MIluješ mou dceru? 4

„Je ještě nějaký důvod, proč chceš semnou slavit naše výročí takhle brzy? Kromě těch, co jsi mi už řekla?“ odtrhnu se od ní po chvilce.
„Jeden je, ale ten ti řeknu až potom. Užívej si tuhle chvilku, kdy jsme spolu sami“ požádá mě a já se k ní opět přitisknu a políbím. Dneska rozhodne nezůstaneme jen u toho líbání.
„Tak co se děje?“ zeptám se ji, když ji ležím v náručí a nechám se sem tam políbit.
„Víš jak jsem ti říkala o možnosti, že pojedu do té Anglie? Na těch pár týdnů v září?“ jen co dopoví větu, ve mně hrkne. Ano, říkala mi to ze začátku prázdnin, jenže mě nějak nenapadlo tohle řešit. Lépe řečeno, jsem to celé vypustila z hlavy s tím, že to pak ještě probereme.
„Kdy odjíždíš?“ zeptám se smutně a podívám se na ni.
„V pondělí“. Na tyhle slova jsem opravdu neměla co říct. Ta moje dobrá nálada, kterou jsem měla díky tomuhle krásnému překvapení, jako by byla ta tam. Opravdu odjíždí. Nechá mě tu na kolik vlastně? Dva, tři týdny? Samotnou? Bez ní? Ale co, třeba ji to prospěje. To, že bude beze mě pár týdnů, něco se naučí, pozná nové lidi, vypadne z domu. Jenže, proč je mi najednou takhle? Proč najednou cítím tu bolest v srdci? Proč mám strach z odloučení? Že se po něm vše změní? Sice bych na jednu stranu měla být ráda za ni, vždyť se tam už dlouho chtěla podívat a její sen se splnil, jen na druhou stranu je mi z toho divně.
„Budeš mi chybět“ vypadne ze mě po chvilce.
„A ty mě. Ani nevíš jak moc“ povzdychne si.
„Jedeš sama nebo s nějakou tvou další kamarádkou?“
„Sama. Zaplatil mi to taťka na poslední chvíli. Ale co vůbec tvůj taťka?“ napadne ji.
„Hm, co by? Mamka ráno říkala, že mi poslal na účet nějaké peníze, abych si koupila nějaké věci do školy, jinak o něm nic nevím“ pokrčím rameny.
„Vůbec nevolá? Ani nepíše?“ ptá se dál.
„Nic. Od té doby co se mu narodila Laura tak o něm nic nevím. Sem tam mamka zavolá, zeptá se co a jak, jestli něco nepotřebuje, ale jinak nic“
„On se vzpamatuje neboj“ utěšuje mě, což moc nepomáhá. Až moc dobře obě dvě známe mého taťku z dob, kdy byl ještě d mamkou. Rozvedli se před rokem, kdy Zuzana, taťkova nyní přítelkyně, zjistila, že je těhotná. Samozřejmě můj taťka si ji hned musel vzít, aniž by ho zajímalo co na to já a mamka. Prostě nás opustil. Na mamku přepsal byt, což byla snad jediná dobrý věc co udělal. Pak odešel za ní. Co já vím od mamky, tak bydlí spolu někde na vesnici v nějakém domečku, ale já tam nikdy nebyla.
Rodiče nejsou spolu už rok a já ho viděla naposledy u soudu, kdy souhlasil s tím, že mě bude mít v péči mamka. Ovšem ano, musím říct, že se někdy chová jako otec. Každý měsíc mi prvního pošle nějaké peníze na účet, které mi nevynahradí jeho lásku. Když jsem udělala řidičák, koupil mi auto, ale nikdy mě neviděl řídit. Nestál o to. Minulý rok, když byli se Zuzanou v Americe u nějakých jejich známých, mi došel pohled.
