Přízraky a zázraky - 13.

13. kapitola
Taylor uhnula hlavou a stydlivě se na Arnolda usmála.
„Promiňte, ale jdete na mne moc rychle,“ zašeptala.
Arnold odstoupil a přikývl.
„Bohužel musím teď něco zařídit. Kdybyste se mohla stavit později.“
„Ale jistě. Jen se rozloučím s Mirandou.“
Než ji stihl zarazit, přešla do pokoje a sedla si vedle Mirandy.
Potom se ohlédla a v levém rohu spatřila vysokého muže v černém plášti s dlouhou kápí staženou přes vlasy. Jeho pleť byla nepřirozeně bledá a oči mu jiskřily.
„Slaker!“ zašeptala a hleděla na něj. „Co po té holčičce chceš?!‘“
„Rád tě opět vidím Taylor,“ usmál se ledově a přistoupil blíž k posteli.
Na ruce měl stejný prsten jako Arnold a stejný znak měl i na zádech pláště.
Taylor objala Mirandu kolem ramen a posunula se dozadu na posteli.
„Franceso!“ vykřikla.
Slaker se k ní stále přibližoval a Arnold mu stál za zády.
„Nechte ji být!“ zavrčel za jeho zády Francesco, který vešel do bytu.
Arnolda uhodil do hlavy pistolí a ten se svezl v bezvědomí na zem.
Na Slakera namířil pistolí.
Ten se na něj otočil a zasmál se.
„Na mne pistole neplatí. Jsem přízrak!“ zvolal posměšně.
Francesco se usmál a zmáčkl spoušť.
Z pistole vylétla kulka, kterou vyrobil sám.
Byla vyrobena speciálně na zničení přízraků.
Zasáhla Slakera přímo do hrudi a ten se zajíkl.
„Co to…“
„Speciálně upravená,“ vysvětlil Francesco mile a přešel k Taylor s Mirandou.
Holčička k němu vzhlédla a natáhla ručičky.
Francesco ji zvedl do náruče a Taylor si přitiskl k boku.
Miranda zabořila tvářičku do jeho ramene a Taylor ji napodobila.
Jen on sledoval, jak se Slaker svíjí na zemi a jediný viděl, jak vydechl naposledy a rozplynul se.
Na zemi po něm zůstal jen plášť a prsten.
„Zmizme odtud,“ zavelel Francesco a s Mirandou v náručí vyšel z hotelového pokoje.
Taylor se ho pevně chytila za ruku a zavřela za nimi dveře.
Prošli bez povšimnutí halou a vyšli na parkoviště, kde nastoupili do auta.
Taylor si sedla s Mirandou dozadu a Francesco je zavezl do bytu.

„Taylor, jsme tady,“ řekl pobaveně a políbil ji na rty.
Otevřela oči a rozhlédla se.
Seděla v autě. Miranda jí opírala hlavičku o rameno a klidně spala.
Taylor si protřela oči a usmála se na Francesca.
„Vezmi ji.“
Vyšli do bytu a Francesco položil holčičku na postel.
„Zítra jí nakoupíme nějaké věci a zajedeme zpátky k mým rodičům, ne?“
„Bylo by to úžasné, ale nemůžeme ji jen tak odvézt, ne?“
„Můžeme. Mám jednoho známého. Zařídí všechno potřebné. Vezmeme si Mirandu do péče a postaráme se, aby byla šťastná.“
Taylor se té krásné představě usmála a objala přítele kolem pasu, tvář mu zabořila do hrudi.
„Jsi úžasný, Francesco.“
„A ty jsi můj poklad.“
Nehybně stály a každý se oddával svým myšlenkám.
Francesco se zamyslel nad Manelsem.
Jak se ho nenápadně zbavit? Kdyby vymyslel plán a sdělil ho Taylor, trvala by na své účasti. A to nechtěl. Chtěl ji i Mirandu za každou cenu ochránit.
„Lehni si Taylor. Rozdělám ti spacák a já si lehnu třeba do kuchyně.“
„Ne, můžeme ležet oba na tom spacáku. Přikrýt se můžeme dekou.“
„Dobře, přikývl.
Rozdělali spacák a Taylor si na něj lehla.
Francesco ji pečlivě zakryl dekou a potom si lehl k ní.
Dívka se mu stulila do náruče a nastavila mu rty k polibku.