Nebezpečné známosti 2 - Kapitola čtrnáctá

Nebezpečné známosti 2
Kapitola čtrnáctá – You need it.



„- a právě proto si myslím, že modelek nadměrných velikostí je třeba, svět potřebuje krev a mlíko, nejen v životě, ale taky na molu.“ vymyslím zakončení článku o modelkách s velikostí XL a uložím si dokument na plochu. Opřu se unaveně do židle a protřu si oči. Na to, že je pondělí, jsem unavená, jako kdyby byl pátek večer. Jsem vyčerpaná, bez energie, bez chuti na všechno, možná i na život. Najednou se ozve mírný klepot na dveře mé kanceláře a mezi dveřmi si objeví Silarova hlava.
„Čus Thomasová,“ pozdraví mě opět příjmením, moc dobře ví, že to nemám ráda. Tak mě zdraví jen on a Wayne, jako kdyby se na mě domluvili.
„Nazdar, co je?“ hlesnu nezúčastně, teď už jsem i bez nálady.
„Nezašla bys na večeři, naproti do bistra?“ navrhne Silar a posadí se do pohodlného křesla naproti.
„Večeři? Vždyť není ani...ježiši ono už je pět?!“ zhrozím se při pohledu na hodiny na mém stole.
„Jojo, právě proto se tě ptám.“ rýpne si Silar.
„Hm, nevím, asi ne, uvařím si něco doma, nemám ani moc hlad.“ odpovím bez chuti a vypnu notebooka, protože už mám padla.
„Ále no tak! Nebo můžeme zajít na sushi, ty máš ráda přece!“ začne mě přemlouvat, jako kdyby měl něco zalubem. Zakroutím hlavou, že ne.
„Tak tě zvu a můžeš si vybrat co chceš!“ řekne nekompromisně a zvedne se, protože já se též zvednu od pracovního stolu. Zkříží ruce na prsou a tváří se hodně vážně.
„Co máš v plánu Silare?!“ ceknu na něj nepříjemně a zvednu ze země kabelku, abych do ní naházela všechny věci, které mám na stole.
„Chci si s tebou popovídat, chci taky s tebou strávit nějaký ten čas.“ ohradí se Silar a z věšáku mi čajzne nový žlutý kabát, aby měl nějaké eso v rukávu, protože bez kabátu ven nevyjdu. Předevčírem Atlantu osvěžil první sníh a teď to tam vypadá, jak na Sibiři.
„Strávit se mnou čas povídáním si měl, když jsme spolu chodili.“ ceknu, dojdu k němu a jsem odhodlaná mu ten kabát vyrvat z rukou.
„Proč neustále vytahuješ náš vztah?“ udiví se Silar a ucukne s kabátem, abych mu ho nemohla vzít z rukou.
„Protože je to pravda, vše co děláš teď a jak se chováš, si měl dělat, když jsme byli spolu.“ odpovím mu.
„Ty nejsi stále srovnaná s naším vztahem?!“ vyhrkne, jako kdyby objevil Atlantidu.
„Co? Samozřejmě, že jsem! Je to přes pět let Silare a nech už toho, dej mi ten kabát, ať můžu jít domů.“ nechápu jeho chod myšlenek a konečně získám svůj krásný a teplý kabátek.
„A když si to jídlo vezmeme k tobě domů?“ padne další návrh a já už nevím, jak mu jinak říct ne. Řeknu mu ano.
„Fajn, ale vypadneš brzo, jsem strašně unavená. A platíš, jak si slíbil!“ syknu a hrozím mu prstem.
„Jasan!“ zašklebí se Silar.




