miluješ mou dceru? 10

Ovšem tím to nekončí. Ne že by jsme opakovali, ale dá nám rovnou příklad, který se musí na konci hodiny odevzdat a bude známkovaný jako práce v hodině.
„Jsem zničená“ povzdychnu si ani ne po deseti minutách, když dodělám rozvahu v příkladu.
„Po deseti minutách?,“ diví se Gabča „Ještě máš před sebou dvě hodiny“
„Umřu“ změním svou náladu a Peťa za mnou se jen zasměje. „Ty se nesměj, už toho máš beztak taky dost“ otočím se na ni.
„To máš pravdu, ale zatím se držím, zkus to taky“ mrkne na mě.
„Když mě nic nejde a nebaví“ povzdychnu si.
„Zkus to co vždycky“ poradí mi a já se jen usměju. Takhle se obrátím i ke Gabči, která právě dělá na příkladu.
„Gábinko,“ oslovím ji mile a ona hned zpozorní. „Víš o tom, že tě mám moc a moc ráda?“ a začnu pomaloučku se k ní přibližovat. Peťa se začne smát ještě víc potichu a já se na ni otočím, mrknu na ni a pak se opět věnuji Gabči, která je ze mě vedle.
„Švihlo ti?“ hádá. Musím říct, že kdybych neměla tak dobrou náladu, tak se urazím nebo ji přetrhnu, ale teď to neřeším. Tohle byla první reakce i Peti, tak to chápu.
„Ne“ usměju se na ni „Mám tě tak moc opravdu ráda“ a šup opět se trochu posuneme.
„Já tebe taky“ řekne a nejistě se na mě podívá. Jsem u ní najednou tak blízko, že bych ji klidně mohla políbit..ještě kousek, ale ne..jsme ve třídě a na víc se na nás dívá Peťa, která celý můj výstup sleduje. Jen se opřu rukou o lavici a začnu se na ni usmívat.
„Ty máš tak krásný oči“ povzdychnu si. Na to se Gabča opře zády o židli a já mám vyhráno.
„A tak moc ti to dneska sluší“ řeknu znovu a šup. Její sešit mám já, přičemž Peťa dostane záchvat smíchu a Gabča jen vyvalí oči.
„Dobrý ne?“ otočím se dozadu na Peťu.
„Nevyšla jsi ze cviku“ mrkne na mě.
„Co? Ona ti to taky dělá?“ nechápe Gabča, která se taky otočí.
„V ájině pořád. Akorát se mnou neflirtuje. Vždycky taky říká jak mě má ráda, že se nudí a chce si povídat a taky mi vždycky sebere buď učebnici nebo sešit se cvičeními“ pokrčí rameny.
„Ty se mnou flirtuješ rovnou v hodině jo?“ zašeptá Gabča když jsme zpátky otočené k tabuli a já si začnu opisovat příklad.
„Jistě“ usměju se na ni.
„A co si od toho slibuješ?“ šeptne.
„Tebe a jen tebe“ mrknu na ni a tohle ji stačí. Nechá mě si opsat z příkladu to, co má ona a pak ji to vrátím, aby mohla pokračovat a když na ni zkusím tenhle vtip ještě jednou, rovnou mi sešit dá.
„Pojď“ vyzve mě v půl desáté před školou, když zamířím pod školu, ale ona mě začne táhnout nahoru do uličky, kde nikdo nechodí a rovnou mě tam políbí.
„To je za co?“ zajímám se, když se od sebe odtrhneme.
„Za tebe. Že tě mám že tě miluju a že jsem s tebou šťastná“ vypočte mi na prstech.
„Miluju tě“ odpovím na to jen a další slova pokračují až po další sérii polibků.
„Ty mě jednou zničíš“ řekne. Páni, tohle je snad to nejkrásnější co mi kdy řekla. Tohle je snad lepší než vyznání lásky od ní. Gabča totiž není moc na ty vyznání, vždycky se chytí až potom, co ji to řeknu vše já. Když o tom tak přemýšlím, my jsme opravdu každá jiná. Jiný vzhled, jiné povahy, jiné koníčky. Všechno je mezi námi jiné.
Ona je krátkovlasá blondýnka, se sportovní postavou, což není divu, když miluje snad všechny sporty na světě, má krásné modré oči, do kterých jsem se zamilovala na první pohled. Zatím co já jsem bruneta, modré oči, což je jediná věc co máme společnou, a sporty vidím snad jen v televizi nebo když se o nich někdo baví. Ona má starší sestru Hanku, která je právě na vysoké škole a v listopadu se bude vdávat. Já jsem jedináček, když ovšem nepočítám Lauru.
Prostě jsme každá jiná, ale i tak nám to zatím klape. Budeme spolu už 13 měsíců a dá se říct, že ani jedna bez druhé nemůžeme být. Ano, sice pár hádek už jsme zažili, ale i tak jsme se k sobě vrátili a bylo zase všechno v pořádku.