Nebezpečné známosti 2 - Kapitola devatenáctá

Nebezpečné známosti 2
Kapitola devatenáctá – Start of ending



Zlehka mě položí na zem a přitom se plně oddává mým rtům. Jeho ruce smyslně putují zákoutími mého těla a já se celá chvěji, ne ze strachu, ale vzrušení. Byla jsem tak strašně vzrušená. Toužila jsem po tom osvobození, po té slasti a chtíči. Položí se vedle mě a rukou mi začne rozepínat bundu a následné knoflíčky od svetru. Ležím tam vedle něj a toužím po tom, aby si mě vzal teď hned, tady na tom místě. Ale....
„Mm p-počkej, chvíli.“ utrousím mezi jeho drtivé polibky a odtáhnu se.
„Co se děje?“ zeptá se s andělskou tváří a jeho ruka směřuje dolů, pod mé kalhoty.
„Já tohle nemůžu.“ zakroutím hlavou a praštím se zlehka do čela, jak jsem naivní a pitomá. On na to nic neřekne, jen mě pozoruje a kouká na mě tím svým rošťáckým kukučem. Je v něm něco rošťáckého, ale to andělské v něm převládá. Najednou ucítím vlnu vzrušení, když se prsty dostane do tak citlivého místa.
„Edde. Tohle nejde, jsi ženatý.“ připomenu mu a to je také důvod, proč chci přestat. I on přestane a ruku vytáhne. Vyjde z něj těžký povzdech a je vidět, že jsem mu taky trochu otevřela oči.
„Promiň mi to.“ omluví se a otočí se na záda. Pozoruje bílý strop nad sebou a přemýšlí.
„Ne to já se omlouvám, neměla jsem po tobě vůbec chtít, abys mě políbil.“ omluvím se právem a začnu si zpětně zapínat knoflíky u svetru.
„Jenže já tě chtěl políbit už hodně dlouho. O té doby, co ty jsi políbila mne. Na té akci...bylo to náhlé, překvapivé, ale mě si tím naprosto dostala a vím, že jsem pak nemohl na nic jiného myslet. Kdybych měl šťastné manželství, nedošlo by k tomu.“ přizná se.
„Ty nejsi šťastný?“ zeptám se na jeho stav manželský.
„S Annou chodíme už dva měsíce do manželské poradny. Ona je modelka, tudíž hodně a častokrát cestuje za prací a před dvěmi lety došlo k tomu, že mě podvedla. S nějakým jiným modelem z přehlídky, sama se mi k tomu přiznala...bylo to pro nás těžké období, ale zvládli jsme to společně, jenže teď už to zase drhne. Přijdu si, jak řádný podpatlofák, který čeká doma na svou manželku, která přijede z dalšího úspěšného tripu a s další nevěrou.“ přizná se. Kdo by si pomyslel, že tihle dva nejsou idylický manželský pár.
„To je mi líto.“ utrousím a otočím se k němu.
„Jenže svoji nevěrou, jako pomstu to nevylepšíš.“ dodám tiše, ne vyčítavě.
„Ale já tě neberu, jako nějaký druh pomsty. Líbíš se mi, mám tě rád a opravdu rád s tebou trávím čas. Toužím po tobě.“ otočí se na mě a svými slovy si prosadí svou. Znova mě políbí, nebráním se, ale stále jsem proti tomu celému.
„Je mi to blbý, přijdu si jako rozvraceč manželství a to já na svědomí mít nechci Edde, tak se na mě nezlob.“ odmítnu ho a posadím se, abych mohla vstát. Edd mě chytne za loket a stáhne mě k sobě zpátky. Zpacifikuje mě a přesune se nade mě.
„Nechci tě nijak využít ani využívat jakési situace. Chci tě, toužím po tobě a vím, že ty po mě taky. Vidím to na tobě.“ zašeptá tiše, jako to největší tajemství. Jak je takhle ještě blíž, přijde mi tuze sexy. Zčervenám.
„Mně se nelíbí tato situace.“ odseknu.
„Dobře, nebudu tě do ničeho tlačit, když nechceš.“ ustoupí smířlivě Edward a nahodí ten svůj pěkný bělostný úsměv.