„To byla strašně nepříjemná číňanka!“ sykne rozhořčeně Silar, když vejdeme do mého bytu.
„Jak můžeš vědět, že to byla číňanka? Když tam prodávají sushi, tak to bude asi japonka, ne?“ dovolím si ho opravit a vyzuji se z mokrých bot.
„Vždyť je to jedno, blbá asiatka!“ stojí si za svým Silar a položí dvě modré tašky plné japonských pokrmů na zem, aby se též mohl vyzout.
„No jo no, hold třeba neměla svůj den, nemůžeš se hned rozčilovat nad někým koho neznáš.“ rýpnu si do něj.
„No ty dnes, taky nemáš svůj den.“ opáčí ihned Silar a kabát si pověsí na háček nad botník.
„S tím si musel počítat, říkala jsem ti, že jsem unavená, bez energie.“ obořím se a vezmu tašky jídla do mé malé kuchyňky, kde nám na stůl připravím vše, co jsme koupili. Avokádové sushi, lososové sushi, kuřecí rolky, krevetový salát, různé omáčky k tomu a jako třešnička pravé japonské saké.
„Máš to tu pěkný.“ uzná Silar i přesto, že jeho byt je třikrát tak větší, modernější a nevím co ještě, Jo je určitě dražší!
„Je to tu malé, ale mě to stačí.“ opáčím a vytáhnu ze šuplete hůlky na jezení.
„Však já neříkám, že je to zlé. Opravdu se mi to tu líbí, zařídila sis to podle sebe, tvůj osobní styl, což je hodně dobře.“ řekne vážně Silar a sonduje celý můj rudý obývák.
„Máš i kabelovku?“ zeptá se nadšeně.
„Ne nemám.“ utrousím a nakouknu na něj z kuchyně.
„No tak to je nuda, už se mi tu nelíbí.“ vyhrkne znuděně a jde za mnou do kuchyně. Společně usedneme k jídlu a pochutnáváme si na japonské kuchyni, která mi i trochu zvedne náladu. Nalijeme si i saké a tak nějak, za okamžik, rychle zmizí.
„Pffff totálně jsem se přežral!“ utrousí přesycený Silar a jeho tváře mají nádech růžové, z toho opojného saké.
„Ani mi nemluv.“ ceknu a je mi těžko. Chvilku tam tak tiše sedíme a odpočíváme, čekáme až nám slehne.
„Dáš si kafe, čaj nebo něco jiného?“ zeptám se, když už jsem schopná vstát z té židle.
„Stačila by sklenka vody, prosím.“ poprosí si Silar a já, jakožto hostitel tedy vstanu, ač nerada, a přejdu k lince, abych mu nalila vodu z kohoutku.
„Možná už vím, proč jsi tak unavená, bez nálady, a bez energie cokoliv dělat.“ nadhodí můj ponurý stav Silar a já uslyším zavrzat židli, jak vstanul od stolu.
„No to by mě teda zajímalo, na co pan specialista přišel.“ syknu sarkasticky a naplním pomalu sklenici vodou, aby nevytriskla, jak už jsem běhěm těch pár týdnů stihla zjistit.
„Chybí ti sex, kdy jsi naposled s někým spala?“ vyběhne s tímhle tématem Silar a mě samozřejmě zaskočí.
„Co?“ ucedím a otočím se, mám chuť mu tu vodu nalít na hlavu, aby se mu ten mozek tolik nezavařoval.
„Jaký co, co na té otázce přesně nechápeš?“ rozhodí nevinně rucemi a přistoupí ke mně, asi na tři kroky.
„Do toho ti nic není.“ odbudu ho a podám mu tu sklenici s vodou. On ji sice převezme, ale následně ji odloží na stůl.
„Zajímá mě to, můžu ti s tím totiž pomoct. Sex člověk potřebuje, stejně jako potravu, tekutiny, kyslík a půdu pod nohami.“ argumentuje to tak nevinně, jako kdybychom se bavili, jako nejlepší kamarádky.
„Silare, dej mi s tím pokoj, tohle je moje věc a nehodlám to řešit s někým, ko-“
„Koho stále miluješ?!“ skočí mi do řeči Silar a mě tím OPĚT zaskočí. Zůstaneme tam stát, naproti sobě.
„Silare, jediný, kterého stále miluji, ač jsou to měsíce co nejsme spolu, je Jameson. Já, já ani nevím, co jsem cítila k tobě, jestli to byla láska nebo ne. A už se o tom nechci bavit, byla bych ráda, kdybys odešel.“ obořím se s prosbou.
„Amber, měla by ses dát do kupy, protože jestli si to přiznáš nebo ne, stává se s tebe troska. Jameson se k tobě už nevrátí, kdyby ano, nechodil by teď s dvacítkama do baru.“ sykne naštvaně Silar a kvůli čemu? Kvůli mé odpovědi, že jsem ho snad ani nemilovala?
„Chtěl jsem ti pomoct, ale vidím, že to nemá cenu.“ dodá ještě otráveně, s menším trápením v hlase, otočí se na patě a přejde do obýváku, aby mohl odejít.
„Silare, počkej!“ vyhrknu a vydám se hned za ním. Pokazila jsem to, neměla jsem říkat vůbec nic!
„Co je?“ cekne mezi tím, co se obléká do kabátu a jeho výraz je velmi podrážděný a zklamaný.
„Neodcházej, prosím, ještě ne.“ změním názor, raději bych si to vyříkala, než aby odcházel s nenávistí ke mně.
„Vždyť jsi mě ještě před chvílí vyhazovala, tak jdu!“ zvýší trochu hlas a nechápavě se na mě dívá.
„Já...potřebuji tvoji pomoc.“ přiznám a mé prsty se nervózně třepou. Silar přestane s oblékáním a nejrychlejším „pryč odsud“ a zůstane stát. Jako kdyby z něj tíha spadla, jeho ramena už nejsou tak nahrbená a nevypadá naštvaně. Pomalými kroky přejde ke mně a prsty mi přejede po lícní kosti. Nakloní se a políbí na rty. Jemně, hezky, pokušitelně. Pak se krátce odtáhne a vzájemně se podíváme do očí.
„Opravdu chceš ode mě pomoct?“ zeptá se. Chvíli mi trvá odpověd, nevím totiž ani pořádně, do čeho to jdu. Jestli dělám dobrou věc pro mě, nebo totální blbost pro nás oba.
„Jo chci.“ utrousím tiše a očekávám co přijde. Má odpověď zapůsobí, jak neřízená střela a už jsem líbána od zhora dolů. Silar se do mě opře a já tak akorát spadnu na sedačku za mnou. On si klekne na zem a začne mě vysvlíkat. I já mu vypomůžu s teplým kabátem a košilí a už mám před sebou toho krásného Silara, kterého si pamatuju, vlastně ne, ještě krásnějšího a dospělejšího. Bože, co to vlastně dělám! On mě mezitím vysvlékne z jeansů a rovnou z kalhotek, povolí mi košili, aby mi viděl na prsa a stáhne si mě k sobě. Celých těch deset minut, bylo asi to nejlepší z celého tohohle dne, ne týdne, ne rovnou těch dvou měsíců.

