Tíživý svět (1)

Karin seděla u sebe v pokojíku a snažila se soustředit na tu pitomou matematiku. Všichni na světě jsou idioti, od těch, co vymysleli tyhle pošahané faktoriály, po ty, co to učí. Ty, co to učí, hlavně. Slizoun jeden, úplně ho viděla před očima jak svým mastným hlasem troubí od tabule "...tohle je přece tak primitivní, že byste to i vy měli zvládnout..."

Nikdo sice přesně neví, co je mastný hlas, ale tak nějak se předpokládá, že s ním mluví jedinci mastných vlasů, mastných rukávů a mastné tlamy od salámu, který žerou o přestávkách ve sborovně.
Idiot je i ten soused dole, co zase hulí, a po stoupačkách je to cítit až v pokoji. Kdyby alespoň hulil travku, aby z toho človek taky něco měl... Sakra, idiotské kombinace, idiotské variace, idiotské všechno. Zapípal mobil, esemeska.

No dobře, Malý zas takový idiot není, nebo možná je, ale celkem se jí líbil. Ale nemá čas to vysvětlovat, nějaká akce, sakra. Ale u Kuliše už je nalezlý Slavko i Chvátalová a čučí do toho spolu. Chvátalová nebo nakouřený pokoj? Sakra.

* * *

Večerní Praha je hezké město. Večerní Praha je hnusné město. Podle nálady. Dneska hnusné, jako každou středu. Nenažranci se do mekáče trousí jeden za druhým. Tak co to bude? Jeden čízburgr a kolu? Hranolky navíc, jistě.

Další. Podle tašky na zádech student, podle vzhledu to zase vylezlo z té fakultní budovy poblíž. Bože můj, kam si podat přihlášku... Co? Vegetariánského? Hranolky? Že v americe toho mají, pane, tam já nikdy nebyl, naše nabídka je bohužel jen takováhle. Nashledanou.

Za těch pár kaček, to je fakt bríga k nezaplacení. Jenomže fotr nemůže mít firmu, nebo známého s firmou. A kde nejsou kontakty, není flek. Na metro a domů. Tlačenice, bezďák hrající na harmoniku, jezdící schody. Příští stanice, Náměstí Republiky. Kontrola jízdenek. Jakub ale ví, že ho nikdy nekontrolují. Pražáky od pohledu ignorují. Revizor je asi nějaký nový, agilní, kontroluje celý vagon. Ach jo...
DO PR! Peněženka v řiti! V té tlačenici si ho podal chmaták, bodež by zdechnul, dvě kila, doklady... a lítačka v čudu. No nic, plán je jasný, vystoupit, ztratit se, počkat na další soupravu. Sakra, všimnul si. Proč berou taková nařvaná paka? Tomuhle fakt nezdrhne. Pokuta je pade, ale komu se chce čekat ve frontě hanby u ípáku? He, mobil nikdo neukradl, možná by se dalo rychle dostat SMS jízdenka. Nenápadně ke schodům, ale revizák je v závěsu, davem se prodírá rychleji než Jakub. Uhněte himl, lemplové. Zase další křupan, co neví, že levá lajna se nechává na eskalátorech volná. S dovolením. Hergot, další, nějaké slepice se tam vybavují a blokují uličku. S dovolením. Je, ahoj Ájo, no... peněženku mi šlohli na Florenci.

Ruka na rameni... Tak mladej a mam Tě! Máš jízdenku?

No... víte, mě asi ukradli peněženku, no ne vážně!

Počkejte, já mám pro něj jízdenku.

A máte taky pro sebe slečno?

No samozřejmě, tady, podívejte.

Ale vy jste přece nebyli spolu ve vagonu! Ne? Nebo.. Hm... no tak proč zdrháš?

Já jen spěchal... no tady...

Do Palace Cinemas, zrovna jdeme spolu do kina. A jestli dovolíte, oni s promítáním nepočkají.

Jistě, samozřejmě, nashle. Revizák se nasupeně vrací zpátky do podzemí. Průvan mu rozevlává frajersky uvázanou šálu, která mu k jeho převleku civilisty ladí... asi jako vizuálně ladí všichni revizáci. Díky bohu za to, to by bylo jinak pokut.

Hej, Ájo, moc dík, jsi zlatá, to bylo mega drsný, jak jsi ho setřela. Kdes vzala tu jízdenku na víc?

Ále, doprovázela jsem sestřenici na nádraží, ona vždycky všechno poztrácí, tak jsem radši měla její jízdenku u sebe. Měls v tej šrajtofli hodně?

Půl mega, ale co nadělám, dětma nezatopim.

No, z makáče chodí milionáři běžně, proto se na ně zaměřujou. Hele nemrač se na mě, já zase v létě trhala zasraný jahody. A krom toho, jdeme přece do kina ne? Zvu Tě.

Těžko protestovat. Ája je fajn, ale... není to Karča, ta skoro nutí člověka slintat jako primitiva a vrátit se k pračlověčím pudům. Jenže ta by s týpkem, co má brígu ve fast foodu asi nic mít nechtěla.

To jsi moc hodná, tak na co jdeme?