Mamka od té doby nikoho neměla. Je sice brzy, ale myslím, že ani nechce. Musí se bát dalšího zklamání, bolesti srdce, které ji bolí ještě teď. Prý ji vystačím já. Snažím se ji vše vynahrazovat jak jen to jde. Sem tam jdeme na večeři, nakupovat, děláme různé věci. Mamka je moje nejlepší kamarádka, ovšem nemůžu ji říct vše co bych chtěla. Třeba to, že její jediná dcera, je lesbička, chodí už skoro 13 měsíců se svou nejlepší kamarádkou. Tohle by ji nejspíš taky zlomilo srdce. Proto raději mlčím. Řeknu ji to, až příjde ten správný čas a já budu na to připravená.
„Moc děkuju za krásný a nádherný večer s tebou“ řeknu Gabči a natáhnu se k ní, abych ji mohla políbit na rozloučenou. Už asi tak po desáté.
„Není zač,“ usměje se mě „Uvidíme se zítra ve škole“
„Určitě. Alespoň pak prozvoň, až budeš doma. Sice bydlíš na druhé straně, ale i tak. Vždyť mě znáš a víš, že se budu bát pořád i kdybys bydlela naproti“
„Znám tě a jsem za to moc ráda. Tak zítra u autobusu na zastávce. Ale teď utíkej, než to loučení bude pro obě ještě horší“ povzdychne si a já vím, že má pravdu. Vždycky je pro nás těžké se rozloučit s tou druhou a právě proto nechci vidět příští víkend, když se budeme určitě loučit než odjede do Anglie.
„Tak zítra“ řeknu tak po desáté a tentokrát už opravdu vystoupím. Vydám se domů, zatím co Gabča na druhou stranu vesnice.
V našem bytečku mě přivítá úplná tma a ticho. Když všude rozsvítím a podívám se na hodiny, málem se zděsím. Bude devět hodin! To jsme to teda s Gabčou pořádně přetáhli, pomyslím si. Ovšem jediná věc, co mě zajímá je to, co mi na můj menší výlet řekne mamka. Určitě bude pořádně naštvaná a pěkně a pořádně to schytám.
„Mami?“ zašeptám v ložnici, ale odpovědí je mi pouze ticho. Že by taky mamka nebyla ještě doma? Rozsvítím a mám pravdu. To by se mi teď mohlo hodit, pomyslím si. Rychle se převléknu do pyžama, do tašky hodím ještě jeden sešit, kdyby se učitelé rozhodli, že zítra budeme něco psát, v kuchyni postavím na linku dva hrníčky a tradáá..jako bych byla celý den pěkně doma.
V pokoji padnu unaveně do postele a jen co zapnu televizi, klapnou dveře.
„No teda mami, kde jsi byla?“ zajímám se.
„Večeře se nám trochu protáhla“ pokrčí jen rameny.
„Domů se chodí za světla“ připomenu ji její oblíbenou větu, kterou mi říkala každý den v prázdniny, kdy jsme měli s Gabčou trochu delší rance.
„Budu mít domácí vězení?“ zasměje se.
„No, já ti nevím. To je zásadní porušení pravidel“ zamyslím se, natož se pak rozesměju.
„Neměla by jsi už jít spát?“ zajímá mamku.
„No jo, vždyť už jdu“ řeknu a skočím do postele.
„Tak Karinko, dobrou noc a přeji ti, aby tvůj poslední školní rok, byl tím nejlepším a ať se pořádně a dobře učíš a vybereš si vysokou školu, která tě bude bavit“ dá mi poslední rady do života. Ještě pusu a dobrou. „Jo, zítra ti bude volat táta. Dneska mi poslal sms, že ti bude volat a prosil by, abys mu to zvedla“ dodá ve dveřích.
„Proč? Celý rok se mi neozve a najednou mi chce volat? Nemám zájem“ řeknu jen. Mamka jen pokrčí rameny s tím, že je to na mě a s tímhle odejde.
Celý rok dělá jako bych nebyla a najednou mi chce volat? By mě zajímalo proč? Jestli mi chce říct, že mi nebude posílat peníze na účet, prosím, jenže co když mi chce oznámit, že budu mít dalšího nevlastního sourozence? Že k té malé přibude ještě jeden? To snad ne! Ať je to cokoliv, jen to nesmí být tohle!
S obavami zavřu oči a přehrávám si celý den s Gabčou, na kterou se už moc těším.