Zajímavý život 1.část - První den

Milý deníčku
Tak je to tady. Dnes jdu poprvé do nové školy. Nevím, co mám od toho očekávat, ale jsem strašně nervózní. Vůbec nevím, jak se mám seznámit a jak to všechno bude. Přeci jenom si myslím, že střední škola v San Francisku bude úplně jiná než americké gymnázium, kam sem chodila v Praze. Už jsem tady týden a já si stále nezvykla. Doma jsem mluvila anglicky jen s tátou a ve škole příležitostně a teď musím mluvit JENOM anglicky. Vypadám absurdně co? Už ani nevím, co píšu… No musím vyrazit a nevím, jak to zvládnu. Proboha já z toho dělám! Vždyť jdu jenom do školy…

"Grace, pospěš si! Už musíme jet!"
"Jo už běžím!" ať se něco stane. Menší nehoda nebo nějaký zázrak, ale ať do té školy nemusím. Prosím!!!
Nestalo se tak a mamka mě právě odvezla před školu. Jako první jsem vyrazila do sborovny vyřídit si rozvrh a další věci, co se školy týče a jakmile jsem vešla na chodbu připadala jsem si, jako v americkém seriálu. Když jsem si zařídila potřebné věci, musela jsem najít svoji učebnu a trvalo mi tak dlouho, že když akorát zazvonilo já vpadla do třídy a zamnou těsně vešel učitel a nezapomněl mi věnovat káravý pohled.
"Omlouvám se dnes jsem tu poprvé."
"Grace Vender? Vítej u mě na hodině. Já jsem George Frond támhle je volné místo posaď se prosím." Uposlechla jsem učitele a rychle se posadila. Stačila jsem si všimnout, že můj příchod vzbudil rozruch a všichni ve třídě se na mě otočili. Byla to zrovna biologie a to je předmět, kterými jde i nejde a tak jsem předstírala, že všemu naprosto rozumím. Naštěstí škola tady začala před týdnem a já toho, co se tohohle roku týče neměla moc co doučovat, ale jak jsem si všimla bylo tu hodně učiva, co se budu potřebovat ještě naučit i doučit a to ne jen z Biologie.
Když tahle hodina skončila, vydala jsem se hned na další, ale najednou se přede mnou objevila nějaká dívka
"Ahoj, Grace že? Já jsem Victorie měli spolu Biologii." Představila se dívka svým vystupováním si počínala mile.
"Neboj se, začátky jsou vždy těžký, ale zvykneš si. Tahle škola sama o sobě není moc těžká." zasmála se Victorie a já si oddechla, že jsem našla někoho, s kým si normálně můžu popovídat.
"Díky za informaci" a oplatila jsem jí úsměv.
"Moc ráda si s tebou zase popovídám, ale musím na literaturu, což asi není tvoje další hodina."
"Ne teď mě čeká dějepis"
"Och, to si užiješ, na tento předmět je nejhorší učitelka"
"Opět děkuji za informaci"a tentokrát jsme se zasmáli obě a já ve Victorii objevila svoji první kamarádku.

Učitelka na dějepis byla přesně taková, jak mi Victoria popisovala. Bylo vidět, že nemá moc radost, když mě uviděla a zjistila, že jsme a ještě k tomu ne z USA. Byla svým způsobem zvláštní, ale dalo se to přežít.
Po dalších hodinách následoval oběd, kde jsem opět potkala Vicky. Tentokrát mi vyprávěla o špatných či dobrých obědech a popisovala na lidi v jídelně.
"Víš, že mi to připomíná scénu z Twilight? Ještě ke k tomu chybí Edward Cullen, neobjeví se za chvíli?" zavtipkovala jsem a rozhlédla se po rozsáhle jídelně.
"Bohužel ne, avšak vidíš támhle toho kluka na druhé straně jídelny? To je Brendon Sniff místní fotbalová hvězda a kluk, co neustále podvádí Samanthu Roper - hlavní roztleskávačka."
"Už si začínám připadat, jako v americkém seriálu. Nemáte tu nějaké sexy upíry nebo zpěvecký sbor. Na Upíří deníky a Glee se mohu dívat pořád." Vicky se mé poznámce zasmála a opět mi oznámila, že bohužel to se na této škole taky neděje.
"Hmmm teď by ses měla otočit" poradila mi a já spatřila dva úplně stejné kluky. Měli vysoké postavy, krátké do hněda zbarvené vlasy a nádherné modré oči. Vyzařovala z nich pohodová nálada vypadali moc sympaticky.
"To je Matthew a Oliver. Snad nejhezčí kluci na škole. Není holka, kterou by se tady aspoň trochu nelíbili a hlavně jsou milí a vstřícní na rozdíl od Brendona, který je arogantní, až to bolí." Povídala mi a já nemohla z nich zpustit oči. Byli to opravdu krasavci to se musí nechat, avšak Vicky mi už začala vyprávět o něčem jiném a naše polední pauza rychle utekla. Dnes už jsem neměla čas a tak jsme se domluvili, že zítra spolu odpoledne zajdeme na kafe a všechno podrobně probereme.

