Ztracená v New Yorku - Prolog

Ulice městské čtvrti Five Croydon už dávno ulehly do nočního klidu. Ani jedno okno nebylo rozsvícené, kdo nespal a měl alespoň kapku rozumu, raději se snažil neupozorňovat na svou existenci, a to už po deváté hodině večerní, kdy se začalo vytrácet denní světlo. Tmavou cestu mírně osvětlovalo pouze pár pouličních lamp od sebe vzdálených kolem pětadvaceti metrů, takže mezi nimi zůstávala šerá zákoutí. Občas někde zablikala policejní auta na své noční hlídací objížďce a dnes jich bylo obzvlášť hodně, jelikož byl takzvaný den D. Tak policie nazývala každé úterý a pátek, kdy v Five Croydon řádil gang náctiletých. Muži v uniformách matně věděli, kdo do něj zhruba patří, ale chlapci ve věku patnáct až dvacet let po sobě dokázali zamést stopy tak dokonale, že se na ně po několika letech ještě nedokázalo poukázat s důkazem o jejich vině. Teď předváděli žijícím ve čtvrti, že opravu dokážou změnit životy všech jako mávnutím kouzelnou hůlkou. Dvakrát do týdne shořelo náhodným majitelům auto, ať se ho pokoušeli skrýt jakýmkoli způsobem. Nebyl to zrovna vrcholný kousek, ale kluky bavilo dokazovat policii, že i přes to, že mají nasazeno v Five Croydon několik jednotek, nějaké slabé místo se vždycky najde a jedno auto skončí v kupce popela.
Dnes bylo úterý. T-Jay v doprovodu svých deseti věrných následovníků procházeli tichými ulicemi. Pohybovali se tiše, jejich stíny se tajemně objevovali na špinavých dlažebních kostkách.
Score, tmavovlasý sedmnáctiletý mladík s urostlou postavou vytáhl z kapsy u džínů zapalovač. O pár vteřin později se jeho obličej s vystouplými lícními kostmi objevil ve světle rudých plamínků. ,,Dnešek bude stát za to, pánové." Usmál se.
,,Joker zaplatí." Přizvukoval T-Jay. Ani jeden z nich si nedělal starosti s šeptáním. Kdyby je někdo zaslechl, neměl by kuráž přijít mezi ně a něco jim říct, patřili přece jen do nejobávanějšího gangu v okolí a policie se tu pohybovala pouze v autech s blikačkami. ,,Bude litovat, že se vůbec narodil."
T-Jay a Score naplánovali dnešní večer velkolepě. Polovina party se věnovala klasickému úternímu programu, zatímco druhá hledala byt s popisným číslem 476, kde bydlel Joker, vlastním jménem Randolph Stewart, bývalý člen jejich klubu. Byl vyloučen před třemi týdny kvůli své nesplněné misi, kdy málem zavinil úpadek celého gangu. Jako odplatu Joker znásilnil přítelkyni Scoreho. Samozřejmě mu to nemohlo projít jen tak. Silvia byla sice silná dívčí nátura a překonala tuto nemilou událost hrdinsky, ale Score si něco takového líbit nenechal.
,,Ještě tak dvě stě metrů." Oznámil T-Jay s úsměvem. Za necelé tři minuty rychlé chůze byli na velkém dvoře nořícím se ve tmě. ,,Ten třetí balkon." Oznámil. Naznačil několika kamarádům, ať počkají na místě a sám se ještě po boku se Scorem a jedním chlapcem vydali nahoru po balkónech. V téhle činnosti už měli praxi, v tichosti a nenápadně za pár vteřin stáli ve třetím patře, každopádně, nebylo to poprvé, co dělali něco podobného. Score si otevřel paklíčem, který ukradl na jedné policejní stanici, když ho vyslýchali kvůli krádeži v prodejně s elektronikou. Ocitli se v Jokerově pokoji. Byla tma, přesto viděli obrys jeho spícího těla. Všechno se to muselo odehrát v nerušenosti, aby se shodou náhod neprobudili jeho rodiče. Score k němu poklekl, vytáhl nůž ze své kapsy od kalhot a přiložil mu ho k hrdlu. Mírně s ním zatřásl. ,,Jestli máš trochu rozumu, dělej, co ti řeknu nebo to s tebou nedopadne dobře." Pohrozil a myslel to vážně.
Joker vypadal zděšeně, ale mlčel. Ani se nepohnul.
,,Pojď ven." Nakázal neoblomně. ,,Hned."
Chlapec bez odporu vstal. Co více mohl dělat? Kdyby začal volat o pomoc, ukázal by svou slabost a nejspíš by nůž skončil v jeho podbřišku nebo ještě níže. Opatrně se vrátili stejnou cestou. T-Jay obdivoval, jak se Joker i přes to, že tušil, jaký osud ho čeká, odhodlaně díval kupředu a všechny požadavky splňoval. Nemělo cenu utíkat, jelikož by si ho opět našli a dopadl by stokrát hůř. Když dole na dvoře začali padat první rány, T-Jayova pěst ho skolila k zemi. Bezmocně si kryl alespoň obličej a rozkrok. Kopance, mocné údery, co ho obsypávali ze všech stran, se snažil potlačit s hrdinským výrazem.
,,Doprdele!" Zahřměl Score. Prudce se otočil dozadu, kde přijížděla dvě policejní auta. Všichni chlapci rázem nevěděli, co si počít. Siréna vřískala na stovky metrů daleko.
,,Na druhý straně je východ." Křikl rozčileně T-Jay.
,,Konečně dopadnete tam, kde jste měli bejt celou dobu, šmejdi." Ušklíbl se Joker potěšeně. Otřel si ze rtu kapku krve.
Pět chlapců se už dalo na úprk směrem, o jakém předtím mluvil T-Jay, který netušil, co udělat. Kdyby tu nechal Jokera ležet, ještě dnes by je všechny udal a oni se do jednoho ocitli na policejní stanici, ale když neuteče, skončí tam ještě dnes. Policejní vůz zastavil asi dvě stě metrů od nich. Score se na něj zadíval pohledem říkající jedno: Zneškodnit a utéct. Vytáhl z bundy pistoli. T-Jayovi vyschlo v krku, když mu ji podal.
,,Dělej." Pokynul hlavou k Jokerovi.
,,Ani náhodou." Bránil se T-Jay. Nikdy mu nezáleželo na lidech, ale nikdy by neudělal něco tak šíleného, jako bylo tohle. Trojce policistů se k nim kvapně hnala.
Pak se dvorem rozlehl výstřel.