miluješ mou dceru? 11

„To byl teda den“ zhodnotí Janča s Markétou, když vyleze ve čtyři před školu.
„To teda byl,“ potvrdím „v životě jsem se takhle nenudila jako dnes“
„Ty hodiny s Krejčovou,“ přidá se Gabča „tam by člověk klidně usnul. Ona mluví tak pomalu, jak kdyby nám vyprávěla pohádku na dobrou noc“
„Ty její výklady o maturitě jsem totálně prospala a to samé i o těch knížkách“ řekne Markéta, se kterou souhlasím já. Z toho co nám řekla o maturitě knížkách, nevím teď vůbec nic. No, jestli odmaturuji v češtiny, tak to bude velkej zázrak. Naše učitelka na češtinu, je opravdu hrozná. Mluví pomalu, potichu a člověk, který je unavený ji v těch hodinách usne. Což je pořád můj případ.
„Jak tu jste?“ zajímá se Janča.
„Dojela jsem autem,“ kývnu směrem k němu.
„Takže hádám dobře, že s námi nejdete na bus na nádraží, že?“ zhodnotí situaci Janča a my jen přikývneme. Holky se tedy s námi rozloučí a vydají se na nádraží, zatím co my s Gabčou k autu.
„Kam to bude?“ zajímám se u něj, když ho odemknu.
„Hm,“ zapřemýšlí se „Ségra ve škole, taťka na služební cestě, mamka dojde večer, Co by jsi řekla tomu, kdybychom jeli k nám?“
„S radostí“ usměju se na ni jen. V autě napíšu sms mamce, že se zdržím u Gabči, protože potřebuje poradit s pár věcmi a rozjedeme se k nim.
„Můžu to nechat tady?“ zeptám se, když vystoupíme z auta. Auto jsem nechala před jejich garáží, tak snad tam nebude zaclánět. Naposledy celé auto zkontroluji a zamknu.
„Fakt jsi doma sama?“ zeptám se znovu s obavou.
„Ano, úplně sama“ mrkne na mě. Zatím co já s mamkou bydlíme v paneláku, Gabča s rodinou bydlí ve velkém domě, holky mají každá svoje auto. I když by si někdo o Gabči myslel, že je rozmazlená skrz to, kolik mají peněz, není to tak. Gabča je úplně obyčejná. Nepohrdá ničím a i přesto, že mají peněz dost, nehrají pro ni roli.
„Tak co budeme dělat?“ zajímám se rozhlédnu se po jejím pokoji. Je přesně takový jak si ho pamatuju. Do červené barvy stěny, velká postel, stůl, všude nějaké plakáty od skupin a na jedné poličce má všechny moje dárky, které jsem ji kdy dala.
„Napadla mě jen jedna věc“ zašeptá za mnou a obejme mě zezadu.
„Opravdu? A co?“ otočím hlavou, abych se na ni mohla podívat, což ona využije k tomu, aby mě políbila. Otočím se k ní čelem a hned se připojím do hry, kdy ji začnu líbat. Cítím jen, jak mi pomalu vyhrnuje tričko, až mi ho přetáhne přes hlavu.
„Je to pro tebe tak moc těžký ve škole nebo se mýlím“ odtrhnu se od ní.
„Nemýlíš. V ničem, je to až moc těžký“ potvrdí mi a záhy její tričko letí taky k zemi. Pomalu mě začne tlačit k posteli, na kterou mě položí a ona hned vedle mě, aniž by jsme se přestali líbat. Jsme do toho tak moc zabrané, že neslyšíme ani jak se za námi otevřou dveře do pokoje a to, že někdo vstoupil do pokoje si uvědomíme až potom, co někdo hlasitě zakašle.
Gabča v okamžiku ode mě odskočí a obě se zadíváme na Hanču, jak stojí opřená o dveře a jen se na nás dívá.
„Ahoj?“ řeknu nejistě.
„Čao“ odpoví mi na pozdrav. Zavře za sebou dveře a posadí se na židli.
„Co tu kruci děláš?!“ naštve se Gabča a natáhne se pro svoje tričko, které si ihned oblékne a podá mi i to moje.
„Odpadla mi hodina, tak jsem dojela dřívějším autobusem“ pokrčí rameny a je úplně klidná. Tak buď bere úplně klidně to, že se tu její ségra plazila po své nejlepší kamarádce nebo je klidná a začne tu po nás řvát až za chvilku, až ji to všechno dojde.
„Hani..my ti to vysvětlíme“ snaží se hned Gabča, ale Haňula jen mávne rukou.
„Není co vysvětlovat, já o vás už vím delší dobu“
„Cože?!“ řekneme s Gabčou najednou.
