Martina XI.

Raz, dva, tři.Odpočítám si v duchu a chytnu kliku.Dveře od třídy zavržou, trošku drhnou, ale nakonec mi povolí vejít dovnitř.Kryštof tu ještě není,což jsem jen ráda.Vůbec netuším, jak se k němu chovat.Po včerejšku.Nevím jestli to v něm zanechalo takovej velkej zážitek jako ve mně.Jeho první líbačka to určo nebyla.Takže předpokládám, že nezanechalo.Můj tok myšlenek mi přeruší neznámá osoba sedící u mě v lavici.Její zrak je sklopenej.Na lavici má knížku.,,Ehm..“Lehce do ní šťouchnu rukou, protože mě evidentně nespozorovala.Odloží knížku a pak si mě přeměří očima.,,Víš, nikde jinde není volno,“nevinně se usměje.,,A to kdo říkal?“,,Támhle ta.“Ukáže směr Marcela.,,Aha.No tak tu klidně zůstaň.“Řeknu a v duchu si dodám, jestli nepřijde Kryštof.,,Jo já jsem Laura,“podá mi ruku.,,Martina,“přihodím úsměv.,,Ty teď budeš sem chodit na školu..?“Začnu jí vyslýchat.,,Jo,“odhryzne si kousek ze svý svačiny.,,Původně jsme měla jít do kvinty, ale tam je prej plno, takže do prváku.Super.Hlavně, že už se čtyři roky mořim na gymplu.“,,No toto zas říďa jednou skvěle vymyslel.“přikejvnu., jakože souhlasím.,,Co to..?“Ozve se mi za zády Kryštof.Srdce mi vyskočí až do krku.,,Já myslel, že tu sedim já.“Řekne a dodá:,,No to je jedno.“A zamíří na jediný volný místo vedle Marcely.Grrr.Ta to měla pěkně promyšlený.Už z dálky se na Kryštofa směje.,,Kráva,“ulevím si.,,Kdo?“Nechápe Laura.,,Ta holka.Marcela.“,,A proč?“,,To je jedno.To je na dlouhý povídání.“Mávnu rukou.O půlený hodině, kdy je Kryštof v jiný skupině než já, mi přijde smska.POJĎ NA CHODBU.Vymluvím se profesorce, že nekompromisně potřebuji na záchod a zmizím.Před dveřmi od WC už je Kryštof.,,Jaká je anglina?“Začne jako by nic.,,V poho.“
,,Fakt?“Zvedne obočí.
,,Né.Hrozná nuda.Vůbec mě to neba.“
,,V klidu fránina není o nic lepší.“
,,Tak to jsi mě fakt potěšil.“
,,Aspoň že tak.“Zazubí se.
,,Ehm.Tys mě vytáh z hodiny jen kvůli tomu abychom tlachali o škole?“
,,Ne.Proč vedle tebe sedí ta holka?“
,,Myslíš Lauru?“
,,Asi jo.“
,,Protože jinde není místo.“
,,A vedle Marcely?“
,,Tam normálně sedí Kuba.“
,,A vedle tebe normálně sedim já.“
,,Ne ty bys měl normálně sedět vedle Kuby.“
,,Cože?Tak jak vedle něj normálně může sedět Marcela?“
,,Ta sedí jinde.“
,,Máš vtom bordel.“Zhodnotí.
,,Nemám.Skoro.“Namítnu.
,,No právě skoro.“Skvěle se usměje.
,,Grrr.“
,,Ještě je volno v první lavici.Tam by mohla Laura zaplout ne?“
,,Ty bys jí nechal v první lavici?“Opřu se o zeď naproti němu.
,,Klidně.“
,,To do tebe není moc pěkný.“Zavrtim halou.
