MIluješ mou dceru? 5

„Karin!“ ozve se přes celý byt mamky výkřik. Vyděšeně se posadím a vůbec nevím co se děje. Zmateně se začnu dívat kolem, aniž bych věděla co se stalo.
„Co se děje?“ zavolám na ni, když se vzpamatuju. Najednou mamka vyběhne z ložnice, županu a jde vidět, že je pořádně naštvaná.
„Zaspali jsme! Honem!“ řekne jen. V tu chvíli jsem na nohou a už sháním oblečení, které nevím kam jsem včera vůbec hodila. Rychle na sebe hodím triko, sukni, vlasy stáhnu do copu, popadnu tašku, svačinu co mám na stole a už s mamkou vybíháme z bytu. Mamka skvěle oblečená, namalovaná a vůbec by na ni nikdo nepoznal, že zaspala.
„To bude den“ pronesu v autě, jen co vyjedeme.
„To teda bude,“ souhlasí se mnou mamka. „Na poradu přijdu pozdě, ty do školy hned první den, třídní řekni, že zapsala i mamka“
„Jasný mami“ souhlasím s ní zase já. „Stejně jdu pozdě jen o nějakých dvacet minut, jsi mě mohla nechat doma celý den“
„A omluvenka? Zapsala na celý den“ hádá mamka a trefí se. Přesně tohle mě napadlo.
„Tak a jsme tu. Školu máš dnes do kdy?“
„To se dozvím až tam“ pokrčím rameny.
„Domů dorazím později. Podívej se na tu kartu, kolik ti poslal taťka, kup si věci do školy, sešity, propisky nebo já nevím co ještě potřebuješ. No prostě Karin, nejsi malá, tak si to kup, nevím co budeš potřebovat tak si kup co chceš“ dává mi poslední rady na dnešní den.
„Neboj mami. Přijdeš pozdě, tak už jeď“
„Jedu, tak mazej“ popožene mě. Ještě pusu a už jdu.
„Dobrý den paní učitelko, já se omlouvám, ale my jsme s mamkou zaspali“ vykoktám třídní omluvu.
„Viděla jsem. Tak se posaď“ mávne jen rukou ať si jdu sednou za Gabčou, která sedí v prostřední řadě uprostřed sama. Co viděla?, napadne mě, ale radši se neptám.
„Ahoj“ pozdravím ji.
„Čauky“ odpoví mi na pozdrav a já si začnu vytahovat věci. Tedy jen propisku a sešit. Ach jo, jak já nesnáším to, že se musíme ve škole chovat jen jako kamarádky. Musím se tu přede všemi přetvařovat, jak mi vůbec nevadí, když Šárka s ní flirtuje. Mrzí mě to, ale nenadělám s tím už nic.
„Vy jste fakt obě zaspali?“ zeptá se mě šeptem.
„Jo“ zasměju se.
„Hrůšová,“ osloví mě učitelka „přijdete pozdě a ještě vyrušujete. Své zážitky s vaší kamarádkou si můžeme říct o přestávce, nebo vás už Gabča informuje o tom, co budete potřebovat na další hodiny?“ zajímá se.
„Ano paní učitelko, tohle jsem přesně dělala“ souhlasně přikývne. Učitelka na to nic neřekne a dál se věnuje tomu, čemuž před tím než jsem sem vpadla.
„Tak co potřebujeme?“ zeptám se ji rovnou.
„Víš jak nám dávala před prázdniny ty otázky do ekonomiky, abychom si je vypracovali před ně?“ informuje se a já přikývnu „tak prvních pět se píše příští úterý“
„Si děláš srandu?!“ zděsím se hned. No jako super, jsem první den ve škole a už písemky!
„Ne, je toho strašně moc já vím, ale když to budeš chtít poslat tak stačí říct, protože je mi jasné, že nemáš ani jednu“
„To bys byla zlatá“ usměju se na ni. Gabča mi jen úsměv oplatí a pak obě začneme poslouchat třídní, která mám začne říkat co která otázka má obsahovat, co se máme naučit víc, co míň.
Fakt skvělá zábava, pomyslím si a začnu si dělat poznámky ke každé z otázek. Je toho strašně moc a to ještě nemám ty papíry před sebou.
„V půl desáté před školou“ informuju se jestli stále platí naše takové menší rande jako minulý školní rok.
„Jako vždy“ usměje se na mě.
„Gaby, honem, nechci přijít pozdě“ opře se o naši lavici Šárka. Ježiši výstřih má až nevím kam, že kdyby Gabča trochu chtěla a povytáhla se výš, uvidí i to, co by nikdo neměl. Jak já ji nemám ráda! Šárka má s Gabčou angličtinu a stěhují se nahoru do druhého patra, zatím co já s Petrou, která se už balí, aby si mohla jít ke mně sednou, jsme tady.
„V půl před školou“ připomene mi ještě a mrkne na mě. Probodnu Šárku pohledem, která se až moc snaží o Gabči pozornost a pořád se jen na ni usmívá.