Miluješ mou dceru? 9

3) První odhalení

„Karin,“ vzbudí mě mamka ráno „vstávej, dneska musíš jet do školy autem, protože máš do čtyř. Čekala by jsi zbytečně dvě hodiny na autobus“
„Tak jo“ řeknu unaveně, ale ne tak, abych ji nevnímala. Vnímám dobře, protože se hned natáhnu po mobilu, abych napsala Gabči. Určitě přemýšlela tak jak mamka a bude taky chtít jet autem.
„Gábince?“ dovtipní se mamka.
„Beztak bude chtít jet taky autem“ pokrčím rameny. Mamka jen přikývne a s tím, že už musí do práce mi dá pusu a za chvilku už jen slyším cvaknutí dveří.
BROUCKU, JEDU AUTEM. SVEZES SE?, napíšu Gabči a ani nečekám dlouho na odpověď, Gabča má snad mobil v ruce.
TOTEZ JSEM CHTELA NAPSAT JA. ZA CHVILKU JSEM U TEBE., super, alespoň teď a v něčem jsem ji předběhla, jenže teď mi nastávají fofry. U Gabči za chvilku, znamená skoro hned. Rychle si namaluji oči, řasenku a jen stáhnu vlasy co culíku, už slyším zvonek. Ta je fakt rychlá, pomyslím si, a já jsem tu jen v pyžamu. V rychlostí blesku otevřu a ještě rychleji si stáhnu dovnitř.
„Zlato, ty pořádáš pyžamovou party?“ zasměje se při pohledu na mě.
„Vtipná“ vypláznu na ni jazyk a popostrčím do kuchyně „udělej si čaj, kávu, nebo co chceš, já budu hned zpátky“ a s tímhle zapadnu k sobě do pokoje. Popadnu první triko a rifle, které mi padnou do oka ve skříni a vysvléknu si noční košili.
„Sluší ti to“ ozve se za mnou a já div nenadskočím.
„Neříkej,“ usměju se na ni a otočím se k ní. Začnu se točit, aby si mě mohla prohlédnout dokola a ona neváhá, aby ke mně hned nepřiskočila a poprvé mě políbila.
„Škoda, že musíme do školy co?“ zašeptá.
„Nemusíme tam, ale zase přijít hned třetí den pozdě? To by nám asi neprošlo“ mrknu na ni a otočím se pro ty věci.
„Když už ti nepomůžu pomoct se svlékáním, co takhle ti pomoct s oblékáním?“ navrhne mi. Jen se usměju a rovnou ji podám věci. Hned se toho chopí, ovšem tak, jak bych nečekala. Začne mě líbat a přitom přetahovat triko. Stáhne mi ho před hlavu, opět políbí a pomalu mě takhle celou obleče.
„Tak takové oblékání si nechám líbit“ vyseknu ji poklonu. „teď pojď na tu kávu nebo čaj“ mrknu na ni a vydáme se do kuchyně.
„Už jsi napsala taťkovi?“ zajímá se, když se zakousnu do rohlíku. Neodpovím, jen zakroutím hlavou, že ještě ne.
„Musíš si to hlavně dobře rozmyslet, abys pak nelitovala“ radí mi.
„Já vím, jenže je to těžký.“ pokrčím rameny. Gabča jen souhlasně přikývne a napije se k mé kávy.
„Uvařím ti, chceš?“ nabídnu ji.
„Ne, ne, jen si loknu“ zakroutí hlavou. Kolem půl osmé se začneme pomaloučku balit a vydáme se do garáží, kde stojí moje autíčko.
„Poslední pusu pro mou přítelkyni,“ mrkne na mě Gabča a natáhne se, aby mi ji mohla dát „a od teď zase kamarádky“
„Jestli dneska něco Šárka kvákne, tak je po ni“ upozorňuji ji a ona jen souhlasně přikývne.
„S radostí ti pomůžu. Dneska budeme spolu ju? Bez Šárky, i kdybych ji měla něco říct“
„Beru tě za slovo“ usměju se na ni a vyjedu z garáže. Cesta do města trvá nějak moc krátce na to, že řídím já. Obvykle jsem to jezdila tak za dvacet minut, teď to mám za čtvrt hodiny. No, i těch pět minut něco udělá. Jako každý den, tak i dnes nemůžeme vynechat u Gabči ranní cigaretu, takže jen co zaparkuji hned u školy, vydáme se do parku, kde jako vždycky, najdeme Šárku. Stojí opřená o strom, na sobě má minisukni a mě je zima za ni, v jedné ruce cigaretu, v druhé mobil.
„Vsadím se, že píše tobě“ mrknu na Gabči.
„Ale houby“ řekne jen a v tu chvíli si zazvoní mobil. Jako bych to neříkala, pomyslím si a když se podívám na Šárku, tak mobil už zkovává.
„Kašli na ni“ řekne jen Gabča a mobil strčí do kapsy, aniž by si přečetla zprávu.
„Jé, ahoj Gaby“ pozdraví ji nadšeně a pak, když si po pár sekundách všimne i mě, pozdraví mě méně nadšeně.
„Jak jste dojeli? Zase jsi řídila?“ obrátí se na Gabču.
„Ne, řídila Karča, dojeli jsme jejím autem“ usměje se na mě povzbudivě.
„Škoda, myslela jsem, že by jsi mě hodila domů víš?“
„No, já půjdu do školy.“ rozhodnu se vyklidit pole. Opravdu nesnáším, když někdo nabaluje Gabču přede mnou. Hlavně že Šárka ví, že jsme spolu, ale prostě pokoj si nedá. Bude se stále snažit, flirtovat, provokovat a ničit. Už ji mám po krk a jestli s tím něco Gabča brzo neudělá, tak to dopadne špatně.
První dvě hodiny máme účetnictví, což je tak moc zábavné, že se divím, že nespím ještě. Učitelka, která nás má tento rok připravit k maturitě, nám hned první hodinu udělá nemilé překvapení. Musíme se naučit všechno od začátku. Celý dva roky, když jsme měli učetnictví jsme se to prý neučili přímo k maturitě, tak musíme zažít znovu. Úplně od začátku.. Což je opravdu skvělý. Za ani ne 9 měsíců, naučit se celý dva roky.