Florencie III.

Mlčela jsem, nevěděla jsem co říct. Agnes se na mě zadívala a pokračovala:
,,Tak přestaň být alespoň na chvíli sobec a zamysli se na tím. Calvalcanti je mladý, pohledný a bohatý. Co víc si můžeš přát? A pak tím sňatkem zachráníš nás všechny Florencie." Jestli chtěla, abych měla špatné svědomí, tak toho dosáhla.
,,Stejně je to ztracené, odešel ne?"
,,Ano, ale zítra jsme pozváni k Rosenbauovým na večeři a bude tam také. Možná bys měla zkusit být trochu milejší. Nic víc nic míň."
,,Milejší..." zopakovala jsem poslušně. Agnes se na mě usmála a odešla. Ještě dlouho do noci jsem poslouchala hudbu a halas všech lidí dole v zahradně, než jsem konečně usnula.
Probudila jsem se až k poledne. Sestry již byly pryč a rodiče vyspávali. Posnídala jsem tedy sama v jídelně. Poté jsem se oblekla a učesala. Rozhodla jsem se totiž navštívit mou přítelkyni Jane Dowellovou, byla to dcera místního kazatele pana Dowella. Nebyla bohatá a proto musela učit. Také proto jsme na sebe neměli tolik času jak tomu bývalo dříve.
Kočár zastavil před menším šedivým domem blízko kostela. Ani jsem nemusela klepat a před dům vyběhla Jane.
,,Flór! Ani nevíš jak ráda tě vidím." Objala mě a já ji.
,,Nepůjdem se projít?" zeptala jsem se.
,, Ovšem jen si skočím pro šál." Příkývla jsem .
Poté jsme společně zamířily na louky, které byly poblíž. Najednou se před námi v dálce objevily tři postavy. Nebyl to nikdo jíný než Rachel a Nicol Rosenbaumovy a Cavalcanti. Jane si všimla mého nesouhlasného výrazu a zeptala se:
,,Děje se něco?" Kývla jsem směrem k vetřelcům.
,,To jsou Rachel a Nicol. Toho muže neznám." Řekla prostě, nechápala mě. Mezitím se ti tři přiblížili natolik, že nebylo možné se jim vyhnout.
,,Slečno von Drawnová tak rády Vás vidíme." řekly neupřímně a Jane opovržlivě přehlížely.
,,Slečny." řekla Cavalcanti a mírně se uklonil. Usmála jsem se.
,,Dovolte pane hrabě, abych vám představila mou přítelkyni Jane Dowellovou." Znovu se mírně uklonil směrem k Jane.
,,Jste dcera místního kazatele?" zeptal se zájmem.
,,Ano, pane." odpověděla Jane hrdě až jsem se neubránila úsměvu.
,,Omlouvám se, že jsme vás vyrušily...."
,,Ale to vůbec ne, právě naopak možná by jste chtěli k nám přidat." přerušil mě Cavalcanti a nabídl mně a Jane rámě. Jane přijala jako první a mně nezbylo nic jiného než souhlasit. Netrvalo dlouho a pro Jane přiběhl jeden z mladších sourozenců, že ji potřebují doma. Odešla až poté, co jí hrabě slíbil, že mne doprovodí domů. Když Jane odešla chtěla jsem se ho pustit a jít dopředu k Rachel a Nicol, ale to mi nedovolil. Přešli jsme to mlčením. Jen se na mne zadíval.
,,Promiňte..." začala jsem:,, Mohu se zeptat, co vás přinutilo včera, tak rychle odejít?"
,,Byl jsem rozzlobený." odpověděl upřímně a bez vytáček. Což mne překvapilo.
,,Ale vy nejspíš taky." dodal po chvíli. Mlčela jsem.
,,Vaši rodiče neumí držet slovo..."
,,Mí rodiče mi nic neřekli..." přerušila jsem ho rychle. Mlčel.
,,Řekla mi to má sestra." dodala jsem tiše. Přikývl a mlčel. To ticho mi bylo nepříjemné, ale nevěděla jsem co říct. On očividně mluvit nemínil.
,,Jak dlouho se zdržíte?" otázala jsem se nakonec.
,,Nevím." odsekl chladně. Kousla jsem se do rtu a mlčela. Najednou dodal:
,,Myslím, že se zdržím jen pár dnů." Přikývla jsem.
,, Povězte mi něco o sobě." rozkázal mi. Když jsem mlčela, dodal: ,,Prosím." No ne zná i tohle slovíčko.
,,Co by jste chtěl slyšet?"
,,Co ráda děláte ve svém volném čase?"
,,Maluji,hraji na klavír,jezdím na koni a především mám ráda knihy." Přikývl.
,,Věříte na lásku?" zeptal se a poprvé za tu dobu se na mě skutečně pozorně zadíval. Znervoznilo mě to.
,, Já... já nevím. Teda ano myslím,že ano."
,,Vdala by jste se bez lásky?"
,,V případě že bych měla na výběr pak ne."
,,V případě,že bych vašeho otce požádal o vaši ruku, co byste udělala?"
,,Musela bych udělat to,co si otec přeje." řekla jsem nepříliš nadšeně.
,,Musela?" zeptal se.
,,Ano, vzhledem k tomu v jaké jsme situaci."
,,Takže i tohle víte." konstantoval. Příkývla jsem.
,,Ale kdyby to záleželo na vás? Bez ohledu na názor vaší rodiny."
Nechtělo se mi odpovídat, ale bylo správné,abych jsem řekla pravdu.
,,Pak bych vás musela zklamat,protože kdybych přijala, zklamala bych sama sebe."
,,Děkuji za vaši upřimnou odpověď." řekl ledově ostrým hlasem.
,,Promiňte, jestli jsem se vás dotkla, ale vy jste to chtěl slyšet a pak jste mého otce o mou ruku nepožádal." řekla jsem rozzlobeně.
,,Ovšem,že ne." přerušil mne tak příkře, až se mě to dotklo. Zůstala jsem stát na místě a vysmekla jsem ruku z jeho sevření. Jízlivě se usmál.
,,Vy zrovna taky nejste zdvořilá." Mlčela jsem a odmítala se na něj podívat.
,,Promiňte." řekl tiše. Mlčela jsem a přemýšlela o tom, co mi řekla Agnes.
,,Také se omlouvám." dostala jsem ze sebe a zadívala jsem se mu do tváře. Usmál se. Plaše jsem mu úsměv oplatila.
,,Nechtěl jsem se vás ničím dotknout."
,,Nápodobně." odvětila jsem.
,,Vážně?"zeptal se a pozvedl obočí. Neubránila jsem se úsměvu.
,,Možná trochu." připustila jsem.
,,Doprovodím vás domů." řekl a znovu mi nabídl rámě. Nerozhodně jsem přijala. Skoro celou cestu jsme mlčeli, jen tu a tam jsme něco prohodili o počasí nebo o zdejší krajině. Před našim domem jsme se rozloučili.