Nebezpečné známosti 48. kapitola

Další díl očekávejte v během týdne ;)


Zírám na oba dva s mírně otevřenou pusou a myslím, že Aaron je stejně zmaten. „Ty jsi ji to ještě...neřekl?“ utrousí Aaron na Sullivana, ten jen zakroutí hlavou, že ne. „Co mi má sakra vysvětlit?“ zeptám se opět blbou otázkou, tak trochu mi to dochází, ale nechci se unáhlit a říci něco, čeho bych mohla litovat. „Amber, pojďme se prosím posadit do obývacího pokoje, vše ti v klidu vysvětlím.“ oboří se Sullivan a klidným krokem se rozejde směr obývací pokoj. Jdu tedy za ním a následně se posadím do pohovky. Jsem napjatá jak struna a ještě to ticho mezi námi! „No...přemýšlím, jak začít s vysvětlováním.“ uchechtne se Sullivan, aby odlehčil situaci, ale myslím, že tím si moc nepomohl. „Jsi můj otec nebo ne?“ obořím se vážně. Viditelně ho má kuráž zaskočila, ale pak se zlehka usměje a opře do sedačky. „Ano, jsem.“ odpoví a kouká na mě. Ztěžka se nadechnu a cítím, jak mě pálí oči. Nesmím brečet, teď ne! „Proč jsi odešel?“ zeptám se další otázkou. Mám jich tolik na jazyku, až mě z toho bolí. „Je to složitý Amber.“ odbude mě typickým rodičovským argumentem. „Nejsem malá, myslím, že mám nárok na to vědět, jak to tedy bylo...“ syknu nevraživě. „No dobře tedy, jak chceš...S vaší maminkou jsme se velmi hádali a to kvůli vaší babičce. Moje matka. Oni dvě se už od prvního seznámení neměly rády. Furt byl nějaký problém, ty problémy tedy spíše viděla vaše babička, ale já jako největší blbec, jsem se ji nedokázal postavit. Jsem z vlivného rodu Sullivanů, což jste asi nevěděli, ani jeden z vás...a má matka neuznávala jí podřadné ženy a ani vaší matku, protože ona byla ta „spodina“. Když to musím říci tak hrubě.“ začne vyprávět a zlenivé pozice si sedne a opře si lokty o kolena. „Oba dva jsme studovali medicínu, jenže já jako maminčin zbohatlý mazánek, jsem dlouho u ničeho nevydržel...neměl jsem tu trpělivost studovat dalších několik let a tak jsem studium přerušil, což byl další důvod proč jsme se s vaší maminkou hádali. Bydleli jsme spolu v Nashvillu, v malém bytě, kam jsme se mohli vejít tak tři. Jedno léto jsme měli skvělé období a povedlo se nám i rozmnožit naši malou rodinu. Narodil se Aaron a toto období jsme byli opravdu štastni, jenže v zimě umřel můj otec a já po něm, jako jediný syn, převzal firmu a musel jsem ji dál vést. Nastaly další problémy, kdy vaše maminka nezvládala studia a ještě péči o malého Aarona a ještě si musela najít malou práci, protože i přes její hrdost, neustále odmítala peníze z mého majetku. Vždy říkala, že to jsou prokleté peníze. Později už to šlo z kopce a zůstali jsme spolu jenom kvůli Aaronovi. Když ti byli čtyři roky, oznámila mi, že je znova těhotná, že čeká holčičku. Nevěděl jsem co dělat, protože jsem věděl, že přes její hrdost ohledně mých peněz, takovou rodinu neutáhneme.“ „A proto si odešel.“ utrousím. „Jo.“ uzná zasmušile Sullivan. „Myslím, že chyba byla na obou stranách...neustále jsme se hádali, spali jsme odděleně a vídali se jenom kvůli Aaronovi. Když jsem odešel, nabídnul jsem ji, že ji budu každý měsíc posílat peníze, aby to zvládla...ale jak říkám, odmítla to. Pak se mnou přetrhala všechny kontakty a odstěhovala se pryč. Od té doby jsem ji nikdy neviděl. Přál bych si, abych takové rozhodnutí nikdy nepodstoupil, měl jsem zůstat s vámi.“ dodá a protře si oči. Únavou nebo zakrytím emocí? „J-já to chápu.“ uznám po chvíli. Nevím, co jiného bych mu na to měla říci. „Před necelým rokem, jsem se konečně odhodlal vás najít. Nebránilo mi v tom nic, protože má matka už je dva roky mrtvá a trval jsem na tom, že aspoň něco ve svém zpackaném životě musím zachránit. Nejdříve jsem hledal Aarona, nevěděl jsem, jak tě Elena pojmenovala a tak jsem hledal svého syna. Mám známého detektiva a ten mi našel Aarona Thomase, bylo mi jasné, že to bude on. Vyhledal jsem ho a vše si vysvětlil.“ „Takže vy o sobě už víte přes rok a mě jste to nehodlali říci nebo co?!“ zaškaredím se. „Tvoje maminka se dozvěděla o tom, že jsem se setkal s Aaronem a hrozila mi soudem, jestli se k tobě přiblížím. Tak jsem to nechal být s tím, že si s tebou stejně jednou promluvím. Odjel sem do Atlanty na naší jednu z rodiných haciend a mezitím Elena umřela. Což jsem se dozvěděl, až jsem se tě poprvé potkal.“ vysvětlí vážně a náš rozhovor přeruší služebná. „Pane, večeře je na stole.“ oznámí a s úklonem zase odejde. „Přesuneme se ke stolu?“ navrhne Sullivan s mírným úsměvem na tváři. „Myslím, že půjdu domů...já...musím tohle všechno nějak strávit. Musím se nad tím zamyslet...není to jen tak.“ řeknu v myšlenkovém rozpoložení. „Jistě, mám ti zavolat šoféra, nebo taxíka?“ zeptá se a vstane z křesla. „Mmmm, taxi by stačilo.“ opáčím a Sullivan řekne služebné, aby zavolala taxi pro mě. „Nemám jet s tebou?“ zeptá se mě Aaron sedíí vedle mě. „Ne, pojedu sama. Jsem i unavená, poslední dobou toho moc nenaspím.“ odpovím a vstanu s pohovky. Přejdu do haly ke dveřím a ti dva za mnou. Obléknu se do kabátu a nazuji kozačky. Oba dva mě tiše pozorují a nikdo neví co říci. „Já...chci jen říct, že si vážím...vašeho-tedy tvého vysvětlení, ale je to pro mě těžké.“ řeknu vážně. „Já to chápu Amber, nech si to všechno uležet v hlavě a můžeme se později zase sejít a popovídat si dál.“ nabídne mi „Táta“. Nevím, jak ho mám teď oslovovat. I když je mým otcem, nemůžu ho tak oslovovat. Nemůžu ho ani oslovit pane Sullivane. „Taxi je tady.“ prohlásí Aaron, když si všimne projíždějícího auta. „Tak tedy, naviděnou.“ rozloučím se co nejstupidněji a vyjdu do krutého mrazu. Nasednu do taxíku a poručím si domov.




