Miluješ mou dceru? 8

„Karin, co se...“ chce se zeptat, ale když vystopuje můj pohled, je mi vše jasné. „No, já myslím že půjdu. Uvidíme se zítra ve škole a kdyby se něco dělo, tak mi napiš nebo zavolej“ poprosí mě a doslova mě vytlačí ze dveří.
„Nechceš tu zůstat?“ podívám se na ni prosebně.
„Tohle je tvoje věc. Ale udělej pro mě jednu věc. Vyslechni si ho a pak až vybuchni“
„Dobře, zkusím to,“ usměju se. „Tak zítra na zastávce“ ukončím dnešní den s Gabčou ne zrovna tak jak bych chtěla. A tak, zatím co ta se vydá na zastávku, odkud ji jede autobus domů, já se zadívám na svého taťku a pomalu se k němu vydám.
„Karinko,“ osloví mě taťka.
„Ahoj, mamka říkala, že budeš jen volat, ne že dojedeš“
„Rozmyslel jsem si to. Chtěl jsem tě vidět. Chyběla jsi mi“ zašeptá.
„Po roce jsi si vzpomněl na svou dceru? Proč? Celý rok jsi mi jen posílal peníze na účet, za který děkuju osobně, koupil jsi mi auto, které je opravdu nádherné a taky děkuju, ale jinak jsi neměl zájem. Tak proč teď?“ zajímám se, když mu všechno vypočtu na prstech od ruku.
„Nemůžeme si jít někam sednou? Nechci to řešit před školou kde je dost svědků“ a kývne směrem k jednomu oknu, kde hádám, že je některá učitelka.
„Máš půl hodiny, pak mi jede další autobus domů“ řeknu a bez dalšího slova se vydám do jedné kavárny, kam ráda chodím.
„Tak povídej,“ vyzvu ho, když se ocitneme sami potom, co nám donesou objednané pití.
„Vím, že si myslíš, že jsem na tebe zapomněl. Že mě nezajímáš, protože mám teď další dítě, ale není to tak. Nepřestal jsem na tebe a mámu myslet. Chybíte mi víš? Jen jsem ti chtěl dopřát trochu času, abys ses s tím vším vyrovnala“ pokrčí rameny.
„Rok? O svěření do péče jsi řekl rovnou že chceš aby si mě nechala mamka“ připomenu mu, jak moc mu teda podle něj chybím.
„Protože jsem věděl, že maminka tě dokáže uklidnit a bude ti s ní líp, než se mnou, se Zuzkou kterou nemáš ráda a ještě s Laurinkou“
„To jsi měl pravdu.“ potvrdím mu.
„Podívej, teď jsem tady. Nebudu ti přikazovat, abys se mnou mluvila, byla se mnou nebo mi zvedala telefony nebo tak. Budu rád, když si k sobě najdeme opět cestu jako otec a dcera. Ale záleží na tobě jestli mě opět přijmeš do svého života, nebo jestli jsem z něj už nadobro pryč“
„Nejsi pryč a nikdy nebudeš. Jsi můj táta, ale nevím jestli tohle chci teď. Dost jsem se natrápila a nezvládla bych další zklamání, kdyby se to náhodou tvoji Zuzance nelíbilo a ty ses rozhodl se mnou kontakty zase ukončit.“ vyslovím obavu.
„Tohle se už nestane. Slibuju“
„Dej mi čas, prosím“ řeknu nakonec.
„Chápu. Už pojedu, musím ještě jít něco zařídit. Kupuji tu byt a mám se jít na něj podívat. Rád jsem tě viděl Karinko,“ řekne a zavolá na servírku s tím, že chce platit.
„Napíšu ti“ slíbím mu zase já a on jen přikývne. S tímhle odejde a mě nechá samotnou se svými myšlenkami, které si musím právě teď pořádně srovnat v hlavě. A je jich strašně moc.
„Jak bylo s taťkou?“ zajímá se mamka jen co přijdu domů. Nestihnu se ani vyzout a praštit taškou do kouta a už se ptá.
„Jak víš, že jsem s ním byla? Že mi jen nezavolal?“ zajímám se a teprve pak hodím tašku do kouta.
„Volal mi a tohle jsem mu doporučila já“ pokrčí rameny.
„Tak díky moc.“ ušklíbnu se. „co tu vlastně děláš ale? Neříkala jsi, že přijdeš k večeru?“
„Odešla jsem dřív.“ pokrčí jen rameny. Ale ale, mamka a odešla z práce dřív?
„Tak co za tom je?“ napadne mě se zeptat.
„Jdu na večeři“ pokrčí rameny a mě málem vypadnou oči z důlku.
„S kým?!“
„S kamarádem“ ušklíbne se ona a natáhne se pro klíčky.
„Už teď? Vždyť je teprve,“ podívám se na hodiny „jo, teprve 6 hodin“
„Nečekej na mě. Dojdu až nevím kdy“ usměje se na mě a dá mi pusu na tvář.
„Mami?“ zavolám na ni ještě.
„Copak? Večeři máš v troubě, tak si ji ohřej“ zavolá na mě z chodby.
„O to nejde. Sluší ti to“ ano. Opravdu to mamce moc sluší. Má na sobě krásné černé šaty, ty které patří mezi její oblíbené, černou kabelku a jen lehké sáčko. Kdybych ji neznala a nevěděla, že má dospělou dceru, řekla bych, že je to snad nějaká puberťačka, která jde na ples. Strašně ji to sluší a jen doufám, že ten kamarád nezůstane jen kamarádem a mamka bude opět šťastná. Stejně jako já s Gabčou, které musím ihned napsat, aby věděla co se vlastně všechno dělo. A nezapomenout napsat na konec dvě slovíčka : Miluju tě.