Dominika

Pátek
,,Holky, vstávat,“zatřese se mnou někdo.,,Už?“Ozve se od vedle.Zachumlám se zpátky do peřiny a pokusim se vrátit zpátky do snu k Radkovi, moc pěknýmu klukovi ze školy.,,Domčo, nespi,“stáhne ze mně rázně Bára deku.,,Kolik je..?“Zamžourám očima.,,Půl osmý.“
,,No vidíš, to si ještě můžu přispat.“
,,V osum máme bejt v jídelně, vzpomínáš?“
,,Já vim.Áááále mně se tááák nechce,“hlasitě zívám,ale přesto se vyhrabu ven.Denisa si klidně spí i bez peřiny a vůbec ji nic víc nezajímá.,,Vstávej,“kopnu do ní za pět osm.,,Strčte si to vstávání i Honzu někam.Vy jste fakt strašný aktivky,“vyčte mi a zamíří do koupelny.,,Jdem napřed.“Houknem na ni a opustíme pokojík.
,,Tak ty Domko připrav snídani, pomož v kuchyni.“Odchytí nás ještě na chodbě Honza.,,A ty Báro prostři.A kde je Denisa?“Zeptá se a rozhlídne se kolem, jako by předpokládal, že se jen někde schovává.,,Prej tě pozdravuje,“usměje se Baruš, pokrčí rameny a dojde vykonat, co jí Honza položil.Připravit snídani pro mega moc lidí není nic jednoduchý.Nejenže mě mázání už asi padesátého chleba neba, ale ještě ke všemu se pořežu při krájení rajčete.,,Na,“podávám Báře jeden talíř za druhým a ona jen lítá a roznáší od stolu ke stolu.V půl desátý je v jídelně největší nával.Přijíždí spoustu novejch lidí, kteří se nemaj kam usadit a tak jako vhodný místečko si vyberou právě jídelnu.Bára evidentně nestíhá, proto se jí rozhodnu pomoc.Naštěstí se tam objeví Denisa a jelikož už nějakou tu praxi s roznášením jídla má, všechno v klidu vystíháme.,,No tak tohle je mazec,“sedne si Bára na nejbližší židličku, když povolí největší nával.,,Kde ses flákala?“Obořim se na Denisu.,,Jsme to trochu nestihla no.Maličké zdržení, dámy,“mrkne na nás.,,Maličké zdržení?Příště bude zas?“
,,Mno, to podle toho, koho potkám.“
,,Jak potkám?“Nechápu.
,,Přece ty frajery.“Usměje se.
,,Promiňte, že rušim.Ale mohly byste mi pohlídat Andrejku a Matýska?“Přístoupí k nám nějaká paní a vtiskne mi do náručí jedno ze dvou dětí.,,Já si je tak za hodinu vyzvednu ano?“Otočí se a zmizí.Zůstanem chvíli zaskočeny.,,Co to jako mělo?“nechápu.,,Ponkat,“sleze ze mě Andrejka a vydá se něco hledat.Matýsek, který vypadá, že mu jsou asi čtyři roky si začne hrát s Bářinejma vlasama a je v klidu.Já ovšem musim následovat to aktivnější z dvojčat.To že jsou dvojčata soudim z jejich blonďatých kudrnatých vlásků a stejných očiček.,,Andrejko,“snažím se malou přivolat, ale ona si to klidně šmajdá dálRozhodne se, že zdolá schody.To ji nedovolim.Popadnu jí do náruče a i přes velké protesty odnesu zpátky k holkám.Matýsek mezitím ožilPobíhá kolem Denisy u furt do ní šťouchá a šíleně u toho křičí.Jeho sestřička nevydrží a přidá se k němu.Deny se to vůbec nelíbí.Za to mi s Bárou z ní chytáme výtlemy.,,Ták děcka, konec zábavy,“snaží se ty dva zlotřilce odehnat.,,Končim, vzdávám to, na to fak nemám nervy,“zvedne se k odchodu.Chytnu Andrejku a Bára Matýska.Naštěstí si pro ně do chvíle přijde jejich mamina.,,Tak jsem se dozvěděla´, že vy tady brigádničíte.