Když vejdu do bytu, všude je zhasnuto, krom kuchyně a obýváku, kde jsou rozsvícené malé lampičky v rohách. Avšak Jameson nikde. Popravdě, ráda bych si teďka chtěla s ním popovídat, ale o všem možném, než co jsem se před chvílí dozvěděla a naší společné noci. Vysvléknu se a kabelku nechám u botníku. Rozejdu se do kuchyně a všimnu si, že na sporáku jsou hrnce, takže si Jameson zřejmě navařil. Z kávovaru si naliju do hrnku trochu kávy a vydám se hledat Jamesona. Vsadím na první dveře a to pracovna. Zlehka zaťukám a nakouknu přes dveře. Trefa. „Ahoj.“ pozdravím Jamesona, sedící u pracovního stolu u notebooku s rozepsanou kapitolou. „Ahoj.“ podzraví též a otočí se na židli čelem ke mně. „Jaká byla večeře?“ naváže dialog mezi námi, ale i přesto, jak se oba snažíme, začíná být dusno. „Sullivan je můj otec.“ vpálím ihned narovinu, i když jsem neplánovala to říci. Zaskočeně mě sleduje a asi neví co říci. Zvedne se ze židle a zmateně rozhodí rukama. „Chceš...si o tom promluvit?“ navrhne klidně a přátelsky. „Teď ne.“ syknu, rychlým krokem překonám tu krátkou vzdálenost mezi námi, přičemž hrnek položím na stůl a pomalu skočím na Jamesona. Začneme se líbat, tak hltavě až nám nestačí dech. „Chci na chvíli zapomenout.“ řeknu mezi polibky prosebně a on porozumí. Notebook posune ze stolu pryč, kafe přesune na poličky a všechno ostatní schodí na zem. Vysadí mě na stůl a začne mě zbavovat kalhot, načež já jeho blbého pásku u kalhot. Poposune si mě k sobě blíže, sundá mi i kalhotky a drsně do mě vnikne. Na tupou bolest ihned zapomenou a nechám se zmítat drsnými přírazy. Dám mu ruce kolem krku a v tu chvíli mi připomene Silera. Stejný styl podání milování, stejná hrubost, stejný chtíč. Sakra!


„Chceš si tedy promluvit o...tvém otci?“ zeptá se Jameson, když leží vedle mě, v jeho posteli. „Teď ne.“ utrousím a otočím se na bok, abych se na něj mohla dívat. „Přišel jsem na to, kdy jseš ještě krásnější, než když se směješ.“ uculí se Jameson. „Kdy?“ zeptám se nezúčastně. „Když jsi nahá.“ odpoví a zlehka ze mě stáhne jeho deku, pod kterou jsem, jak mě Bůh stvořil. „Je mi zima.“ syknu a chci mu vzít tu deku, jenže on ji nechce pustit. „Jamesone, nech toho.“ ceknu nepříjemně, nemám náladu na nějaký blbý hrátky. „Nebo co?“ opáčí a zazubí se. „Nebo nic.“ odseknu a vstanu, abych se oblékla. „Proč ses se mnou vyspala?“ zeptá se narovinu. Jó, to kdybych sama věděla. „Vyspala ses se mnou jen z lítosti, nebo že se ti chtělo, nebo aby ses vědomě pomstila Silerovi?!“ udeří do černého. „Od každého trochu.“ přiznám a navléknu se do spodního prádla. „A co ty?“ otážu se stejnou otázkou, jako on na mě. Už se nadechl pro odpověď, ale v tu chvíli se ozval zvonek u dveří. „Nech si to na potom.“ odseknu mu nevraživě, navléknu se rychle do kalhot a trička a rychlým krokem dojdu ke dveřím. Otevřu je a zůstanu stát. To mi byl čert dlužen. „Silere?“ utrousím a myslím, že teď se jeho návštěva vážně nehodí.