Deset lekcí života - Lekce 3

„Lenko, vstávej,“ Ondra šeptal, aby neprobudil Honzu s Petrou.
„Sso se děje?“ zamumlala rozespale Lenka.
„Vstávej, no tak…“
„Proč?“
„Jdem na další lekci,“ usmál se Ondra. Lenka se oblékla, potichu sešli po schodech a dveřmi rovnou ven. Ondra odemkl branku a vydali se po cestě, která vedla na jediný kopec široko daleko. Po obou stranách cesty byl vysoký násep, takže Lenka neviděla, kam přesně cesta vede. Konečně se náspy snížily, a cesta se rozšířila, a Lenka konečně spatřila Plavatisko – rozlehlou louku, která byla ze třech stran ohraničená lesem.
„To je nádhera…“ vydechla Lenka.
„To ano. Ale tohle není to, co ti chci ukázat. Zavři oči.“
Lenka poslechla. Ucítila, že ji Ondra bere do náručí.
„Co – co to děláš?“
„Jen klid, chci tě položit na zem. Máš pořád zavřené oči? Výborně.“
Lenka cítila, že si Ondra lehl vedle ní. Tráva ji příjemně chladila, kdesi napravo cvrkal cvrček a ona se chvěla vzrušením.
„Tak, otevři oči.“
Lenka oněměla úžasem. Na nebi zářily miliony hvězd tak jasně, že vypadaly jako malé lampičky. Ještě nikdy neviděla hvězdy tak jasně.
„Vidíš? Tamhle je Štír. Přímo nad ním ta jasná tečka, to je Jupiter. Kousek výš je souhvězdí Hadonoše. A napravo od něj je tvoje souhvězdí, Panna.“
Takhle tam leželi dobré dvě hodiny. Povídali si a povídali, Ondra ochotně popisoval jednotlivá souhvězdí a k nim různé báje a příběhy. Později se řeč stočila i k jiným věcem, ke škole, k hudbě, k Pavlovi, ale pořád leželi a dívali se na hvězdy.
Když je z Plavatiska vyhnalo svítání, vrátili se zpátky na zahradu. Tam si sedli na lavičku a dál si povídali. Ani jednoho nenapadlo jít spát.
„Ondro, to byla nádhera. Nikdy jsem neviděla hvězdy tak jasně. V Bruntále je spousta světel, můžu být ráda, když vidím měsíc.“
„Já vím. Zkoušel jsem pozorovat hvězdy doma, ale nikdy z toho nic nebylo. Tady je to mnohem lepší, téměř žádné pouliční lampy, to se to pozoruje jedna radost.“
„Nevěděla jsem, že se zajímáš o hvězdy.“
„Já jsem plný překvapení,“ usmál se Ondra.
„To máš pravdu. Nikdy bych nečekala, že jsi tak… nemůžu najít to správné slovo. Víš, ty tvoje lekce a to, jak jsme si teď povídali, prostě jsem netušila, že to máš v sobě.“
„Mám toho v sobě víc, než si myslíš. A teď konečně heslo lekce tři: Dotkni se hvězd. Hvězdy ti přinesou klid a krásu oblohy. Dívat se na hvězdy znamená dívat se do své vlastní duše.
Myslím, že ostatní už vstali, měli bychom jít dovnitř.“