Nebezpečné známosti 49. kapitola

„Co tu děláš?“ zeptám se udiveně. „Musíme si promluvit.“ řekne naléhavě. „Silere, je pozdě, sejdeme se zítra.“ „Kdo to je?“ ozve se Jameson odněkud z pozadí. „Siler.“ odpovím jednoduše a nespustím z něj oči. „Miluješ mě ještě stále?“ zaskočí mě otázkou. „Cože?“ optám se nechápavě. Vše utichne a propadne se do trapného ticha. „Myslím, že jednodušeji jsem se tě zeptat nemohl.“ konstatuje Silar a nervózně rozhodí rucemi. „J-já...ehm...je to čerstvý, Silere. Neumím se odmilovat takhle rychle.“ přiznám a uslyším za sebou kroky. Jameson za mnou přijde ke dveřím. „Čau.“ pozdraví Jameson svého mladšího bratra, jen v boxerkách. Silar ho ani nepozdraví. Prohlíží se nás dva, s polootevřenou pusou a nevěřícným pohledem. „Ty si s ním chrápala?!“ vyjede na mě nevěřícně. „Co?!“ ohradím se. Zajímalo by mě, jak na to přišel, avšak když se ohlédnu na Jamesona všimnu si ho, že je jen ve spodním prádle. A protože, já i Silar Jamesona známe, víme, že by nikdy před nikým nechodil ve spodním prádle...pokud to není příbuzný, nebo někdo s kým spí. Blbá pohnutka, vše prozradí! „J-já...“ zakoktám se a nejsem cokoliv schopná říct. „To je tvá láska, Amber?! Vychrápat se s mým bratrem?“ začne na mě křičet, jeho agresivita míří přímo do mě. „Nic z toho by se nestalo, kdyby ses tak ke mně nezachoval. Úplně si na mě kašlal, zrovna, když jsem tě vždycky potřebovala! A kde si byl? A neříkej, že si zařizoval akcie otce, protože on nikdy žádné neměl!“ obořím se na něj se zvýšeným hlasem. Silar se zatváří překvapeně, zřejmě nečekal, že to vím. Jelikož po našem rozchodu jsem nejvíce trávila čas s Rachel v nemocnici, později mi to řekla. Ona ví o těhlech dvou snad všechno. „Jsi zatracená děvka.“ procedí mezi zuby Siler. „Hohó a že to zrovna říká ten pravý co? Který se tahal s ženou svého bratra!“ vyprsknu na něj, ale v té chvíli mi došlo, že jsem udělala obrovskou chybu. Zakriji si ihned pusu a chci něco říci, abych to mohal vrátit zpět, ale na to vystartuje Jameson a skočí po Silarovi. Začnou se prát. „Nechte toho!“ vykřiknu na ně a skočím na Jamesona, abych odvrátila jeho pozornost. Jenže pod nátlakem a zlobou, mě ze sebe schodil na zem. „Ty zasranej hajzle, zabiju tě!“ ucedí Jameson a dostane Silera na záda. Obkročmo si na něj sedne a začne ho škrtit. „Jamesone!“ vykřiknu na něj a zkusím druhý pokus, abych je od sebe oddělila. „Pusť ho!“ vyjeknu histerickým záchvatem breku a mlátím mu pěstí do zad. Pak se sehnu k jeho rukám, které drží Silera pod krkem a kousnu ho. Teprve teď Jameson povolí stisk a zasyčí bolestí, jenže přišla další věc, Jameson mi dal facku až jsem se vrátila zpátky na zem. „Nech ho být! Je to tvůj bratr!“ zakřičím znova na Silerova obranu a Jameson plný zuřivosti pustí Silerův krk. Ten začne lapat po dechu a jiné barvě v obličeji než sitě červené. Jameson si stoupne a ztěžka dýchá. „Vypadni a doufej, že se už nikdy neuvidíme, nebo přísahám...že tě zabiju.“ ucedí Jameson, otočí se na patě a odejde zpátky do bytu. Po čtyřech se doplazím k Silerovi, abych mu pomohla. „Jsi v pořádku?“ zeptám se a chci mu pomoct se zvednout, ale on mě odstrčí. „Nech mě být, prosím tě.“ sykne zoufale a utře si koutek od krve. Pomalu se postaví na nohy a opře se o zeď. Pak natáhne ruku, aby zmáčknul tlačítko od výtahu. „Jsi spokojená?“ sykne ironicky a vyplyvne krev. „Já tohle nechtěla.“ přiznám popravdě a tváře mám smočené slzami. „Doufám, že už se taky...nikdy...neuvidíme.“ oboří se Silar se zlostným pohledem a na to cinkne výtah na přivolanou. Otevře se a Silar do něj pomalu vejde. Zůstane otočený ke mně zády, už mě nechce vidět. Dveře se zavřou a já mám takový pocit, že jsem ho viděla opravdu naposled.

„Bože...co jsem to udělala.“ syknu tiše, sama pro sebe a opřu se zády o zeď. Několikrát se praštím hlavou o zeď, aby mi to dalo šanci se dát dohromady, jenže cítím takovou tíhu a bolest na srdci, že myslím, že mi snad pukne. Myslím, že tohle je konec této kapitoly. Konec Silera a Jamesona Gilbertových.

Zvednu se rychle ze země, vrazím dovnitř do bytu a schody nahoru vyběhnu rovnou po třech. Vletím k sobě do pokoje a začnu balit. Vytáhnu kufr na kolečkách a začnu do něj házet všechny věci. Zabalím si peníze, které mám vydělané a taky těch stálých 500 dolarů, který mi dal kdysi Jameson. Teď se budou hodit. Za necelou půl hodinu scházím zase schody dolů a začnu se oblékat do kabátu a bot. I přesten všechen spěch, stále mi slzové kanálky nevyprchaly a neustále přemýšlím, zda mám jít za Jamesonem, ale nakonec...jako ten největší srab, odejdu. Teď je jen jediné místo, kam můžu jít.
„Amber, co tu děláš?“ udiví se „můj táta“. „A-ahoj...m-mohla bych tu na dva dny zůstat, prosím?“ zeptám se naprosto zoufale a promrzle.