Dominik a Sina XIV.

Od trapného rozhovoru se Sinou, do kterého se tak nevhodně vmísila Angie, uběhly tři dny. Všechno je tak divné, zdá se, že se mi Sina vyhýbá. Přitom se pokouším nerozkmotřit se s Angií.
Jediné, co mě teď ještě těší, je fotbal. Tam zapomenu na všechno. Dnes jsme hráli důležité utkání o body s naším místním soupeřem Fortunou. Skončilo remízou 1:1 poté, co jsme 85 minut prohrávali 0:1. Bill vstřelil gól pořádnou dělovkou po mé přihrávce. Díky bohu, protože na gólu, který jsme dostali my, jsem nebyl bez viny. Tom, starý vtipálek po utkání lapidárně prohlásil, že Dominik připravil obě trefy.
To je jedno, jsem šťastný, když se můžu pořádně utahat a nemyslet na problém se Sinou a s Angií.
Přičemž, upřímně řečeno, je mi Angie lhostejná, ale nemohu jí to jen tak říct. Také vůbec nevěřím, že by se mnou chtěla doopravdy chodit, sice mi to lichotí, ale..
Sina.
Musím na ni pořád myslet.
Chtěla se mnou přece mluvit. Co mi chtěla říct? Ještě párkrát jsem se pokusil promluvit s ní, ale vždycky do toho něco přišlo. Pak jsem si dokonce našel její telefonní číslo a chtěl jsem jí zavolat. Už jsem měl v ruce sluchátko a vytáčel číslo, ale při poslední číslici jsem ztratil odvahu a zavěsil jsem. Napadlo mě ještě pár věcí: mohl bych zajet na kole k jejímu domovu a číhat tam na ni. Mohl bych jí napsat dopis nebo báseň.., ale všechno jsem nakonec zavrhl.
Teď sedí v mém pokoji Tom a mluvíme o našem oblíbeném tématu.
Holky.
Ani jeden z nás zatím nespal s dívkou. Tom byl už dvakrát hodně blízko, už ležel s dotyčnou nahý v posteli, ale nakonec k tomu z nějakého důvodu, který mi nechce říct, nedošlo.
Ale jinak si povíme všechno. A každý z nás chce být první. Já jsem o pět dnů starší než Tom a považoval bych to za malou porážku, kdyby to zvládnul přede mnou.
Řekl bych, že je nejvyšší čas. Už je mi přes sedmnáct, a jak jsem četl, je průměrný věk kluků pro poprvé přibližně šestnáct let.
Tom už do mě zase hučí kvůli Angií. "Tak už mi konečně pověz, co jste v tom sklepě prováděli?!"
"No, tedy.., bylo to fakt žhavé a ona se vůbec nebránila. Naopak."
"No tedy! Co dělala?"
"Popadla mě za zadek a přitiskla mě k sobě."
"A ty? Co jsi dělal ty?"
"Smíš třikrát hádat.."
"Tedy, člověče, neštvi.." Tom uraženě otočí hlavu, popadne cigaretu a zapálí si. Pak se na mě s očekáváním zadívá. A hraje lhostejnost. Ale podle trhavých pohybů jeho rukou vidím, že je celý nažhavený.
"Prosím tě, Dominiku, pověz mi přesně, co se dělo. Musím to vědět."
"Proč to musíš tak přesně vědět..," zeptám se schválně pomalu. Tom je strašně zvědavý člověk a mě baví napínat ho.
"Sakra, neptej se tak blbě, prostě to musím vědět."
"Proč? Chceš se o ni snad taky pokusit?"
"Pitomost. Prostě mě to zajímá."
"Hm."
"Opravdu jsi se jí dotýkal všude?"
"Jasňačka."
"Osahal jsi jí i ty obří kozy?"
"Co bys řekl? Ty obzvlášť."
"Fakt?"
"Všechno pravé a pěkně pevné. To byl požiteček..", řeknu. Dostávám se do ráže a Tom mi visí na rtech.
"Snadno bych ji byl dostal do postele."
"A proč jsi to neudělal?"
"Nebyla na to vhodná doba a kromě toho.."
Najednou se rozletí dveře.
"Mami!"
Na prahu stojí máma. Jak se sem tak najednou dostala? Myslel jsem, že je ještě na Gran Canaria.
"Ach, Dominiku, tady jsi. Hledala jsem tě, copak jsi mě neslyšel volat?"
"Ne, mami, neslyšel.."
"Musím s tebou mluvit, teď hned. Mohl bys poslat kamaráda pryč, nemám moc času."
Tom vyskočí. "Ehm.. stejně jsem už chtěl jít. Čau, Dominiku. Na shledanou." Vypaří se. Máma zase dokázala jedinou krátkou větou opanovat pole.
"Sorry, mami, ale musela jsi sem tak vtrhnout?"
