Sázka na lásku 5.-6. kapitola

5. KAPITOLA

Gareth sledoval pohyby soupeře a to co viděl opravdu nečekal. Myslel, že má co do činění s floutkem, který se snaží udělat dojem na opačné pohlaví a zesměšnit každého v okolí. Ale ten mládenec očividně věděl, co dělá, když přijal jeho výzvu.
V té chvíli si s menším údivem uvědomil, že už ho zabít nechce. Nelíbilo se mu sice, že se snažil oblbnout jeho sestru, ale na druhou stranu jako kandidát na švagra se jeho šance zvýšili. Uznával muže, kteří se dokázali postarat o sebe a stejně tak o své blízké. Zkusmo provedl pár výpadů a opět se stáhl.
Když po půl hodině zjistil, že prohrál, ani nebyl moc naštvaný. Udělal chybu a zaplatil za ni. Rána nebyla vážná a ani ji moc nevnímal. Jako první si zásahu všiml Gabriel a souboj ukončil.
Gareth nevěřícně hleděl na své zranění. V duchu si promítl celý souboj a uznale pokývl hlavou. Protivník vycítil šanci a šel po ní. Sám by to udělal stejně. Rozhodl se, že mu popřeje k výhře a došel za ním ke stolku.
"Kdy jste se učil šermovat?" začal opatrně.
"Chodil jsem na soukromé lekce k Morganu Danielsovi. Měl byste si to ošetřit. Není to sice hluboké, ale infekce se vám tam dostat klidně může." odpověděl mladík a napil se ze sklenice. Gareth si všiml skvrny na jeho pravém předloktí a začal se usmívat.
"Mám takový pocit, že náš souboj o ničem nerozhodl."
„Takže?“
Mladíkův bojovný tón ho pobavil.Podle regulí bylo po souboji. Gareth uznal, že i když chlapce zasáhl, měl by mu nechat jeho vítězství.
„Zdá se,že budete mým dlužníkem, Alexi. A já si váš dluh jistě jednou vyberu.“ Ironicky se uklonil a s lehkým úsměvem odešel.
Alex nevěděla, jestli má být ráda nebo ho má za tu blahosklonnost , s jakou s ní jednal, uškrtit.
Naštěstí k ní přistoupil Alec a společně sledovali odcházející dvojici.
„Jdeme? Nebo snad máš ještě nějaký souboj, o kterém jsi mi neřekla?“rýpl si Alec.
Alex se na něj ušklíbla a oblékla si kabátec.








6.KAPITOLA

Meredith čekala na návrat svého bratra v knihovně. Věděla, že to bude první místo, kam po příchodu půjde.
Hlavou jí prolétávala spousta scének týkající se duelu. Modlila se, aby žádný z účastníků toho druhého nevyprovokoval k nějaké pitomosti.
Seděla v bratrově křesle a hleděla ven z okna. Stále ji nešlo do hlavy proč Alex přistoupila na ten souboj. Kdyby se hned omluvila a vše vysvětlila, nemusela by tu čekat, celá nervózní, jak manžel u porodu své ženy.
Ze zamyšlení ji probraly zvuky na chodbě. Gareth je živý. Ulevilo se jí. Moc dobře si pamatovala, jak Alex vyzvala na souboj Debořina bratra Juliana a vynutila si, aby se sestře omluvil.
Dveře do knihovny se otevřely a Gareth potichu vešel.
Meredith si všiml téměř okamžitě.
„Nemůžeš strachy spát?“ promluvil do ticha a Meredith se s lehkým cuknutím probrala ze vzpomínek.
„Spíš zvědavostí. Tak mne nenapínej a mluv.“ pobízela ho.
„Vidíš, ne? Jsem tady. Živý a zdravý. To ti jako odpověď nestačí?“
Meredith na něj upřela nedůvěřivý pohled a čekala.
„Jak se zdá, tak nestačí.“ odpověděl si sám a přešel ke karafě s vodkou. Nalil si do sklenice, přidal plátek citronu a tři kostky ledu. Usadil se na pohovku a napil se.
„Duel všichni zúčastnění přežili.“ Zhluboka se nadechl a Meredith se usmála „ A k tvému potěšení, jsem prohrál.“ dořekl podíval se na sestru.
Meredith překvapeně vykulila oči a pak se nahlas rozesmála. Gareth tuhle reakci čekal. Uvelebil se na pohovce, natáhl nohy před sebe a čekal až ji záchvat smíchu přejde.
Jeho sestra byla rozporuplná bytost. Na veřejnosti by všichni řekli, že neumí do pěti napočítat a smysl pro humor ztratila někde cestou. Pravda byla taková, že počítat uměla víc než dobře a její vtipy pochopil málokdo. Od smrti rodičů se o ni staral sám a věřil, že byl úspěšný. Stala se z ní krásná, inteligentní mladá dáma a byl na ni hrdý.
Meredith si otřela slzy z očí a tváří.
„Takže, cti bylo učiněno za dost. A co máš v plánu teď?“
„Já půjdu spát a ty má drahá sestřičko máš týdenního zaracha.“
Meredith veselost rychle přešla. Přimhouřenýma očima se zaměřila na Gareth.
„Cože?!“zasyčela.
„Co? Jdu spát. Jak jistě víš, musel jsem kvůli někomu vstávat v dost nechutnou hodinu.“
„Víš, že takhle jsem to nemyslela.“ nedala se.
„Je to jen zákaz.“ dělal jakoby mu teprve teď došlo o čem sestra mluví. „Drahoušku někdo musí být potrestán. A i když jsem souboj prohrál, nemění to nic na tom, že si trest zasloužíš.“
„Jak to?! Vždyť se nic nestalo!“ divila se.
„Nebuď naivní. Máš štěstí, že jsem tam přišel já a ne někdo jiný.“
„Ale…“ začala Meredith, jenže ji Gareth umlčel tvrdým pohledem.
„Žádné ale. Už jsem řekl a dál se o tom nemíním bavit.“ S tím vstal z pohovky a odešel z knihovny. Vyběhl nahoru do své ložnice. Vysvlékl košili a posadil se na postel. Při vyzouvání bot stále ještě přemýšlel, kdy v souboji udělal chybu. Na jednu stranu měl sto chutí mládence zabít a na druhou musel uznat, že byl kvalitním protivníkem. Možná, kdyby nekompromitoval jeho sestru, by z nich mohli být přátelé. Při tom pomyšlení se Gareth ušklíbl. Přátelé?! Těžko. Stáhl si kalhoty a lehl si na postel. Těsně před tím než usnul mu bleskla hlavou myšlenka, kde se tam kčertu vzal Donovan. Než, ale stihl přijít na nějaké rozumné vysvětlení, už spal.