„Ale já chci, ale příčí se mi to. Nemůžu mít nic s ženatým mužem.“ rozhodím rucemi a koukám na něj z polohy stále ležmo.
„Však já tě chápu.“ přikývne Edward a vstane ze země, aby mi pomohl na nohy. Podá mi ruku a vyzdvihne prudce k sobě. V tu rychlost, jak vstanu, se mi něco zřejmě porouchá v tom mozečku a prostě ho začnu líbat. Ať se propadnu třeba do pekla.
„Mmmmm já myslel, že nechceš nic mít s ženatým mužem.“ utrousí pobaveně Edward, když mu slíbávám krk.
„Kašlu na to.“ syknu sobecky a myslím teď jen a jen na sebe a na chvilkové odpoutání od této drsné reality.
Čapne mě pevně za zadek a vyzdvihne mě, abych se mu obtočila nohami kolem jeho pasu. Přejdu ke stolu, ze kterého sesune pryč všechny nepotřebné a překážlivé věci a posadí mě na něj. Urychleně mě začne slíkat, stejně jak já jeho. Ponoří se mi do výstřihu a věnuje se mu, tak jako snad ještě nikdo z mužů, co jsem zatím měla. Každé bradavce dá určitý čas, kdy se zase pustí do mých rtů a rucemi dělá neuvěřitelné věci, pak už je to nevyhnutelné a přijde na dokonalý sex, který je ze všeho nejlepší. Během dalších deseti minut se z ordinace ozývají neuvěřitelné zvuky, takže ještě že nejsou ordinační hodiny!


„Budu muset jít.“ oznámím už asi po milionkráté v objetí Edda na pohovce.
„Jo, já už taky.“ přitaká, dodatečně mě líbne na tvář a vstane, aby si mohl začít hledat věci, které skončili Bůh ví kde. Posadím se a natáhnu se přes sedačku pro kalhoty s podprsenkou, pak posbírám zbytek a obléknu se.
„Děkuji...za....krásné odpoledne.“ usměje se Edward, když neví, jak má nazvat to, co se tu právě odehrálo.
„Za to mi neděkuj.“ mrknu na něj a obléknu na sebe poslední kousek oblečení, kabát.
„Bylo to úžasný.“ pošeptá mi do ucha a obejme. Jenže právě v té chvíli, už mi to přijde divné. To celé, ta erotická atmosféra byla načuchnuta citama a emocema. Možná láskou. Odtáhnu se od něj a nasadím úsměv. Falešný. Bože Thomasová, jak přijdeš domů, dostaneš facku!
„Co se děje?“ zeptá se Edd. No jo, pan psycholog.
„Nic.“ zakecám. Klasická odpověď ženy, když se něco děje.
„Opravdu?“ podívá se na mě podezřívavě a nakloní hlavu na stranu.
„Haaach...no fajn....prostě mi přijde, že jsme to moc uspěchali a také asi přehnali. Nechala jsem se unést.“ odpovím mu popravdě.
„Amber, přestaň věci tak hrotit a řešit, žij taky trochu. Já vím, že teď jsi neměla to nejlepší období, ale i tak...přenes se přes to všechno a žij!“ řekne vážně Edd a trošku mi zatřese rameny, abych se probudila.
„Jo, máš pravdu.“ uznám a strčím si neposedný vlásek za ucho.
„Jsi moje malý pako.“ uchechtne se Edd.
„No právě...a to je ono, nejsem tvoje. Na něčem takovým jsme se nedomluvili.“ reaguji okamžitě na jeho slova.
„Ale...Amber, to se tak říká. Ježiši, co si o mě myslíš? Myslíš, že když jsme se teď spolu vyspali, tak hned spolu chodíme a za týden se vezmeme? Vždyť já ani ještě pořádně nevím, jestli to co k tobě cítím je láska a nebo momentální pobláznění.“ rozhodí nechápavě Edd rucemi a je vidět, že jsem ho tím rozzrušila.
„Promiň mi to, nechtěla jsem tě rozlobit. Já jen...prostě, pokud by mělo být něco mezi námi, půjdeme na to pomalu, ano?“ řeknu polopaticky a chytnu ho smířlivě za ruce.
„Dobře.“ přikývne a mile se na mě podívá.
