Přízraky a zázraky - 15.

15. kapitola
Francesco zastavil před hotýlkem na kraji města a vystoupil z auta.
Rychle jim objednal pokoj a zajeli do města nakoupit Mirandě oblečení.
Do hotelu přijeli až kolem dvanácté hodiny obtěžkaní taškami s oblečením.
„Máme pokoj 12. Je to první patro doleva,“ navigoval Francesco a šel za Taylor do schodů.
„A už mě nikdy na nákup nedostanete,“ vydechl s úlevou, jakmile složil tašky za dveřmi pokoje.
„A mě už zase nikdy nedostaneš do podobného hotelu,“ ušklíbla se Taylor a znechuceně se rozhlížela po maličkém pokojíku se dvěma postelemi s děravým povlečením, malým ušmudlaným oknem a nerovnou podlahou.
„No…“ protáhl slovo Francesco, „to je vážně luxus.“
Miranda se usmála a oba je objala.
„Zůstaneme tu do zítra a pak pojedeme do jiného hotelu,“ rozhodl Francesco.
„Výborný nápad,“ přisadila si Miranda.
„Teď si zajdeme dolů do restauračky na oběd a potom vás tu nechám chvíli samotné. Musím někam jít.“
Vyhnul se Taylořinu tázavému pohledu a otevřel dveře.
Sešli dolů a v malé restauraci si objednali něco k jídlu.
„No, vaří stejně, jako dbají o pohodlí hostů,“ zamračila se Taylor a odložila příbor.
„Nemusíš to jíst Mirando,“ pohladil holčičku po vlasech Francesco.
„Takže já teď tedy půjdu něco zařídit a rovnou nakoupím. Nebojte se tu beze mne, brzy se vrátím.“
„Moc si fandíš hochu,“ vyplázla na něj Taylor jazyk. „Nejsi tak nepostradatelný, abychom se bez tebe bály, viď Mirando?“
Miranda pokrčila rameny a objala Francesca.
„A vrátíš se opravdu brzy?“
„Ano, vrátím,“ pohladil ji po vlasech.
Rychle políbil Taylor a vyšel z pokoje.

Francesco seděl na bednách ve skladišti a čekal.
Byl si jistý, že ono neznámé děvče přijde.
„Ahoj Francesco,“ ozval se za ním její hlas.
„Ahoj,“ otočil se na ni a usmál se.
„Proč jsi přišel?“
„Jen tak,“ pokrčil rameny.
„Pohádky vykládej Mirandě. Já už jsem velká,“ sedlo si děvče vedle něj.
Francesco si všiml, že se při tom hořce ušklíbla.
„Dobře, přišel jsem ti za všechno poděkovat.“
„Není zač, ale ještě není všemu konec. Musíte být opatrní. Slib mi, že na Taylor i na sebe dáš pozor.“
„To ti můžu slíbit bez problému.“
„Manels je zákeřný a neštítí se ničeho. Vím o tom své,“ povzdechla si.
Francesco se na ni pátravě zadíval.
„Ty jsi… Ne, to není možné,“ zavrtěl hlavou.
„Musím jít. Ale varuji tě ještě před něčím. Manels právě míří k tomu hotelu, kde jste se ubytovali. Někdo vás sledoval.“
„Cože!?“ vykřikl. Na nic nečekal a rozeběhl se pryč ze skladu.
Srdce mu svíral strach o Taylor a Mirandu.
Co když nepřiběhne včas? Co když Manels Taylor a Mirandě ublíží?