„No, asi tak od začátku srpna. Karin tě dovezla domů, myslím že jsem měla být na diskotéce, ale zůstala jsem doma a viděla jsem vás jak jste se začali líbat. Tak mi to došlo, ale jen mě zajímá, jak dlouho?“
„Proč jsi něco neřekla? Takže to, že jsme spolu ví už i rodiče?“
„Ne, ti to neví. Tohle je tvoje věc kdy se jim to rozhodneš říct,“ usměje se na ni „Tak jak dlouho jste spolu? Tohle by mi někdo mohl říct ne?“
„V pondělí to bude 13 měsíců“ chopí se toho Gabča, zatím co já jen sedím a vůbec nevím co mám říkat. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle Hanča zjistí takhle a že se s ní o tom budeme bavit.
„Páni,“ užasne jen. „Kdo začal co? Vsadím se že ty“ kývne na sestru.
„Hm tak nějak jo,“ přikývne jen „Ale city byli vzájemné“
„To je mi jasné, jinak by tu s tebou Karin teď nebyla v posteli,“ ušklíbne se na ni. „Jo jinak Karin, pěkný prádlo, nechceš jít se mnou někdy nakupovat?“ na tohle nejde říct nic jiného, než se začít smát. Gabča se ke mně přidá a najednou z nás všech spadne ta nervozita a opět se tu společně smějeme, jako by se vlastně nic nedělo.
„Já vás tu nechám, ale o tom prádle přemýšlej,“ mrkne na mě Hanka.
„Hele, nedělej mi do ní.“ ohradí se hned Gabča.
„Nežárli sestřičko“ ušklíbne se jen na ni a s tímhle i zmizí.
„Jo, slyšela jsi? Ty jsi moje prádlo neocenila“ zatvářím se na oko uraženě.
„To proto,“ řekne a přiblíží se ke mně „Že jsem ho ještě pořádně neviděla“ a políbí mě. Nakonec pokračujeme tam, kde jsme přestali než nás Gabča vyrušila a za chvilku není dole jen triko, ale i rifle.
„Až dojedeš domů, ozvy se mi“ poprosím mě venku, když v půl 7 mi píše mamka, že už mám večeři na stole a mám dojet.
„Rozkaz“ usměju se na ni a nastoupím. Gabča se rozhlídne a když usoudí, že ji nikdo nevidí, políbí mě.
„Opatruj se a zítra na zastávce“ a zavře mi dveře. Jen na ni mávnu a rozjedu se domů. Mamka na mě opravdu čeká s večeří a jen celá září. Že by další rande s tím jejím „jen“ kamarádem?, pomyslím si.
„Ahoj Karinko,“ pozdraví mě zvesela.
„Ahoj mami, co tu děláš tak brzo? A ještě ke všemu s večeří?“ podivím se a zanesu si tašku do pokoje, kde ji jen hodím na postel a vrátím se k mamce.
„Přijela jsem dřív, nebylo moc práce, tak jsem ti rovnou udělala i večeři“ pokrčí rameny.
„Tak to moc děkuju“ a sednu si za stůl, abych se do výborného zeleninového salátu pustila. Mamka se zase pustí do toho svýho a celou večeři se na mě jen tak podivně dívá, jako by mi chtěla něco říct, co je ji nepříjemné a nemá k tomu odvahu.
„Mami,“ nevydržím to už „Co se děje?“
„Musíme si promluvit“ kápne na konec božskou a nechá svůj salát. A sakra, tady se něco děje, pomyslím si. Že by ji někdo snad řekl o mě a Gabči? To by asi byl pořádný malér.. Teda já bych to přežila, moje mamka je v pohodě a o tomhle se už bavili, ale i tak mám docela strach.
„Víš jak jsem ti říkala o tom kamarádovi, se kterých chodím na večeři?“ ujistí se. Jen přikývnu a čekám co na mě vybalí dalšího. „Chtěl by tě poznat“
„Vy dva jste spolu?“ vypadne ze mě. Mamka se jen usměje a nakonec přikývne.
„Mami, bože to je skvělý!!“ zajásám a přiběhnu k ní, abych ji mohla pořádně obejmout. Panebože, jsem tak ráda, že si mamka někoho našla! Zaslouží si být znovu šťastná, znovu se cítit milovaná a znovu být zamilovaná.
„Doufám, že i ty si najdeš někoho s kým budeš tak šťastná jako jsem já“ usměje se na mě nakonec, když mi povypráví snad všechno.
„Já jsem šťastná mami“ usměje se a představím si Gabči. Jsem šťastná díky Gabči. Dělá mě šťastnou každý den, jen co se na mě podívá a jen co ji uvidím. Miluju ji a jsem ta nejšťastnější na světě. Vše jen díky ní. Nikdy jsem nepoznala nikoho, koho bych tak moc milovala a byla šťastná, jsem tak moc ráda, že ji mám. Ona je ta moje pravá láska a tímhle jsem si na sto procent jistá.