Miluješ mou dceru? 6

„Ahoj, tak co prázdniny?“ zeptá se mě Peťa která si ke mně přisedne.
„Dobrý,“ odseknu jen naštvaně. Pak mě to ale zamrzí, protože Peťa mi nic neudělala tak se k ní nemusím chovat takhle. „ale byli krátké, co ty? Jak jsi se měla?“
„Dobrý. Dovolená s rodiči a sestrou v Egyptě, pak jsem si našla brigádu, tak jsem měla zábavu nějakou“ pokrčí rameny.
„Co jsi dělala?“ zajímám se.
„Jen jsem hlídala jedné paní od nás děti, protože školka nebyla. Dala mi sice málo, ale alespoň jsem vypadla z domu a na jiný myšlenky“ já jsem zapomněla. Vlastně Peťa se rozešla s přítelem před prázdninami. Byli spolu 3 roky a on se s ní rozešel kvůli jedné blondýnce od nich ze školy. Láska jako trám byla ta tam. Zatím co on s ní chodí po městě za ručičky, ona se jen trápí.
„Je s ní co?“ zeptám se opatrně a ona jen přikývne. Asi se o tom nechce bavit, což docela i chápu. Byla to láska, plánovali společnou budoucnost po škole a on se s ní rozešel. Peti je mi líto, je to fajn holka a tohle si nezasloužila. Ale život jde dál a taková holka jako je ona, si najde hned někoho.
NEZARLI ZLATICKO, přijde mi sms od Gabči. Hm se ti řekne Gaby, pomyslím si a rovnou ji i odepíšu.
SE TI TEZKO REKNE, KDYŽ SE KOLEM TEBE PORAD TOCI.
MAM TEBE A TY MI STACIS. SARKA TE JEN PROVOKUJE, KASLI NA NI JU? Jasně. Šárka mě jen provokuje, jenže se ji to až moc daří a až mě vyprovokuje tak to špatně dopadne. Ta jediná ví, že jsme spolu a prostě musí pořád buď s ní flirtovat nebo se bavit nebo na ni viset pohledem.
POKUSIM SE. UZIJ SI AJINU A O PUL 10, NEZAPOMEN. Odepíšu jen a skovám mobil, protože už nečekám odpověď, ale Gabča mě vyvede z míry.
NA TO SE NEDA ZAPOMENOUT :-). Jen se usměju a začnu se věnovat učitelce, která tu právě říká něco o maturitě z angličtiny, což by mě asi mělo zajímat.
„Ti, kteří angličtinu moc neumí, tak je tu možnost maturovat místo z ní z matematiky. Prosím vás, rozmyslete si to pořádně, nebude už krok zpět. Pro matematiku bych doporučila Hrůšovou“ podívá se na mě
„Já bych do angličtiny nešla, i kdyby jste mě nutila“ usměju se na ni.
„Co máš z matematiky?“
„Jedničku“ pokrčím rameny.
„Běž do ní,“ poradí mi „Dále naši slečnu Novákovou, která i kdyby nechtěla z matematiky tak já ji nepustím z angličtiny a to je asi vše“
No jasně. My dvě jediné s Monikou angličtinu neovládáme. Mamka už mě přestala nutit chodit na nějaké kurzy, za které se pouze vyhodili peníze a já stejně uměla to samé jako na začátku. Prostě nic. Když jsme se s mamkou dozvěděli, že se bude maturovat jako loni, rozhodnutí bylo jasné. Já půjdu na matematiku. Mamka souhlasila a taťka? Ten to ani neví. Není jak mu to sdělit.
„Tak prozatím, sešity, učebnice a hlavně znalosti budete potřebovat tento rok. Budeme se připravovat na maturitu, budeme psát testy, budu zkoušet a mnoho dalšího“ sdělí nám ta dobrá duše. Bezva.
„Nevíš do kdy dneska máme?“ zeptám se Peti, která na rozdíl ode mě dává moc velký pozor.
„Půl druhé“ řekne aniž by přestala poslouchat. Bože, ne. Do půl druhé? Teprve je devět hodin, druhá hodina a mě už to tu nebaví. Co tu budu dělat dalších pět hodin? Zblázním se tu.
Zvonění je pro mě osvobození od mučivé angličtiny. To ovšem netuším, že dneska máme dvě hodiny, jak se dozvím od Peti, když se začnu radovat, že je po ní. Bezva. Dvě hodiny s touhle skvělou učitelkou? To brzo skončím v blázinci.