„Tohle nejde...to prostě nejde.“ utrousím do ticha, kdy ležím nahá na sedačce a Silar jen v trenkách ihned po sedačkou.
„Co nejde?“ zeptá se zadýchaně.
„Tohle! To neprostě nejde!“ zakroutím nemožně hlavou.
„Amber! Ale notak.“ snaží se mě uklidnit a dlaní mi začne hladit po stehně, strašně nenápadně!
„Ne! Prostě to už nikdy neuděláme, navíc máš přítelkyni, vždyť máš Sugy pro Boha, tys ji právě podvedl!“ začnu jančit, jak blbá.
„Amber, s Sugy jsem se rozešel před měsícem, říkal jsem ti to.“ ujistí mě klidně a podívá se na mě tím s vým prozíravým pohledem.
„Ne tos mi teda neříkal.“ syknu naštvaně a jeho ruku, kam začala zajíždět odstrčím.
„Říkal jsem ti to, a pak jsem ti to zopakoval na Aaronově oslavě, kdy ses mě ptala, tak co Sugy.“ řekne klidně.
„Tak v čem je problém? Vždyť jsme oba svobodní, oba sexy?“ nadhodí Silar a podívá se na mě.
„No prostě už ne!“ vyhrknu naštvaně.

Úterý
Když narazíme tvrdě do dveří mého kanclu, při líbání a nedávání pozor na cestu, otevřu nám a když vejdeme, následně je zavřu a zamknu. Silar mě o dveře opře a mezi líbáním a ošaháváním, mi k tomu začne svlékat sukni. Jak to všechno stíhá, má tři ruce?!
„Do háje, zasekl se ti zip!“ zaskučí Silar a zkouší sukni ze spodu vykasat, ale nejde, jelikož je těsná.
„Dávej na ni pozor, je od Valentina.“ utrousím a pokouším se zhurta zip povolit.
„Kašlu na Valentina.“ ucedí, čapne mě za bok a dotáhne ke stolu. Opře mě břichem o stůl, vezme nůžky ze stolu a rozstřihne mou nádhernou a hlavně drahou sukni.
„Cos to udělal?!“ vyhrknu když přistane na zemi cár, teď už ničeho.
„Koupím ti novou, hned, jak to tady dokončíme!“ zaslíbí Silar a pustí se do svého zipu u kalhot.

Středa
„Pane Bože, to je tak příjemný.“ utrousím tiše mezi polibky pod vařící vodou ve sprše.
„Jo to je.“ uzná Silar a jeho ruce pečují mýdlem o má záda.
„Mmmmm.“ zavrním, jak kočka na topení. Tohle bych si nechala líbit. Avšak najednou idylku zkazí divný zvuk vodovodních trubek.
„Co je to?“ zděsím se a přímo jako na zavolanou, začne na nás tryskat kalná a přímo ledová voda.
„Do prdele, aaah.“ zaskučí Silar a vydá se na útěk, div se nezabije na kachličkách.

