradě plno. Nechápala jsem jak může solit slimáky, ale myslím, že podle toho, že brala sůl, mi to ukáže.
„Oni mě kousnout!“ začala jsem pištět na všechny strany, když jsme jednoho objevili.
„Nekousnout. Slimáci nekoušou“ uklidňovala mě, ale já jsem si nedala říct.
„Ne, mě kousnou! Já už neudělám ani krok, oni mě prostě kousnou!“ protestovala jsem a zarazila jsem se na místě. Erika, která to už nevydržela, se začala smát na celé kolo a já se pak přidala k ní. Nakonec jsme se tam smáli obě dvě, při představě jak mě slimáci koušou. Nakonec jsem díky ní udělala krok a pak další, ale pořád jsem se dívala pod nohy a když jsem tam dokonce i objevila žížalu, začala jsem pištět znovu.
„Tak běž dovnitř, já pak za tebou dojdu“ kývne směrem k domu.
„To tak, žádný takový, mě se jen tak nezbavíš“ vypláznu na ni jazyk. Erika jen přikývne, že rozumí a nakonec když začnu pištět znovu, že mě slimák kousne, už to nevydrží, chytí mě za ruku a nakonec jsme takhle obešli celou jejich zahradu, která není zrovna moc malá. Pořád jsem se po tobě dívala, jestli jsem neudělala něco špatně, když jsem ti polibek obětovala, ale tobě jak se zdálo, to vůbec nevadilo. Pokaždé jsi se jen usmála a když to už nevydržela, políbila mě znovu.