“Začne.,,A domluvila jsem se, že bych vám děvčata občas ty moje zlatíčka nechala hlídat.“Chytne dětičky za ručičky.,,Pokud by vám to nevadilo?“Zavrtím záporně hlavou a ona se jen usměje a odejde za manželem.,,Prej pokud by vám to nevadilo?Si piš, že mě to vadit bude,“durdí se Baruš.,,To zvládnem,“otevřu dvířka pokojíku.,,Kde je Denisa?“Rozhldíne se Bára po prázdnim pokoji.,,Nemá ponětí,“odpovim.Deny se ukáže až na poledne, kdy máme všechny službu u loupání brambor, takže si ani nemůžeme řádně prohlídnout osazenstvo chaty.Denisa nám nesdělí, kde se flákala a my se nevyptáváme.Jídlo dostaneme, až když vyšichni dojí.Pak umyjem nádobí a dojdem si oddechnout na pokoj.Všechny tři.Asi v půl čtvrtý se ozve lehký zaklepání na dveře.,,Dále,“křikne Bára od rozečtený knihy.,,Můžu?“nakoukne dovnitř jistá mamina.Denise se objeví v očích děs, když v zápětí vlítnou do pokoje dvě děti.,,Mysleli jsme s manželem, že by jsme si udělali menší odpolední procházku.Byli byste tak hodná děvčata?V šest je tu vyzvedne Ondra.“Optá se a vtiskne mi do ruky stovku.Nezbejvá mi než přikejvnout.,,Já to nezvládnu dámy,“řekne Denisa a hned se vypakuje pryč.Pokusíme se s Bárou děti uklidnit.Posadíme je na dvojlůžko a hrajem s nima karty.To je baví asi tak deset minut.Pak seberou z lůžka Bářiny dva plyšový slony, sednou si na zem a vedou an sebe útoky.Aspoň je od nich chvíli pokojVrátíme se ke svým knížkám a občas po nich hodíme okem.Když se na ně kouknu znovu je jich o jednoho míň.,,Andrejko,“vykřiknu a rozhlídnu se všude.Pod postelí není a v koupelně taky ne.Z toho plyne, že zdrhla z pokoje.Bára se rozhodne hlídat Matýska a já zcela zděšená vybehnu z pokoje.,,Andrejkooo,“volám na tu maličkou, nebohou, ztracenou dušičku.Jetsli se jí něco stalo, tak to bude průser jako Brno.Co když teď někde sedí sama a pláče?Vyčítám si.A pak zaslechnu dětskej smích a uvidim dveře.Opatrně je otevřu.,,Dobrý den,ehm,ahoj,“pozdravim dva kluky uvnitř, co jsou asi tak v mym věku, celá rudá.,,Ahoj,“usmějou se na mě.,,Potřebuješ něco?“,,Hm.Tohle dítě.“Ukážu na Andrejku a vydám se k ní.Jen co jí chytnu, tak se jako naschvál z plna hrdla rozkřičí.Snažím se jí uklidnit, ale ona kope nohama a je červená.Kluky tím pobavím.Oba dva se usmívaj.Jen co se zabouchnou dveře, oddechnu si.,,Tys mě vylekala prcku,“vyčtu malý, když se trošku sklidní a já ji odvedu do pokojíku.Přesně v šest se ozve další zaklépání a já jsme si jistá, že to je Ondra nebo jak se jmenuje.Můj odhad je správný, ale že to bude jeden z těch kluků, co u nich byla Andrejka v pokoji, tak to bych si netypla ani náhodou.,,Čau,“pozdraví nás.,,Jdu si pro prcky,“oznámí.Oba dva se ho poslušně chytnou za ručičku a odpochodujou.,,Tak čau,“rozloučí se.Jsem z toho celá paf.Tohle jsme netušila.A dnešní deń bych hodnotila slovy-prostě mazec.