"Nebuď takový. Seděla jsem kvůli tobě tři hodiny v autě."
"Kvůli mně?" Nedůvěřivě se na ni dívám.
"Ano.. a samozřejmě také kvůli tátovi."
Když mluví takhle, něco chce.
"Je táta dole?" zeptám se.
"Ano. Ale nejdřív chci mluvit s tebou. Táta a já si musíme ještě jednou promluvit o naší dohodě ohledně tebe. Vidím tě tak málo a.." Spěšně hrábne do kabelky a vytáhne cigarety. Jednu si zapálí.
"Smím kouřit, ne?"
Kývnu.
"Víš, že mám čase jen o prázdninách, a proto bych tě chtěla alespoň pro tuhle dobu mít u sebe."
Zhluboka potáhne. "Chceš také jednu?" Natáhne ke mně krabičku s cigaretami.
Zavrtím hlavou.
"Dominiku, chtěla bych, abychom byli spolu celé vánoční prázdniny. Pojedeme do Dominikánské republiky. Zvu tě. No, co si o tom myslíš?"
"Hm. Rozmyslím si to."
Dokonale mě překvapila. Taková byla vždycky. Něco si vezme do hlavy a okamžitě to provede. A ostatní se mají jejím plánům přizpůsobit. Jinak je zle.
Dá si pořádného šluka. "Udělej to, Dominiku, prosím tě. Víš, že mohu obětovat jen prázdniny, musí to klapnout." Típne cigaretu vykouřenou jen do poloviny. "Promluvím teď s tátou a pak to my dva probereme ještě jednou, okay?" A už je pryč.
Dominikánská republika zní samozřejmě dobře. Ale o vánočních prázdninách? A co bude se školou? A s mými kamarády? A co se Sinou..?
Zdola slyším zvýšené hlasy. Otevřu dveře a poslouchám.
"Přestaň!" křičí máma. "Vždycky jsi byl hrozně pohodlný a nerozhodný a teď, když od tebe jednou něco chci, tak se zpěčuješ!"
"Já se vůbec nezpěčuji," slyším řvát tátu. "musíš se zeptat jeho. Je mu sedmnáct a není už žádné dítě."
"Najednou! A minule, když měl jet ke mně sám, byl na to moc malý."
"Hergot, to bylo před dvěma roky!" huláká táta.
Kam mi paměť sahá, rodiče se hádali.
Zavřu dveře, praštím sebou na postel a pustím si "Prince". Nemohu ten křik vydržet. Melancholický song mi opět připomene Sinu. Copak asi zrovna dělá? Jestlipak na mě také někdy myslí?
A Tom? Nevím, proč jsem se před ním tak vytahoval. To jeho vyptávání mi nějak lezlo na nervy. Já s Angií v posteli. To si sice dokážu krásně představit, ale ne v reálu.
Hlavu mám plnou Siny. Ale to jsem Tomovi nechtěl říct. Zatím ne.


----------

"Půjdeš se dneska odpoledne se mnou koupat? Co jiného se dá v tomhle vedru dělat." Sténá Katrin a stáhne si husté lokny do uzlu. "Někdy mě ta houně štve. Neměla bych zkusit krátký zástřih?"
"Neblbni, Katrin, vlasy jsou na tobě to nejkrásnější. To přece víš."
Naštvaně se na mě podívá. "To nejkrásnější na mě. Co to má znamenat? Je to tvůj dík za týden intenzivní kamarádské péče?"
S křivým úšklebkem se na ni podívám. "Je to se mnou tak zlé?"
Katrin vzdychne. "Ještě horši. Přitom by se ti vlastně mělo dařit lépe. Je přece naprosto jasné, že mezi Dominikem a Angií nic není. Můžeš pomalu odložit smutek a přikročit k novým činům."
"K jakým novým činům?"
Pokrčí rameny. "Ukázat mu, že o něj pořád máš zájem, co jiného?"
"Ne!" Vrtím hlavou. "Mám toho dost. Jen proto, že odložil Angii.., nepřichází do úvahy!"
"Nebuď hloupá!"
"Ale já jsem. Myslíš si, že je v pořádku, když se Dominik nejdřív tahal s Angií, a pak ji s ledovým klidem pustil k vodě? To je přece od něj pěkně hnusné, nebo snad ne?"
"Člověče, Sino, vždyť my vůbec nevíme, co mezi nimi bylo. Třeba oba nechtěli víc než.. trochu se pobavit. Nehraj si na moralistku a dej tomu klukovi ještě jednu šanci. pořád na tebe vrhá roztoužené pohledy, pokud sis toho nevšimla!"
Energicky si hodí batůžek na záda. "Takže, co bude? Mám se pro tebe zastavit na koupání?"
Krátce se rozmýšlím, ale pak kývnu. "Okay, v půl třetí, ano? Zatím čau."
