Život za život 4. kapitola

http://www.youtube.com/watch?v=2aJUnltwsqs&feature=channel_video_title

 

„Rande bylo naprosto úžasný,“ řekla Annette, jen co jsem vstoupila do sesterny.

„To mě vůbec nepřekvapuje, doufám, že jsi s ním hned nevlezla do postele.“ Usměju se kysele.

„Ne, vždyť mě znáš.“

„No právě, že tě znám, ještě jsem nezapomněla na Joshuu, Johna, Alexe a….“ Začnu vypočítávat jména jejich jednorázovek.

„Jo jasně chápu.“ Ani mě nenechala domluvit. „Ale teď poslouchej,  byli jsme v bistru, tady přes ulici. Nic moc, ale s ním bych vydržela sedět kdekoli. Dlouho jsme si povídali, potom mě chytl za ruku a odvezl domů.“ Sledovala jsem ji, jak si zasněně vzdychla jako  puberťačka.

Bylo mi dost zle, jak si s ní může takhle zahrávat? A copak Annette  nic nevidí, vždyť musí vědět, že mu jde jen o sex.

„Kdy jdete zase ven?“ zeptala jsem se.

„Nevím, řekl, že až se uvidíme, tak se dohodneme.“

„Dneska hrajou Butterfly from the crypt, nezajdem?“ Annette zbystří.

„To si přece nenechám ujít,“ ujistí mě. Snad začne myslet na něco jiného než na toho gigola.

 

 

Dneska naštěstí Matta nepotkám, má docela štěstí, protože bych ho asi zaškrtila. Mám na něho příšerný vztek. A na Annette taky.

 

Večer jsem byla připravená na koncert, oblečená v černých upnutých kraťasech, červeném tričku a letních  černých kozačkách. Modřiny na krku už jsem měla žluté, ale pořád to bylo lepší než ta razící fialová.

Měla jsem vcelku dobrou náladu. Konečně nějaká zábava. Dneska si to užijme. Popijem, potancujem, zazpíváme si.  Ale zase to dneska nemůžu  moc přehnat, protože mám zítra ranní.

 

Annette jsem vyzvedla taxíkem a jely jsme do místního klubu. Atmosféru měl vždy dobrou a pití taky ušlo.

Dneska tam byl zvlášť nával. BFTC byl pojem. Nikdy jsem je neviděla na živo, ale jejich hudbu prostě zbožňuju.

Nejdřív jsme si zašli na jedno pivko. Ono se hned líp blbne, když už máš něco v sobě, potom jsme si protlačili někam do středu davu. Právě včas, kapela právě vyšla na podium. Všichni vřeštěli a i my jsme vřeštěli. Bylo fajn se jen tak odvázat. Práce ve zdravotnictví je těžká a unavující. Musíte být neustále ve střehu, máte kupu zodpovědnosti a neustálí strach, že právě kvůli vám někdo zemře. Nejhorší je to, když opravdu někdo zemře.

Právě proto jsem milovala tyhle chvíle. Mohla jsem se plně odvázat a normálně se vyblbnout.

Nemusela jsem na nic myslet, jen nechat svoje tělo plynout s těly ostatních.

Podívala jsem se na Annette, byla naprosto uvolněná. Smála se a skákala. Podívala jsem se na všechny okolo, vypadali naprosto přesně jako Annette. Tohle je naprosto úžasný okamžik pomyslela jsem si a přidala se k ostatním.

 

Po hodině naprostého šílenství si kapela dala pauzu. Cela zpocená jsem  se dopotácela k baru, kde jsem si poručila pivo.

„Kohopak to tu vidím?“ zeptal se mě celkem povědomý hlas. Otočila jsem se, hned jsem ho nepoznala. Bylo tam celkem šero. A když mi došlo s kým to vlastně mluvím, srdce mi udělalo pár vynechávek než se navrátilo do původního rytmu.

„Nevím, mě?“ zeptala jsem  nevrle.

„Tak vás to pořád nepřešlo, jak vidím. Jste pořád stejně příjemná jako prdel.“

„ A mám důvod být na vás příjemná?“ optala jsem se zúčastněně.

„Nic jsem vám neudělal.“

„To je sice pravda, ale nejste mi nic moc sympatický,“ odpověděla jsem popravdě.

„Vy jste ta nejhorší ženská jakou jsem kdy viděl,“ zareagoval na mou upřímnost.

„To je mi líto,“ odpověděla jsem se sladkým úsměvem. „ Co tady vůbec děláte, vůbec bych nečekala, že vás uvidím zrovna tady, jinak bych se tomuhle místu velkým obloukem vyhla.“

„A proč bych vám to měl říkat? To je moje věc, ale když to musíte vědět, tak jsem přišel ze stejného důvodu jako vy a to je bavit se.“  Prohlédla si ho přivřenýma očima, vůbec nevypadal jako člověk, který se někdy bavil. Jevil se spíš  jako podnikatel, manager nebo něco podobného, i když s chováním to trochu vázne. Zase jsem si vzpomněla na tu scénu, co ztropil na večírku v galerii. Bylo mi té ženy líto, taková ostuda, takhle na sebe nechat řvát tímhle chlapem. Popadla jsem pivo a vrátila se k Annette.