Zakázané ovoce 7

Dívka sedí klidně, nehnutě. Vidím její tvář pouze z profilu, ale už teď mohu říct, že je velmi hezká. Kdo to je a co tu vlastně děla? Navíc proč tu sedí tak sama?
„Ahoj, co tu děláš?“ Promluvím k ní, když dospěji k poslednímu schodu. Vyděšeně na mě pohlédne. Je vidět, že se pěkně lekla, až nadskočila. Jako kdybych jí při něčem nachytala.
Upře na mě své velké zelené oči a příjemným, trochu neklidným hlasem mi odpoví: „Ahoj, čekám na Mikyho!“
V tu chvíli mi je to jasné, tak tohle je teda Terka!
„Aha, tak ty si Terka?“ Zeptám se pro jistotu, i když nejsem na pochybách. Musí to být ona.
Přikývne.
Nemůžu říct, že by mi nebyla sympatická, ale je...přinejmenším...zvláštní.
„Tak to jo, já sem Gábina, těší mě!“ Přijdu až k ni a podám jí ruku.
Stiskne mi ji a řekne: „Takže ty jsi dcera Radkovi přítelkyně?“
„Jo, přesně tak! A to tě tady Mikeš nechal takhle samotnou, jo? To je parchant!“ Řeknu z legrace a přisednu si k ní na sedačku.
„Ale né, on eště neví, že tu sem, takový překvápko, původně sme se domluvili, že mě vyzvedne doma...!“ Zasměje se.
„Aha, tak poď překvapíme ho nahoře, hmm? Co ty na to?“ Dostanu nápad. Táhnu ji nahoru po schodech. Nevím, ale zatím si vůbec neuvědomuji, že je to Mikyho holka. ŘÍkala jsem si, že s ji budu od začátku nesnášet. Že to určitě bude kráva, takže s ní nepromluvím ani jediné slovo.
Ale když jsem ji teď poznala, tak to nějak nejde. Je milá, příjemná, prostě normální holka, která mi hned padla do oka.
Zaklepu na dveře Mikešova pokoje a nakouknu dovnitř: „Můžu?“
„Ano, sestři?!“ Zasměje se a oblékne si černé tričko. Tak mu to sluší! Ale proto tu nejsem, že!
„Haha, hádej koho ti vedu, tomu nebudeš věřit!“ Ach bože, já vedu klukovi, který se mi tak hrozně líbí jeho holku. Jsem úplně blbá, hlavně asi budu brzo na prášky. Jo, navíc je ten kluk můj skorobrácha, kdyby jste nevěděli! Leze mi to na mozek...
„Koho?“ Je zvědavý.
Beze slova otevřu dveře a vstrčím Terku dovnitř.
„Teri?“ usměje se překvapeně Miky.
„Tahle slečna se nám válela dole na gauči!“ Zasměji se. Ale ti dva si mě vůbec si mě nevšímají.
„Lásko, proš si mi nenapsala? Proč si nepřišla nahoru?“ Zasype ji Miky hromadou otázek a mezi tím i polibků.
Tak tohle nemusím vidět, mizím za dveřmi. Ti dva potřebují soukromí. Jak jen jsem mohla být tak naivní a myslet si, že to není nic vážného? On ji miluje. Viděla jsem to v jeho očích.
Vrátím se do svého pokoje a pohlédnu na sebe do zrcadla. Proč já? To bude dobrý, utěšuji se.
Terka a Miky k sobě prostě patří a ty to, Gábino nezměníš, musíš se s tím smířit!
Ozve se zaklepání.
„Tak kde to vázne?“ Ozve se Emy hlas.
„Už du, tašku mám dole!“ Vysvětlím jí a jdeme společně dolů.
Miky s Terkou už jsou dole a povídají si s Radkem a mamkou. Ema mi chce představit Terku, ale obě jí oznámíme, že už k tomu došlo.
„Tak razíme, eště musíme nabrat Honzu!“ Zavelí Miky.
„Ouuu, on s náma jede Honza, jo?“ Zasměji se.
„K tvé velké radosti jo!“ Usměje se Miky. Proč jsou ty nejlepší kluci už vybraný? Ach jo.
