Ten poslední...2 část-závan minulosti

Ty jeho oči,propalovali mě skrz na skrz neskrývanou záští,ale nebyl tam ani náznak,že by si mě pamatoval.V duchu jsem ho proklínala.Proč?Je vubec možné,že shodou neuvěřitelných náhod jsme se měli znovu setkat?Navíc na místě odkud jsem nemohla jen tak zmizet?

Sakra,sakra.....Co ted?Znovu se mi zvedl žaludek,ale tentokrát ze strachu.Roztřesenou rukou jsem se přidržovala pootevřených dveří a doufala, že se stanu neviditelnou,abych se mohla nenápadně vytratit.Patrik na mě chvíli vyčkávavě hleděl a s pokrčením ramen kolem mě prošel a slyšela jsem jeho posměšný ton,když mluvil s ostatními.

´´Co je s ní?Myslel jsem, že se mi má dnes věnovat,asi je vadná.Drží se dveří a kouká jako by někdo píchl nužkami.´´ Jeho zlomyslný vtípek okamžitě doprovodil tlumený smích a zaslechla jsem Martinin vlezlý pisklavý hlas,když se ho začala vyptávat odkud přišel.

Mezitím jsem si začala srovnávat v hlavě myšlenky.
No dobře,přišel sem,ale asi si na mě nepamatuje.Jak by mohl vždyt byl namol,ale co když?.... Nechtěla jsem riskovat a rozhodla se pro nenápadný odchod.Zdrhnout nemužu,šéfová by mě to strhla z platu a o prémiích bych si mohla nechat jen zdát.

Ztěžka jsem polkla a přemýšlela jak dobře umím zahrát nevolnost.Cupitavé kroky blížící se ke mě, mě donutily rychle přemýšlet.

´´Irenko co se děje?Měla jsi mu to přeci tady ukázat.Martina nic nedělá,jen s ním vykecává a dorazil sem pan Novotný.Vždyt víš minulý týden se k tobě objednal na ostříhání.´´ Zamračila se nervozně a na čele se jí začali vlnit ustarané vrásky.
Zkusila jsem nahodit výraz,který má každý těsně před tím než se pozvrací,vší silou jsem nafoukla tváře a přitlačila jsem si dlan na pusu.Bylo to ubohé,kdokoliv jiný by to prokoukl a zaklepal si na čelo.Kupodivu paní Sára byla vždy,až příliš duvěřivá.Většinou mě to rozčilovalo,ale dnes mě její naivita zachránila.

´´Proboha to snad ne.´´Vypískla vyděšeně a uskočila stranou.Nebylo to ode mě fér,ale nic lepšího mě nenapadlo.Věděla jsem,že si potrpí na hygienu na pracovišti.
Opravdu jsem se snažila, zoufale jsem si foukala do tváří,v obličeji jsem už zřetelně rudla a opravdu jsem se necítila nejlépe.
´´Poslyš,dneska jdi domu já se o pana Novotného postarám sama,ale zítra at jsi zpátky.Jinak chci vidět potvrzení od doktora,že jsi nemocná.´´
Vypadala docela rozlobeně.Nedivila jsem se jí,hodně lidí bylo na dnešek objednaných a nebyla si jistá že budou ochotní čekat,ale milostivě mi ustoupila z cesty.
´´Hmfff.´´ chtěla jsem říct děkuji,se zacpanou pusou to,ale moc dobře nešlo.Podívala jsem se jí do těch ustaraných očí,zkusila jsem vděčný pohled a vystřelila ven.Proběhla jsem kolem nevrlých výrazu a jednoho dost překvapeného a utíkala skrz moře duchodcu na vzduch.

Konečně se mi ulevilo.Rukou jsem zaštrachala v objemné kabelce,jediné na co jsem myslela byl uklidnující nikotin,který si brzo protáhnu plícemi.V krabičce byla poslední cigareta,prudce jsem ji vyklepla z krabičky a nedočkavě přitiskla ke rtum.

Najednou jsem měla pocit ,že se každou chvíli rozbrečím.Slzy mi vrhly do očí a já se je marně snažila utřít.Kolem mě proběhla malá holčička a nechtěně mě praštila rukou do kolene.
´´Dávej si sakra pozor nemehlo jedno.´´Okřikla jsem ji vztekle.Děvče na mě vystrašeně vykulilo svoje blankytná kukadla a rozeběhla se s pláčem pryč.

V ten moment mi něco došlo.Já jsem nebyla vždycky takhle nesnášenlivá,dřív jsem bylůspíše splachovací typ a jen tak mě něco nerozházelo.Usmívala jsem se na všechno a na každého kdo kolem mě prošel,ale to se změnilo.

Unaveně jsem sebou drcla na nejbližší lavičku.Cigaretu jsem odhodila ke koši a zabořila si hlavu do dlaní.Co se všechno za poslední rok stalo že mě to tak změnilo?Proč mě napadlo někoho okrást a proč ted se mnou nevydrží pět minut posedět ani mí nejbližší přátelé?

Vzpomínky se mi vraceli z obtížemi,hodně času jsem, totiž byla v lihu nebo pod vlivem něčeho jiného.Tenhle rok nezačal nejlépe a přitom to začalo tak nevinně a zdálo se,že jedna noc mě nemuže změnit.Spletla jsem se.

Vše začalo minulý rok na bujaré oslavě Silvestra......