„Ale stejně si moje.“ rýpne si pobaveně, ale to já si naopak rýpnu do jeho žeber.
„Jau, víš že ses celkem surová!“ utrousí poškozený Edd a já jen nemožně zakroutím hlavou, jak z toho hned dělá. Pak kdo je tu pako.



„A kam ty vůbec jdeš?“ zeptám se ho, když kráčíme spolu po ulici.
„Musím nakoupit potraviny nějaký a pak domů. Proč, chceš jít se mnou?“ uškrne se rošťácky.
„Ne. Jdu domů za netrpělivým Jamesonem, který už zřejmě vybuchnul vzteky.“ odpovím pobaveně, při té představě.
„Áha, takže též nic extra, jak já.“
„No, asi tak.“
„A kdy se zase uvidíme?“ zeptá se a přitom se podívá na mě.
„Třeba zítra?“ pokrčím rameny a ucítím, jak se jeho ruka dotkne té mé. Vzájemně si propleteme prsty a jdeme ruku v ruce. Začnu se smát, jak puberťačka a nevím proč, začnu se stydět. Nevím jestli je to tím, že jsem dlouho neměla vztah a nebo jsem nechodila ještě s tak krásným chlapem.
„Hle, nejsou támhle to paparazzi?“ zmíní se Edd, když si všimne páru s foťáky, jak se mezi sebou záživně o něčem vybavují.
„Kruci, jo jsou...pojď rychle, ať si nás nevšimnou.“ syknu a zrychlým krok.
„Co jééé, nechceš, abychom byli na prvním plátku bulváru?“ usměje se Edd a jde tedy rychlými kroky za mnou. Avšak chyba lávky...ty mouchy tu mají snad nějaký slet, nebo tu čekají na nějakou slavnou celebritu, protože další tři se objeví před námi, když vyjdou z postranního obchodu.
„Do hajzlu.“ odseknu a zprudka zatočím mezi zaparkovaná auta.
„Ty nechceš, aby tě vyděli a vyptávali se a nebo nechceš, abych nebyl spatřen s tebou?“ zeptá se mě Edd a viditelně ho tato situace baví.
„Edde, i když nejsem žádná celebrita jsem známá. Díky Woku a Jamesonovi a nepřináší mi to moc ovoce, víš co by ses o mě dočetl tak ještě před půl rokem!“
„Jo, že kradeš v obchodě a rveš se na červeném koberci, to jsem vždycky moc žral.“ zasměje se.
„To není sranda Edwarde.“ vyjedu po něm a zlehka ho praštím do ramena.
„Jau, no fajn, už jsem ticho, takže jaký je plán?“ zeptá se mě, když stojíme za bílou dodávkou.
„Nevím.“ pokrčím bezradně rameny. Nejraději bych se probila mezi těmi hyenami.
Když nahlédnu zpoza dodávky dopředu na chodník, najednou jich tam stojí tak přes deset a pak mi to dojde. Vždyť přímo před nimi je policejní stanice, zřejmě čekají na nějakého pachatele, který někoho zabil nebo na nějaký skandální případ.
„Je to dobrý, když půjdeme kolem těch aut, nevšimnou si nás, čekají zřejmě na někoho, kdo vyjde z těch dveří.“ obeznámím Edda se situací.
„Okey!“ přikývne a my se tedy vydáme druhou stranou. Projdeme kolem policejních vozů a děláme jakoby nic. Ohlédnu se ke dveřím, když uslyším cvakání foťáků a pokřikování paparazzi. Najednou mezi dveřmi uvidím toho vyšetřovatele, který vyšetřoval Waynovu smrt. Zpomalím. On sejde pár schodů a v rukou si srovná pár papírů.
„Pane hlavní vyšetřovateli, už víte kdo zabil Wayna Blooma ve společnosti Woke?!“ vyhrkne jedna žena a mě to zastaví a otočí o 180 stupňů.
„Chci oznámit, že hlavního podezřelého prozatím nemáme, ale vedlejší možné pachatele, těch máme tucet a tudíž, nemůžeme tento případ ještě uzavřít.“ odpoví vyšetřovatel.
„Pane Weste, patří do podezřelých třeba bývalá přítelkyně Jamesona Gilberta, Amber Thomasová a nebo samotná ředitelka Rachel Thomasová?!“ vyřkne se zdavu další otázka a na to je vyšetřovatel zavalen několika otázkami ať už těch dobrých, nebo špatných.
