Miluješ mou dceru?

Miluješ mou dceru??

Vždycky jsem byla něčím jiná než ostatní. Nevěděla jsem ovšem čím. Až do dne, kdy jsem se poprvé zamilovala. Ano, mnoho mladých lidí tohle zažívá a ty pocity jsou nádherné. Hodně dívek sní o svém princi, který je milý, pozorný, má je rád a udělal by pro ně všechno na světě. Ano, já jsem byla taky taková, ovšem nesnila jsem o princi. Snila jsem o někom jiném. Až jsem nakonec potkala tu svou, opravdovou a skutečnou lásku. Lásku, která mi změnila život a ta osůbka mi ho udělala tím nejkrásnějším.

1)Po prázdninách

Prvního září by na sto procent měla být neděle. A ne pondělí, jak to vyšlo na letos. Po dvou měsících prázdnin, kdy jsem si vstávala až se mi chtělo, což bylo někdy hodně pozdě, je pro mě zvonek budíku, přímo hororový. Jen co začne zvonit přesně v šest hodin, hodím po něj polštářem a i když spadne, zvoní si vesele dál!
„Já chci prázdniny!“ povzdychnu si.
„Ty už jsou dávno pryč,“ připomene mi moje drahá maminka, která si stoupne do dveří „a šup vstávej. Nemysli si, že když máš řidičák a auto, tak pojedeš autem! Pěkně autobusem, tak šup ať vše stihneš“
„Umřu“ oznámím ji svoje nové rozhodnutí.
„Tak pohni, ať se oblečeš a najíš, ještě než umřeš“ mrkne na mě a s tímhle odejde do kuchyně. Ach jo, to je život, povzdychnu si a nakonec přece jen vstanu.
„Karinko, abych nezapomněla, volal tvůj tatínek s tím, že ti pošle na tvůj účet nějaké peníze, aby sis mohla koupit nějaké věci do školy a něco na sebe, tak ne, že všechno utratíš!“
„Fakt? A kolik?“ zajímám se hned.
„Na sešity, učebnice, nějaké nové hadříky,“ vypočítá mi mamka na prstech „takže hodně“
„Někdy by udělal líp, kdyby dojel. Nemá jen svou Laurinku, ale taky mě“ postěžuji si mamce, zatímco si sednu ke stolu a pustím se do výborné snídaně.
„Nezapomeň, že Laurinka je stokrát skvělejší, než my dohromady“ připomene mi mamka a já ji jen probodnu pohledem.
„Karinko, já půjdu. Přijedu až k večeru, tak si něco udělej na večeři, ano? Jsi už přece jen moje velká holka“ řekne. Dá mi pusu na tvář, popadne kabelku, klíčky od auta a za chvilku už jen slyším bouchnout dveře.
MAM PRO TEBE PREKVAPENI, hlásí mi nová zpráva na mobilu, jen co ji přijmu.
ALE ALE, JAKE? POVIDEJ, PREHANEJ :-), vyzvu dotyčnou.
JSEM PŘED DOMEM, HONEM. V tu chvíli jako by do mě uhodil blesk, popadnu tašku, klíče, svačinu, do kapsy strčím mobil a už zamykám dveře od našeho bytu. Vyběhnu ven před panelák, ve kterém s mamkou žijete a rozhlédnu se kolem. A pak spatřím autíčko, které je mi povědomé. Autíčko, ve kterém jsem s tou osůbkou, která ho vlastní projezdila celé prázdniny. Na tváři se mi najednou objeví úsměv, zaplní mě pocit štěstí a už utíkám.
„Ahoj, co tu děláš?“ zeptám se s úsměvem Gabči, která stojí opřená o auto, v ruce cigaretu, zatímco si strká mobil do kapsy.
„Ahoj, nejsi ráda, že mě vidíš hned po ránu?“ zatváří se smutně, jak to umí jen ona.
„To víš, že jsem“ ujistím ji rychle a vezmu ji z ruky cigaretu, abych si také mohla potáhnout.
„Co tě to napadlo, že jsi dojela autem? Jsi včera psala, že se potkáme až ve škole“
„Rozmyslela jsem si to“ mrkne na mě a vezme si zpátky cigaretu. „víš, že nemám ráda, když kouříš“
„Ty se nech“ vypláznu na ni jazyk.
„Co mamka? Doma, v práci?“
„V práci, před chvíli odešla“ ujistím ji.
„Tak proto sis klidně potáhne teď“ zasměje se, zatím co já se na ni jen zašklebím. „sedej, jedeme“ řekne jen a na to se obě posadíme.
„To je teda přivítaní ti povím“ zatvářím se na půl uraženě.
„A co by jsi chtěla?“ usměje se na mě.
„Hm,“ zapřemýšlím „co třeba tohle?“ řeknu a přitáhnu ji k sobě za její tričko, abych se s ní mohla pořádně přivítat. Jen se na mě usměje a pořádně mě políbí. Neváhám ani minutku, pořádně si ji k sobě přitáhnu a za chvilku už nevím, kdy končí a začíná náš polibek.
„Tohle je teprve přivítání“ usměju se na ni, když se pustíme.