Čtvrtek
Ozve se klepot na dveří.
„To je ten opravář, kvůli té sprše.“ utrousím a zastavím se v průběhu dalšího sexu.
„No a co, zavoláš si nového.“ řekne pobaveně Silar a převezme tentokrát iniciativu on a svalí mě pod sebe.

Pátek
„Proč si vybral kino až na takovou pozdní hodinu?“ nechápu, když se usadíme do poslední řady sálu a nikde nikdo.
„Proč myslíš?“ uchechtne se Silar a na to se setmí, aby film mohl začít.
„Děláš si srandu? Tady v kině? To ne!“ ušklebím se, jak puberťačka při hře na líbání.
„Ale jo.“ uculí se Silar a stáhne mě do uličky.

Sobota
„Dneska beru poslední prášek.“ nadhodím důležitou informaci při líbání.
„A?“ nechápe Silar a pustí se s oblibou do mého krku.
„Jaký a, nechápeš to?“ řeknu vážně a odstrčím ho od sebe, aby dával pozor.
„Ne, nechápu.“ zakroutí Silar hlavou a podívá se na mě. Mě povyskočí obočí a chvilku se na něj dívám, třeba mu to během té chvilky dojde.
„Oh, jo tohle ty myslíš!“ dojde mu, ou yeah!
„Jo to myslím.“ usměju se, ale jemu je to zřejmě jedno, protože se vrátí k tomu u čeho skončil.
„Ne počkej Silare, ty to asi nechápeš.“ usoudím a opět ho odstrčím.
„Hach, já to Amber chápu, tak si vezmi další prášky, ne?“
„Ne.“
„Proč ne?“
„Protože nechci.“

Neděle
„Jsi dnes nějaká nevrlá, co se děje?“ utrousí Rachel, když přede mnou obléká malou Judy, abych s ní mohla jít na procházku.
„Co, nic se neděje.“ vymluvím se. Mám ji říct, no už 24 hodin nemám sex se Silarem, kvůli očekávání měsíčního prokletí ženy ?! To asi ne.
„Okey, no stačí, aby jste byli venku tak hodinku jo? Já si mezitím dám koupel a poklidím.“ usměje se Rachel a předá mi nabalenou Judy v kombinéze do náručí.
„Já vám ji můžu pohlídat i večer, když chcete jít do opery, vždyť to není takový problém.“ navrhnu ji a líbnu malou Judy na tvář.
„Ne to je v pohodě, budeme tu mít chůvu. Ty si běž randit.“
„Já nerandím.“ ohradím se a dám malou Judy do kočárku.
„Ne? Já myslela, že jo. Vždycky jsi měla v týdnu po práci na spěch.“ zmíní svůj postřeh Rachel. Ji fakt nic neunikne.
„Ále, mám spoustu zařizování a tak, víš.“ mávnu rukou a myslím, že mi to Rachel nesežere.
„No hele, až se budeš chtít svěřit, vždycky tu budu.“ pokrčí rameny Rachel a vydá se do koupelny, napustit si její mega vanu s vonnou pěnou.
„Jasně.“ hlednu si pro sebe a přikryju malou Judy dekou, aby ji venku nebyla zima a vydám se s ní ven.


Procházím se zmrzlou alejí v parku s kočárkem a myšlenky se mi bouří. Když jsem sama, zlobím se sama na sebe, jak jsem to mohla nechat zajít tak daleko. Se Silarem samozřejmě. Co se týče sexu, klape nám to, ale to je všechno. Nebavíme se o tom, jen...spolu spíme. Co musím přiznat je, že mi to prospívá, ale když jsme naopak spolu, nemyslím na nic jiného než na něj. To mi má pomoct, být závislá sexem na druhým a nechtít od života něco jiného, než uspokojení?
„Ahoj, Amber.“ uslyším pozdrav a mé jméno a odlepím oči od země.
„Dobrý den, Edwarde.“ polknu doktorovo jméno a zastavím se.
„Na procházce s neteří?“ usměje se a nakoukne do kočárku na spící maličkou Judy.
„Jo jo.“ přikývnu a též ji zkontroluji.
„Nezavolala si.“ zmíní se a ponoří zmrzlý nos do honosné černé šály, co má kolem krku. Kouká na mě, těmi svými šedými oči a já tak nějak nevím, co říci.
„Jo, ehm, no...popravdě, zapomněla jsem.“ přiznám necelou pravdu a je mi trapně.
„A mohl bych toho teď využít. Mám ještě hodinu čas, pak mi končí obědová pauza a musím zpět do ordinace.“ navrhne mi Edward a já jsem vážně na vážkách. Co teď?
„No...klidně můžeme.“ nahodím milý úsměv a rozjedu pomalu zase kočárek směr centrum, s doprovodem mužského pohlaví.