Florencie II.

,,Jen doufám, že to myslíš vážně. A teď bychom se měly jít podívat na nevěstu."řekla Agnes a usmála se. Přikývla jsem a šly jsme.
Viola byla skutečně nádherná nevěsta.
,,Slečno Violo, jste skutečně překrásná nevěsta."drmolila Marion, zatímco upravovala Viole šaty.
,,Flór drahoušku už jsi vzhůru?"odchytla mne matka přímo ve dveřích pokoje.
,,Jsi skutečně krásná... jen něco tomu ještě chybí řekla a zpoza zad vytáhla sametovou krabičku. Okamžitě jsem ji poznala.
Skrývl se v ní rodinný šperk Von Drawnů. Matka otevřela krabičku a vyndala z ní perlový náhrdelník.
,,Všechno nejlepší k narozeninám." popřála mi. Přitom mi k narozeninám zbývalo tolik času, kolik uplynulo od těch posledních.
,, Narozeniny mám až za půl roku." namítla jsem.
,, To sice ano,ale teď je ten spravný okamžik, aby jsi ho měla." vysvětlila. Kdybych nevěděla o co tu jde, byla bych překvapená, ale teď mi to přišlo až příliš průhledné.
Mlčky jsem ji nechala, aby mi náhrdelník zapnula. Byl skutečně překrásný.
,,Antonie s Elizabeth pojedou se svýmy manžely, ty Flór pojedeš s Agnes, Morcefem a se mnou a ty drahoušku," otočila se k Viole ,,ty pojedeš s otcem, váš kočár by měl být už přichystaný."
Obřad byl strašně dlouhý a nudný. Chvílemi to vypadalo, že se kněz snaží přečíst celou bibli, přitom vedle mě seděla matka, která poctivě ronila slzy do krajkového kapasníčku, stejně jako polovina přítomných dam. Ta druhá polovina zbožně hltala každé knězovo slovo.
Když se konečně po dlouhých litaniích ozvaly dvě ano, nastaly gratulace.
Dívala jsem se všude kolem sebe a hledala někoho neznámého, ale ať jsem se dívala sebevíc, tak jsem všechny tváře poznávala. Zeptala jsem se na to Agnes.¨
,,Není tu. Měl nějaké problémy. Příjde až na hostinu... Poslal otci vzkaz po sluhovi." dodala když jsem se na ni zadívala pohledem, který říkal: Jak to všechno víš?
,,Jsi poklad." řekla jsem a vděčně jsem ji líbla na tvář.
,,Jen nezapoměň, že nic nevíš. Měly bychom jít popřát Viole."
Hostina probíhala přesně podle matčiných představ. Jen očekávaný host ještě nedorazil. Třeba si to rozmyslel, utěšovala jsem se. Začala hrát hudba a já měla zmluvených několik tanců. Když jsem těch několik kousků odtancovla, měla jsem hroznou žízeň.
Proto jsem taky zamířila k míse s punčem a chtěla si nalít do poháru, ale právě v ten okamžik mě zavolala matka:
,,Florencie." Takhle mě nikdy neoslovovala, proto mi taky okamžitě došlo, proč to udělala. Zadívala jsem se na ni. Stála s otcem naproti vysokého muže, který byl ke mně otočený zády. Přišla jsem k nim.
,,Potřebuješ něco mamá?" zeptala jsem se a kousla se do jazyku, za to že jsem něco takového vyslovila a ještě k tomu se usmála. Připadala jsem si jako idiot a nejspíš jsem i tak musela vypadat s tím šklebem na tvaři, který byl parodií na úsměv.
,,Hrabě Cavalcanti, dovolte abych vám představil naši nejmladší dceru Florencii." Uklonila jsem se a čekala, že představí, ale on jen mlčel a prohlížel si mě. A jak si mě prohlížel! Dívala jsem se do tváře maldého pohledného muže. Dokonce velmi pohledného. Jeho jedinou
vadou na kráse by mohly být jeho šedé oči, které byly příliš chladné. Jakmile jsem si uvědomila nad čím přemýšlím, připomněla jsem si, kdo to je.
,,Doufám, že nás omluvíte pane hrabě, když vás manželem na okamžik opustíme,ale věřte, že vás zanecháváme v dobré společnosti." přerušila matka trapné ticho, které nastalo. Ubohé. Pomyslila jsem si.
,, Ovšem." odpověděl a usmál se, ale tak falešně že jsem měla chuť po něm něco hodit.
,,Smím prosit?" zeptal se, ale přitom to znělo téměř jako rozkaz.
,, Nesmíte." odpověděla jsem.
,,Prosím?" Otázal se jako by špatně slyšel.
,,Nesmíte." zopakovala jsem.
,, Takže netančíte ráda?"
,, To vůbec ne, tanec miluji." Nechápavě se na mne zadíval, ale mlčel. Nakonec však opět nastalé ticho prolomil.
,,Vaše všechny sestry jsou už vdané?"
,,Ano všechny,pročpak měl by jste o některou z nich zájem?" vypadlo ze mě dřív než jsem si stačila uvědovit, jak nevychované to bylo.
