Jako noc a den - 1.kapitola

O ŠESTNÁCT LET POZDĚJI

Byl nádherný letní den. Z velkého cihlového domu na konci malé ulice vyběhla dvě děvčata. Byla jako noc a den, a přec byly sestry.
Joselin byla vysoká, velmi štíhlá, pružná dívka. Její tmavě hnědé vlasy jí neposedně padaly až pod lopatky. Měla neuvěřitelně dlouhé černé vlasy a nádherné oči v barvě smaragdu. Měly stejnou barvu jako amulet, který nosila kolem krku.
Mellisa byla také velmi krásná. Měla ale na rozdíl od své mladší sestry vlasy zlaté jako obilí a ty nejmodřejší oči jaké si jen lze představit. Snad jen postavou byla o trochu kulatější než Joselin.
Obě sestry byly oděny v jezdeckém. Na prostorném dvoře držel podkoní Mattyas dva velké přenádherné koně.
Krásně stavěný temperamentní vraník patřil Joselin a Matthyas měl potíže ho udržet. Druhý ryzák byl také krásný, ale mnohem klidnější a spolehlivější.
Oba koně přesně vystihovali charaktery dívek.
Joselin byla odjakživa živejší než Mellisa, přesto si vždy rozumněly.
Joselin hbitě vyskočila na svého koně, kterého už jako malá pojmenovala Wind, a popoháněla sestru, jak vždy měla ve zvyku.
Nemohla už se dočkat, až bude se svým vraníkem uhánět po krásně zelených lukách.
Mellisa nebyla zdaleka tak dobrá jezdkyně jako její sestra, ale měla svojí kobylku Ginu velmi ráda.
"No tak, Melliso, tobě to trvá, dělej!" Nepřestala popohánět Joselin, Wind už nedočkavě podupával.
"Ale, sestřičko, vždyť ti nic neuteče!" Usmála se Mellisa a vyhoupla se už konečně také do sedla.
"Ale uteče, měsíc a půl, co jsme byly v Londýně jsem se neprojela, tak jedeem!" Zašklebila se Joselin, pobídla koně rovnou do cvalu a než se Mellisa vzpamatovala, byla už bůhví kde.
Ano, to byla Joselin. Prostě živel.
Mellisa dostihla svou sestru až když Joselin zpomalila a přešla do klusu. Do lesa už klusaly bok po boku.
Koně pravidelně odfrkávali a krajina kolem nich ubíhala.
Joselin cítila, jak jí vítr cuchá vlasy, milovala to. Proto si je vždy na projížďku nechávala volně. Cítila se ve svém živlu, chyběly jí takové chvíle. V Londýně všechno byla tak upjaté, nesnášela, když musela být celé dny zašněrovaná v tom těsném korzetu.
A samozřejmě vypadat neustále tak upraveně a škrobeně jako panák. Měla toho dost. Proto si užívala tento okamžik plnými doušky.
Mellisa na rozdíl od Joselin nerada nosila neupravené vlasy, i dnes je měla spletené do úhledného drdolu.
Když vyklusaly mírný kopeček, pobídla Joselin Winda do cvalu. Proletíme se, pomyslela si.
Mellisa trochu zpanikařila, pevně přitiskla nohy k sedlu a křečovitě sevřela otěže. Přece jenom už dlouho neseděla na koni a byla si málo jistá. Už na Joselin ani nevolala, věděla, že to nemá cenu, stejně by ji neposlechla.
Kobylka pod ní začala nabírat do cvalu. Nebylo to tak hrozné, jak očekávala. Po chvíli se uvolnila, bála se zbytečně.
Neměla ale šanci Joselin dohnat, její černý hřebec byl rychlejší, navíc Joselin hnala jako šílená. A ještě se přitom otáčela a volala na sestru: "Tak pojeď, přidej!"
Mellisa nerada závodila. Jednak nebyla tak soutěživá jako její mladší sestra a také moc dobře věděla, že není tak dobrá.
Na začátku louky Joselin zastavila.
"Nesmíš se tak bát, sestřičko!" Smála se Joselin, když Mellisa také zastavila.
"Nejsem takový blázen jako ty, nechci se někde pobít!" Odpověděla Mellisa podobně jako vždy a seskočila z ryzky.
Joselin se ušklíbla. To je celá sestra, hlavně všechno v klidu.
Pak ale Mellisu následovala a seskočila z urostlého hřebce.
Uvázaly koně u stromu a vydaly se přes louku k okraji dalšího lesa, kde se nacházela studánka.
"Mell, co víš o panu Joelovi, který nás má brzy navštívit?" Pohledla na sestru Joselin a zplna hrdla pila křišťálově průzračnou vodu z lesní studánky.
"Jen to, že je to náš bratranec z matčiny strany, ale to pro tebe asi není žádná novina!" Pokrčila rameny Mellisa.
"Hm, to vím," otřela si hřbetem ruky ústa, "Nic víc nevíš?"
Mellisa záporně zavrtěla hlavou. "Co by tě zajímalo?"
"Nevím, cokoliv, jak je starý, jak vypadá, jaký je. Prostě tak."
"Neboj, však se brzy dočkáš!"
S tím se obě dívky mlčky vydaly zpátky ke svým ořům.