Florencie I.

Po několika týdeních příprav je to tu. Zítra se vdává má sestra Viola. Moje straší sestra Viola.
Konečně skončí ten blázinec, co se tu několik posledních dnů odehrával. Zítra z ní bude paní Wentworthová. Jsem šťastná, protože je šťastná ona. I když po pravdě ji moc nechápu. Svého nastavajícího manžela Erika Wentwortha viděla pouze dvakrát a promluvila s ním sotva pár slov, ale je bohatý a to podle sestřičky stačí k tomu, aby byla neskonale šťastná. Jen doufám, že má pravdu.
Děsím se dne, kdy mi rodiče vyberou mého manžela. Někdo by řekl, že musí být bohatý, ale to podle rodičů není zdaleka všechno i když je to jedna z vlastností, které musejí mít manželé všech dcer Isabely a Richarda Von Drawn. Takže za prvé musí být velmi velmi bohatý, za druhé velmi dobré společenské postavení a za třetí ,ne méně důležitý bod, dobrou pověst a zvučné jméno. Pokud nějaký z uchazečů o ruku některé slečny von Drawnové nesplňuje všechny podmínky má smůlu. Erik Wentworth splňuje všechny podmínky dokonale a navíc jako bonus není o mnoho starší než moje sestra a dokonce není ani ošklivý. Všichni si myslí, jaké má Viola štěstí. Ale podle mě to je floutek a v nadcházejících letech se skutečně vybarví.
Mám čtyři starší sestry a všechny jsou provdané tedy až na Violu, ale to se zítra změní. Všechny se smířily s osudem, který jim vybrali rodiče. Bojím se, že já to nedokážu. Popravdě ale nechci, možná že ani ony nechtěly a jen se podřídily přání rodičů...
Takhle jsem uvažovala do doby než jsem usnula. Ráno mne probudila služebná Marion.
,,Dobré ráno slečno Flór." zaspívala sotva vešla do pokoje a odhrnula těžké závěsy. Pustila do pokoje sluneční světlo. Neochotně jsem otevřela oči a zadívala se na podsaditou ženu v letech se skulatým obličejem a s úsměvěm, který dokázal zahřát u srdce.
,,Dobré ráno Marion, matka už je vzhůru?" zeptala jsem se.
,,Všichni jsou už vzhůru i vaše sestry už přijely." Usmála jsem se. Těšila jsem se na Agnes, na mou nejstarší a nejmilovanější sestru.
,,Proč jsi mě nevzpudila dřív?"
,, Paní zakázala, abych vás budila dřív než to bude nutné." Dřív než jsem stihla cokoliv říct v běhla do mého pokoje Agnes.
,, No tak vstávej ospalče! Chceš snad zmeškat svadbu vlastní sestry? Viola by ti to nikdy neodpustila."
,,Agnes." vykřikla jsem a co nejrychleji jsem se vyhrabala z postele, abych ji mohla obejmout. Tolik mi chyběla.
,,Musíš se obléct Flór, kde máš šaty?" Místo odpovědi jsem u kázala na skříň, kde na ramínku visely šary z levandulového brokátu.
Nyní jsem si všimla i tácu se snídaní, který nejspíš přinesla Marion, ta však už zas zmizela. Zadívala jsem se na tác.
,,Matka chce aby jsi posnídala tady, dole je už totiž vše připravené."vysvětlila mi Agnes
,,Proč matka nechtěla, abych vám pomohla?"
,,No přece proto aby ses vyspala do růžova a byla krásná jako vždy možná krásnější." škádlila mě, ale potom na mě mrkla. Teméř okamžitě mi zmizel úsměv z tváře.
,, Co za tím skutečně je?" Agnes se nervózně ošila.
,,Nic. Nic za tím není."
,, Obě dvě víme, že neumíš lhát. Vyklop to!" Agnes místo odpovědi vzala hřeben a začala mě česat."
,,Agnes, prosím..." Nic. Mlčky mi vyčesala vlasy a vletla do nich perlovou síťku, která se na černých vlasech vyjímala. Oblékla jsem si šaty a Agnes mi stáhla korzet. Nazula jsem si střvíce.
,,Tak co mi říkáš?" zeptala jsem se.
,, Kdybych nevěděla, že nevěstou je Viola, myslela bych si, že jsi to ty. Ale ani to nebude dlouho trvat a bude to pravda."
,,Cože?" vyhrkla jsem zmateně. ,,Jak to myslíš Agnes?"
,, Je ti osmnáct, jsi krásná a bohatá, jak dlouho si myslíš, že budeš sama?" Mlčela jsem. Po chvíli když jsem sebrala odvahu jsem zeptala.
,,Takže už mi někoho vybrali?" Agnes váhavě příkývla. Poté si odevzdaně povzdechla.
,, Ode mě to nemáš. Chtějí ti to říct dnes při večeři nebo zítra." Zhluboka jsem se nadechla a chtěla vědět tu nejdůležitější otázku.
,,Kdo je to?"
,, Hrabě Cavalcanti." řekla zřetelně a mile se usmála.
,, Cavalcanti... to mi nic neříká. Viděla jsem ho?" Agnes zavrtěla hlavou. Pochází odněkud z Italie, ale prý je to velký boháč, ani majetej všech tvých sester se nemůže rovnat tomu jeho."
Jízlivě jsem si odfrkla. ,, Viděla jsi ho?" Agnes zavrtěla hlavou a já pokračovala:
,,Kolik mu je let? Padesát? Šedesát?" vysoukala jsem ze sebe a měla slzy na krajíčku.
,,Já nevím Flór.."
Agnes mě objala.
,,Když mi rodiče řekli, že si vezmu Morcefa, bylo mi jako tobě, je přece o tolik starší než já, ale zamilovala jsem si ho a jsem šťastná a ty budeš taky." Neposlouchala jsem ji a přemýšlela jsem nad něčím jiným, později jsem své myšlenky vyslovila nahlas.
,,Bude tu dnes na oslavě?"
,,Ano bude Flór, ale budete si jen představeni, z toho co mi řekl otec, tě chce nejdřív vidět."
,, Ovšem, nechce kupovat zajíce v pytli, ale to se spletl."
,,Co chceš dělat?" zeptala se ostražitě Agnes. Usmála jsem se.
,,Přece předvést se v tom nejlepším světle."