Proč je to tak složité?

Měla jsem nejlepší kamarádku. Je to zvláštní. Chodila jsem s ní i do stejné školky, ale tehdy jsem nevěděla, že právě ona dokáže být taková kamarádka. Teprve když jsme šly do první třídy začaly jsme se mnohem víc bavit. A já poznala, že je to snad ta nejlepší kamarádka, vlastně i nejlepší (a to myslím povahově - hodná, milá, nebojí se jít za pravdou...) člověk, kterého jsem kdy vůbec potkala. Byly jsme téměř jako dvě sestry. Byly jsme dokonce stejný ročník a asi stejně vysoké. Staly se z nás opravdu dobré kámošky. Časem mi však došlo, že lidé se mění, a to i vaši přátelé. A tato věta se nemusela měnit ani u Zuzky (tak se totiž jmenuje). Jakmile se začala zajímat o kluky (v tom jí nebráním, nevidím na tom nic špatnýho), všimla si, že kluci z naší třídy se zajímají spíše o osoby, co nějakým způsobem vynikají. A tak se seznámila a Andreou a už se to s ní táhlo. Stala se zní pěkná podrazačka, co se nejprve chová jako nejkámoška, ale za zády tě JEN kvůli zájmu kluků a "slávě" (a taky proto, že se jí to začlo zamlouvat, když ji všichni uctívají jako nějakou "třídní bohyni" - komu by to taky vadilo, že? ale pravé přátele prostě ne a ne najít)jednoduše pomlouvá. Ono to ale tímhle nekončí. Sláva jí stoupla do hlavy a na své bývalé přátele, kteří jí věřili a snad nikdy na ni nepomysleli ve zlém a dosud ji nezradili, naprosto zapomněla. A proč by také myslela na ty odporné šprty, kteří jsou neustále jako puťky, neustále se učí, hrajou na klavír (no to je děs! fuj, jak to můžou dělat, takovou blbost???) a vůbec ale vůbec si neužívají? No, z takových lidí jako je teď ona by na ně nemyslel asi nikdo. Tak už to ale asi na světě chodí. Přátelé (tím myslím ti OPRAVDOVÍ přátelé) se hledají jen velmi těžce, ale ztratit je můžeš dokonce i během pouhých deseti sekund. Ale proč? Je ten svět opravdu tak nespravedlivý? Podle všeho asi ano, ale přesto tu jsou chvíle, kdy se cítíme, že ta spravedlnost je všude kolem nás a my se cítíme nádherně. Tak si těch chvílí važte a užijte si je...