,,No, každopádně sedět vedle Marcely mě zas tak nebaví.“
,,Zas tak?Takže to není nejhorší?“
,,Ne není.“Touhle větou mě pěkně vytočí.Skřížím si ruce na prsou a řeknu:
,,Aha.Tak si tam seď ne?“Na tváři nechá ten svůj úsměv a opatrně přejde na druhou stranu.Čili přesně naproti mně.
,,Ale u tebe je to lepší.Ty seš chytřejší.“Proč neřekne hezčí?On řekne, že jsem chytřejší??
,,To je fakt super.“
,,Aspoň mi líp poradíš při písemkách.“
,,Teda.Ty,“nevim co chci říct.
,,Ty?Zásek?“
,,Raději to nebudu vyslovovat.“
,,Aha.Abych se náhodou nezkazil.“Gebí se, blbeček.
,,Asi bych měla jít.“Kouknu na hodiny, podle nichž už jsem pryč celejch jedenáct minut.
,,Možná jo.“Řekne a opře se rukama tak, že je má kolem mý hlavy.
,,Né možná.Určitě.Víš jaký mívá vždycky kecy.“
,,Nevim.Mě neučí.“
,,To je taky fakt.“
,,Chce se ti..?“
,,Co?“Vykulim oči.
,,Jít pryč.Na hodinu.“
,,Můžeš třikrát hádat.A teď s dovolením,“břinknu do jeho rukou.
,,Ještě chvíli.Mně se tam fakt nechce vracet.Nedosytná zkouší,“upře na mě pohled.
,,Mně taky ne.Ale bůhví z čeho mě začne podezřívat.Uznej.“
,,Maximálně ze střevních potíží.“Baví se.
,,Ha ha.“
,,Tak dobře.Asi bysme to fakt měli rozpustit.“
,,Konečně jedna moudrá věta.“Vítězně se usměji.
,,Ale..“
,,Ale co?“
,,Když máme tu francouzštinu, asi bych měl dohnat, co jsem posledních třináct minut zameškal.“A s těmito slovy se ke mně skloní a začne mě líbat.Nejdříve chci protestovat, nechci mít neomluvenou hodinu,ale pak jen přivřu oči a nechám se unášet.Né na dlouho.Za chvíli uslyším, na jinak tiché chodbě, kroky a odskočím od Kryštofa.Pozdě.Dotyčná osoba, která měla zamířeno asi právě na záchod nás vidí.A je to Aleš.Tváří se trošku rozpačitě.S Kryštofem se nerozloučím a rychle zapadnu do třídy.,,Slečno Jandová,“ozve se hned, co zabouchnu dveře.,,Ano?“nasadím milý tón.,,Vaše návštěva záchodu byla trochu delší než jsme předpokládala.“Třídou se ozve pobavené pochechtávání.,,Já totiž,“koktám.,,Ucpal se záchod,.“vyhrknu první, co mě napadne.Odezvou mi je ohromný výbuch smíchu.,,Cože se?“,,Ucpal záchod paní profesorko.To je když už se nic nechce splachovat,“vysvětlím a mám další námět pro zorhřehtanou třídu.,,Já vím, co je to, když se ucpe toaleta.Uměla by jste to říct in English, please?“,,Ehm?“,,In English, please.Proč jste zameškala třetinu vyučovací hodiny.“Vymyslí si pro mě úkol.,,I´m sorry.I wasn´t, mm, here, hm, because I was on toilet.“,,Really?“narovná si udiveně profesorka oči a třída opět začne bublat.,,Yes.Really.“,,Ok,Jandová.Teď si, prosím vás, jděte radši sednout.Než se dozvím ještě něco, o čem jsem ,,neměla“ tušení.“Sklopím hlavu a usednu do lavice.Na zbylých deset minut vyvolá Lauru, která jí báječně vypraví o tom odkud se k nám přístěhovala.A prosím in English.Ale já ji úplně nevnímám.Moje myšlenky se vztahují ke Kryštofovi.K líbání.A taky se tam občas objeví obličej Aleše.