Rozloučíme se s „našima“ a venku nasedneme do Mikyho černého golfa.
Honzu nabereme u něj doma a už si to frčíme do pískovny.
„Nazdáár, Gábi!“ Ušklíbne se Honza, když leze do auta, k mému potěšení sedí vedle mě! Super!
Celou cestu mi něco vypráví, ale já ho moc nevnímám. Ne, normálně bych ho určitě poslouchala, ale chci slyšet, co říká Miky. Zajímá mě, jak se chová před Terkou. Je stejný jako vždycky...alespoň mi to tak připadá.
Je to poprvé, co jedu s Mikym autem, řídí sice rychle, ale nebojím se. Cítím v jeho jízdě jistotu.
„To budeš koukat, Gábi, pískovna je úžasná!“ Mrkne na mě Miky..
„Už se těšim, kdo tam vlastně všechno bude?“ Zeptám se.
„Pokud vim, tak jede eště Karlos autem a taky Pavel, takže nás tam bude docela dost!“ Vysvětlí mi.
„Aha a jak je to daleko?“ Zeptám se ještě.
„Eště tak deset minut, není to sice úplně nejblíž, ale vyplatí se to!“

Projedeme nějakou vesnicí, za ní zahne Miky doleva, na takovou šílenou cestu. Je z betonových panelů, ale v hrozném stavu.
„Ty vole, z týhle cesty bych se posral, tak na zničení auta!“ Nadává náš řidič.
Po chvíli se začne cesta stáčet doprava, tam už panely naštěstí nejsou. Za to pořádně vyježděné ďolíky.
„Ať žije slalom!“ Směje se Miky a my s ním, zatím co kličkuje mezi výmoly na dvojku.
Teď už spatřím stříbřitou hladinu pískovna, která se rozkládá na obrovské ploše. Je to jako nějaké jezero.
„Ty vole, ale nevim, kde je teď jako budem hledat, je tu mrtě lidí! Teda pokud už tu vůbec sou, ale jako že už určitě jo!“ Zastaví Miky auto. Po několika telefonátech konečně zjistí, kde se nacházejí ostatní. Teda zatím půlka, je tu zatím jenom Karlos. Zaparkujeme vedle jeho červené fabie. Karlos s Vláďou a ještě neznámou holkou a klukem se vyvalují na jednom z takových poloostrůvku.
„Zdár!“ Pozdraví všechny Miky.
„Jéé, ahoj, Teri!!“ Hrne se hned ta holka k Terce a obejme ji.
„Ahoj, Kačko!“ Terka ji stiskne v objetí, asi jsou dobré kamarádky.
„Jo, Kačko, Lukáši, tohle je Gábina!“ Představí mě Miky. Tuhle větu v poslední době chudák mele pořád dokola.
„Jé, ahoj – prej s náma budeš chodit do třídy, to je supér!“ Začne se se mnou Kačka bezprostředně bavit. Tahle drobná černovláska je tak trochu ulítlá, ale správně. Její kluk Lukáš je taky fajn.
„Kde je Pavel s holkama?“ Zeptá se netrpělivě Ema. Asi se Lany nemůže dočkat.
„Nevíme, měli by taky dorazit každou chvíli!“ Řekne Lukáš. Je starší, to asi náš spolužák nebude.
A opravdu, za chvíli dorazí Pavel se skoro plným autem holek. Je mezi nimi Dee, ta dá o sobě hned vědět! Její hlas je více než pronikavý..:)
Lana pozdraví všechny a hned se hrne k Emě. Ty dvě se musí opravdu milovat. Sice mi to přijde pořád trochu divné, protože žádné jiné lesby neznám. Ale už si na to začínám zvykat a těmto dvoum opravdu fandím! Jsou skvělá dvojka...
Pak se seznámím s dvěma budoucíma spolužákama. Kudrnatou tmavovlásku Verču všichni oslovují „Weri“ .Dalším spolužákem je hiphoper Patrik. Ach jo, začínám se v tom ztrácet, zase takových nových lidí, vypadá to na velkou bandu.