„Ty patříš mezi podezřelé?“ udiví se Edd vedle mě, když to též poslouchá z povzdálí.
„Bližší informace, kdo je podezřelí vám nemohu prozatím říci. Jsem zapřísáhnut mlčenlivostí.“ odpoví neurčitě West.
„Pane Weste! A není možné, že ho třeba zabila mafie?! Dozvěděli jsme se, že byl udušen lanem kolem krku, který měl velmi neobvyklou smyčku a uzel. Mafiáni mají pomalu odbornost na takové vraždy, pomysleli jste na to?!“ ozve se velmi chytrá otázka.
„Ano, mohu potvrdit, že i na mafii jsme pomysleli a v nejbližší době začneme vyšetřovat jeho zájmy.“ přitaká vyšetřovatel a mám chuť na něj hodit šavli. Nevyřešili absolutně nic, jen se v tom plácá. Nemohu jim ani nic říci! Je to na pěst.
„Pojď jdeme, už to nemohu poslouchat.“ odseknu nepříjemně, čapnu Edda za ruku a pokračujeme dál v chůzi.



„Jsem doma!“ vyhrknu mezi dveřmi a když se podívám k oknu uvidím tam stát obrovského chlapa. Do prdele! Tak oni si pro mě beztak přišli! Otočí se na mě a pomalu si z něj ucvrnku do kalhotek a nohy se najednou zmrazej. Nemohu se strachy ani pohnout.
„Kde si do prdele byla!“ vyjede na mě najednou Jameson, který se přiřítí ze zhora a ty schody pomalu rozdupe na třísky.
„Cože? Heh, kdo je to?!“ nechápu a furt mám v krku knedlík.
„To je Luke. Luku to je Amber, tvůj cíl.“ seznámí nás urychleně, bez větších formalit. Kývne jen na pozdrav a já si ho nedůvěřivě změřím.
„Jaký cíl? Co to má znamenat?“ nechápu a vyzuji se z bot. Jameson mu mezitím podá jakési papíry, které následně Luke podepíše.
„Je to tvůj bodyguard.“ obeznámí mě Jameson a pak přejde ke mně.
„Tak kde jsi sakra byla tak dlouho, řekla si, že si vyzvedneš mobil a jdeš domů. Já se tady můžu podělat strachy z tebe.“ vyšiluje Jameson, ale já se nahnu, abych viděla na hromotluka u našeho francouzského okna.
„Na co potřebuji bodyguarda?“ nechápu a přejdu všechny Jamesonovi výčitky.
„Na to aby si byla v bezpečí, ne snad!“ řekne jako jasnou věc. Ach tak. To mě fakt nenapadlo.
„Dnes si byla pryč pomalu celý den a to ti nedovolím už, ne v této době. Když někam půjdeš, půjdeš jenom s ním. Je to bývalý mariňák, je jede z nejlepších a stojí mě hodně peněz.“ řekne vážně a já si přijdu jak dcera pana prezidenta.
„Nepřijde ti to trochu přehnané?!“ vyčtu mu.
„Bojím se o tvé zdraví Amber, to bys měla spíše ocenit.“
„Ježiši, vyhrožovali mi, od té doby se nic neudálo!“
„Ano, protože do dnešního dne jsi pomalu nevytáhla paty z domu, patříš mezi podezřelé z vraždy Wayna a zatím si nic neřekla. Ale až tě budou vyslýchat a napíchnou tě na detektor lži, budeš potřebovat nejen bodyguarda, ale také právníka. Tak když jsem tě nedokázal udělat šťastnou v našem společném životem s dětmi, nech mě se aspoň postarat se o tebe samotnou!“ vyjede na mě z ostra. Pak nastane ticho a mě je té celé situace líto. I to, jak to dopadlo mezi námi. Jemu to zřejmě též dojde. Jeho tvrdý výraz zmizí a objeví se ztrápený a unavený. Nejsem jediná kdo má plno starostí.
„Chápu to.“ přikývnu mu a přistoupím k němu. Obejmu ho, přátelsky.
„A děkuji ti za to.“ dodám tiše.