Milý deníčku
Představ si to! Já dnešek přežila a ani mě nezačal nikdo šikanovat. Asi jsem moc zaujatá těmi seriály…
Stal se snad zázrak, protože jsem potkala holku - Victorii a hned jsme se spřátelili. Je to moc milá dívka a dobře se s ní povídá. Také mě seznámila s místními krasavci a to s dvojčaty Oliverem a Matthewem a ještě k tomu jsme s jedním z nich měla odpoledne literaturu. Dnešek byl docela vyčerpávající a já si uvědomila, že budu muset pořádně na škole zapracovat. Je to úplně jiné než kdekoliv jinde na světe, ale mně se to líbí a jsem zvědavá, co mě ještě potká.

Další den ve škole utekl rychle, ale hodiny se zdály ještě těžší než včera. Byla jsem z toho trochu zoufalá a odpoledne na kafi jsem své obavy musela sdělit své nové kamarádce.
"Odkud vlastně jsi?"
"Asi nebudeš vědět, kde je Praha a Česká republika. Je to ve středu Evropy."
"Náhodou vím, až tam jsi bydlela? Wau to je pěkně daleko a docela jiná kultura. Divím se učitelům, že ti dávají tak zabrat, ale jestli chceš ráda ti s učením pomohu."
"Vážně? To bych ti byla moc vděčná. Teď se v tom na začátku trochu potápím."
"To je pro mě maličkost." Usmála se na mě a já děkovala bohu za takového člověka.
"Jsi zlatá, kde máš svoje další kamarádky?"
"Víš vlastně jsem ráda, že jsem narazila na tebe, protože moje ex nejlepší kamarádka se v minulém roce odstěhovala do LA a mimo jí moc kamarádek nemám. Na škole jsem vlastně měla jenom jí." vypadala přitom smutně a mě jí bylo líto.
"Taková skvělá holka a nemá kamarádky? Já jsem ráda, za tebe, protože už jsem se děsila představ o tom, jak nebudu mít žádné přátelé a budu za šikanovací oběť."
"No tak teď´d už to nehrozí." A obě najednou jsme se nahlas zasmáli.
"Proč jste se vlastně přestěhovali?" zajímalo dál Vicky a já jí vysvětlovala naší situaci.
"Táta je z New Yorku a mamka z Prahy. Oba pracují, jako novináři, ale táta pracoval převážně na volné noze a hrozně moc cestoval. Díky němu jsem navštívila zatím za svůj život půlku světa. No, ale nedávno dostal nabídku tady v San Francisku, která se neodmítá, a my jsme se rozhodli přestěhovat"
"Wau to zní vážně dobře! Taky tě baví psát?"
"Ano miluji to, v minulé škole jsme dělal školní časopis a dařilo se mi."
"Tak se učitelky na literaturu, která u nás na škole má školní časopis na starost určitě by ti nějakou práci v něm našla." Nabídla mi Vicky a já jí byla vděčná.
"ty jsi prostě úžasná. Děkuji ti ti moc za všechno"
"Nemáš za co"

Týden utekl, jako voda a Vickey mi začala pomáhat s učením. Hned mi to šlo lépe a moje rodiče si Vicky hned oblíbili. Také jsme se zeptala na práci ve školním časopise.

"Grace bude mi potěšením, když pro nás budeš psát. O tvém otci už jsme něco slyšela, je to dobrý novinář. Pokud máš opravdu zájem mohu ti teď ukázat učebnu, kde se náš časopis vyrábí. Zrovna teď by tam měli být všichni a mohu tě seznámit."
"Děkuji moc, to by bylo skvělé." Došli jsme do veliké místnosti, která byla vybavená vším možným, co se novin týče a uviděla jsem asi 6 lidí, co buď psali, tiskli a nebo zařizovali něco jiného. Nakonec mé oči spatřili . V tu chvíli jsem nevěděla, jestli to byl Oliver nebo Mattthew, ale nakonec jsem si podala ruku s Oliverem a nezapomněl mi věnovat oslnivý úsměv.
"Oliver těší mě"
"Grace a nápodobně"
"Grace Kelly? Má oblíbená herečka" a usmál se na mě.
"Také jí mám ráda, ale já jsme bohužel grace Vender"
"Nevadí důležité je abys byla dobrá reportérka."
"Uvidíme" a tentokrát jsme mu oslnivý úsměv věnovala já.