Pomalu jedu domů. Když Katrin začne hrát expertku ve věcech lásky, dokáže jít člověku pěkně na nervy. Přitom ani u ní neběží všechno úplně hladce. Jsem si úplně jistá, že je trochu poblázněná do Toma, ale nechce to přiznat. Za žádnou cenu. Pravděpodobně proto, že si myslí, že nemá žádnou šanci. Řekla bych, že právem. Zdá se, že Tom se zajímá o všechny a zároveň o žádnou. Při tom by mohl mít skoro každou holku ze třídy, díky tomu jak vypadá. Každou, kromě mě. Já mám oči jen pro Dominika.
Každé ráno si myji vlasy, celou věčnost pak stojím před zrcadlem a rozmýšlím se, co si mám obléknout, abych si nakonec stejně natáhla džíny. Jen nebýt nápadná. Jen nebudit dojem, že je pro mě důležitý. Při tom se musím hlídat, abych po něm ve škole pořád nepokukovala. Jsem totálně poblázněná. To je jasné.
Robert ještě dvakrát zavolal. Oba hovory byly strašně křečovité. Necítila jsem potřebu vidět ho, skoro mě vyděsilo, jak daleko jsem se mu už vzdálila.

Na koupališti je hotové peklo. Zdá se, že všichni chtějí využít poslední teplé dny. Klopýtám za Katrin, která si klestí cestu stovkami dek, paží a nohou.
"Koukej, tamhle vzadu leží Tom, Bill, Daniela a Angie, přidáme se k nim?"
Než stačím odpovědět, zamíří Katrin ke skupině.
"Zdar, lidi."
Rychle hodnotím situaci, hledám známky Dominikovi přítomnosti. Ale jeho batoh nevidím. Určitým způsobem se mi uleví, ale pocítím i stopu zklamání. No jo, alespoň to bude odpoledne bez napětí. Rychle se vysvléknu ze zavinovací sukně a trička. Staré tmavě modré plavky vcelku už mám na sobě. Tak si ušetřím převlékání v páchnoucí kabince.
Sotva se natáhnu na osušku vedle Katrin, na záda mi dopadnou ledové kapky.
"Hele, co to je?" Vztekle se posadím.
Nade mnou stojí Dominik, mokrý, rozpačitý.
"Ježiš, promiň, podala bys mi můj ručník?"
"Proč? Vezmi si ho."
Zrudne. "Ležíš mi na půlce.."
"Jo tak." Odvalím se na stranu a sáhnu po pastelové osušce, která se zašoupla pod moji.
"Myslela jsem, že patří Daniele," řeknu rozpačitě.
Dominik vezme ručník a utírá se. Pokradmu se na něj dívám. Jeho tělo vypadá hodně štíhlé, skoro hubené, ale ramena a paže má svalnatější, než jsem si myslela. A má hezké, úzké boky...
"Je to dárek od mámy. Proto ten ženský odstín."
"Co?" Vůbec nechápu o čem mluví.
Zašklebí se. "Ta osuška."
"Ach, tak." Proboha, už zase mám dokonalé okamžité zatmění mysli. Proč nemohu někdy být bezprostřední a uvolněná? Rychle se zase převalím na břicho a skryji obličej do paží. Koutkem očí pozoruji Dominika. Kam si lehne? Vedle mě je ještě dost místa. Ne, sedá si samozřejmě vedle Billa a vytáhne tabák.
"Ubalíš mi také jednu?"
Angie. Přirozeně.
Nenápadně se na ni podívám. Má na sobě miniaturní tygrované bikinky. Musela si vyholit část chloupků, jinak by si tenhle proužek látky vůbec nemohla vzít. Zatraceně! Kéž bych si byla přibalila své nové zářivě červené bikiny s košíčky, co nadzdvihují prsa! Koupila jsem si je před třemi týdny (na Katrinino trvalé naléhání) a ještě jsem je neměla ani jednou na sobě!
Přemýšlím. Co kdybych poprosila Ricky, aby mi je donesla? Chtěla se jít s kámoškou, tou otravou Vanessou, také koupat.
Rychle se rozhodnu, vyskočím a hledám v batohu peněženku.
"Chceš jít do vody?" Katrin ospale otevře oči.
"Né, jen si skočím pro zmrzlinu. Chce někdo něco přinést?"
Samozřejmě, že každý něco chce. Zmrzlinu nebo nějakou jinou sladkost. Pokouším se zapamatovat si různé objednávky, je to složité.
Dominik najednou vstane. "To sama neuneseš. Půjdu s tebou, okay?"
Kruci, co teď? Nechci, aby zjistil, že jsem šla telefonovat.
"Díky, zvládnu to." Nechám ho stát a jdu pryč.
Za sebou slyším Angiino pochechtávání. "Chudáčku Dominiku, řekla bych, že jsi dostal košem.."
Zatraceně, zatraceně, zatraceně!