Myslela jsem si, že mou otázku přejde mlčením,ale pletla jsem se.
,,Jelikož jsou vaše sestry provdané a nepochybně velmi šťastné paní, není nutné a ani vhodné abych na vaši otázku odpovídal. A co vy? Nechtěla by jste se vdávat?"
To měla být žádost o ruku? Přemýšlela jsem a ten idiot mě pozoroval a dobře se bavil.
Náhle k nám zamiřily Nikol a Rachel Rosebuamovi s matkou.
,,Ani nevíte jak rády vás vidíme pane hrabě a vás také slečno Florencie, jako vždy jste ozdobou hostiny, tady pán hrabě si nemohl vybrat milejší společnost, že ano."
,,To jistě ne." odpověděl Cavalcanti a falešně se usmál. Poté jsme museli poslouchat Racheliny lamentace jak dlouho už netančila, že ji hrabě chtě nechtě vyzval k tanci, aby konečně zmlkla. Husa.
Posadila jsem se ke stolu a netrvalo dlouho a vyhledala mě Agnes.
,, Máš vážně štěstí, lepšího manžela ti otec s matkou vybrat nemohli."¨zaspívala mi do ucha.
,,To určitě ne." Agnes se přestala usmívat, když uslyšela trpkost tónu mého hlasu.
,,Já tě vážně nechápu Flór, je mladý, bohatý a pohledý. Dokonce velmi pohledný. Copak tobě se nelíbí?"
,,Ne!" vyhrkla jsem.
,,Lžeš!Každá žena v tomhle domě si nyní představuje, že si ho berou jejich dcery nebo jsou nevěsty dokonce ony samy."
,,I ty?" rýpla jsem si.¨
,, Já si představuji, že si ho bereš ty. myslím, že se k sobě hodíte."
,,Vážně? Podle čeho soudíš?"
,, Chvíli jsem s ním mluvila a říkám, že jste si podobní." Nechápavě jsem zavrtěla hlavou a mlčela. Jakmile Agnes odešla, sledovala jsem pečlivě Cavalcantiho, stál spolu s Rachel a Nikol a ještě několika ostatními dívkami, které ho neustále obletovaly.
Nechápala jsem to. Copak ony si nevšimly, jak pohrdlivě se k nim chová nebo toho falešného úsměvu,který mu neustále hrál na tváří a který jsem naučila za těch několik chvil nenávidět?
V šest hodin se podávala v zahradě večeře a matka mi velice nanápadně přihrála místo vedle hraběte.
,,Omlouvám se, že jsem vás tam zanechal samotnou... ale řekněte,proč jste se později k nám nepřidela, seděla jste sama u stolu." Neměla jsem chuť si povídat. Proto jsem taky mlčela a věnovala se talíři přede mnou. Jemu ale nejspíš nevadilo, že neodpovídám, protože pokračoval:
,,Slyšel jsem o vás, že jste ve společnosti velmi oblíbená a že se ráda bavíte... takže vám nejspíš nebylo dnes večer dobře." Měla jsem chuť říct něco velmi jízlivého ale mlčela jsem. Nejspíš mu nedošlo, že s ním nechci mluvit, protože svou otázku zopakoval a otočil se přímo ke mně, čímž se dožadoval odpovědi.
,Ano... ne, tedy ano není mi dobře, doufám, že mě omluvíte." vyhrkla jsem a vyskočila ze židle tak rychle až málem spadla. Omluvně jsem se zadívala na matku, která se tvářila jako sup. Běžela jsem do svého pokoje, kde jsem si vyslékla šaty, vypletla síťku z vlasů.
Sotva jsem si lehla, vběhla do pokoje Agnes. Byla rozzlobená.
,,Proboha co jsi mu řekla?" zeptala se ještě ve dveřích.
,,Nic." Což vlastně byla pravda.
,,Nic? Vážně nic?
,,Co se stalo Agnes?"
,, Před chvíli odešel. Měla jsi vidět jak chladně rozloučil s otcem. Takové ponížení... a to přede všemi!" Chtěla jsem nějak odlehčit situaci.
,,Nejspíš si to zasnoubení rozmyslel." Agnes ne mě vrhla rozzlobený pohled, který jasně říkal raději mlč.
Posadila se na postel a chvili byla zticha.
,, Nejspíš dělám chybu, že ti říkám, ale je to důležité velmi důležité. Takže pro jednou poslouchej Flór. Tenhle rok se otci moc v obchodech nedařilo.. lépe řečeno vůbec se mu nedařilo."
Nechápala jsem. ,,Vůbec se mu nedařilo? Co tím chceš říct?"
,,Otec zbankrotoval."
,,To není možné, vždyť...." Agnes mě přerušila.
,, Otec nechce, aby někdo něco poznal. Zátím své pohlédavky vždy zaplatil, ale nyní už nemá z čeho. Hrabě Cavalcanti mu slíbil pomoc, když mu tebe dá otec za ženu. Takže poked si Cavalcantiho nevezmeš nezničíš jen sebe,matku, otce ale i všechny své sestry."