Zakázané ovoce 8

Celé odpoledne je moc příjemné. Válíme se, klábosíme, blbneme ve vodě a já začínám mít konečně pocit, že začínám zapadat do party. Lidé jsou tu různí, ale nedá se říct, že by mi byl někdo vyloženě nesympatický. Možná mi jen trochu vadí Honzova vlezlost, ale i to se dá přežít, i když bych snesla možná trošku méně toho okatého balení. Nevím jak se mám chovat a dát mu najevo, že o něj nestojím.
Naopak skvěle si pokecám s Pavlem. Lanin brácha je sice trochu tichý typ, ale když zůstaneme jen my dva, a o kousek dál Lana s Emou samy na dekách, tak se rozpovídáme. Musím uznat, že ten kluk má smysl pro humor.
Stejně ale stále po očku sleduji Mikyho s Terkou. Všimla jsem si, jak zvláštně spolu ti dva komunikují. Téměř beze slov, jsou sehraní, ví o sobě asi vše. Ani nevím, jak dlouho spolu jsou, ale už to bude zřejmě nějaký ten rok. Musím na Mikyho zapomenout, když vidím, jak na ní kouká. Je mi jasné, že ona je jeho láska. Ale vždyť já ho ani nemiluju, jen se mi prostě líbí. To je vše. Prostě je to můj brácha. Konec. Tečka.

Když už přestává sluníčko hřát, tak usoudíme, že bychom už mohli sbalit fidlátka a vydat se směr domov. Chvíli to trvá, je nás dost, a než se zas naskládáme do aut, tak je to nějaká doba!
Místo Honzy vezeme zpátky Lanu, takže je pro mě cesta méně stresující. Vedle mě sedí Ema, která je přitisknutá ke své lásce a šeptají si něco do ucha. Vedle Mikyho samozřejmě sedí Terka, která mlčky hledí z okýnka.
Nikdo nemá potřebu mluvit, proto se schoulím do klubíčka, otočím se zády k holkám, abych na ně nezírala a opřu si hlavu o opěrátko, tak abych měla dobrý výhled ven. Stejně koukám do blba a skoro nad ničím nepřemýšlím.
Ticho přeruší až Ema: „Hele brácha, vyhodíš nás u Lany? Já tam budu dneska spát, jo? Dneska asi není žádná kalba, né?“
„ Jasně,“ kývne Miky, mrkne do zpětného zrcátka a usměje se, „ myslim, že nic plánovanýho není, jen že dneska jel táta s Luckou do Prahy, tak sem myslel, že vyhlásíme kalbu u nás, ale až na poslední chvíli! Ale tak to je jedno!“
„Klidně, ale to se obejde i bez nás! A jako já to nebudu zejtra uklízet, je ti to jasný?“ Pohrozí mu Ema.
„Neboj, ségra, už nejsi jediná ženská v domě!“ Zasměje se. Myslel tím mě!! No to mu nedaruju.
„Haha, bratříčku! Tak na to zapomeň, nejsem tvoje služka!“ Řeknu s úsměvem na rtech.
„To je sesterské spiknutí!“ Uchechtne se Miky a zastaví u nějakého domu: „ Tak padejte a litujte, že dobrovolně zameškáte mega párty!“ Směje se už Miky na celé kolo.
Rozloučíme se a jedeme dál. Uslyším, jak se Miky Terky tiše ptá: „Lásko, chceš jet k nám? Nebo domů?“
„Asi chvíli k vám, pokud teda hned nesvoláš kalbu, na to nemám dneska moc náladu.“ Odpoví stejně tiše, téměř neslyšitelně.
„Dobře,“ kývně Mikeš, „pak tě odvezu domů…“
Zaparkuje golfa před vilou, záměrně ho nedá do garáže. Přece ještě poveze Terku.
Mamka s Radkem už doma opravdu nejsou.
Zvláštní. Jak rychle jsem se naučila říkat doma. Ani bych nečekala, že to půjde tak rychle.
Vejdeme do haly.
„Gábi, jak teda? Mám svolávat nějaký lidi, nebo se ti taky nechce pařit?“ Obrátí se na mě Miky, když si zuje boty.
„Víš, že ani nevim, ale klidně, dám si pár skleniček a půjdu spát…“ Usměju se.
„Hurá, konečně někdo, kdo nezradí!“ Zasměje se a vezme Terku za ruku.
„Tak já jdu nahoru, tak pak řekni, až se začne něco dít!“ Řeknu rozpačitě, připadám si tu jako křen.
„Jasně, a nemáte hlad, holky moje? Já bych teda něco sežral!“ Zazubí se na nás.
„Hele, já nejsem žádná tvoje!“ Řeknu napůl z legrace a napůl vážně, aby tu nedošlo k nedorozumění. Terka by to mohla brát jinak.
Ale nevypadá to tak: „Neboj, já vim, jak to myslí!“ Usměje se na mě Terka. Ta holka je opravdu nádherná. Ani se Mikymu nedivím. A navíc je neskutečně hodná. Taková holka se dneska jen tak nenajde. Miky má opravdu štěstí.
„Tak dem na nějakou chálku! Jsem pro!!“ Řeknu nadšeně.
„Chálku?“ Podiví se oba.
Vyprsknu smíchy: „Vy ste mi ale vidláci! Jídlo přece….!“
„No sorry, Pražko, my ty vaše výrazy neznáme!“ Přidá se hned Miky. Všichni tři se zasmějem, to se povedlo.
Vyjíme půlku ledničky, ale musím podoknout že o více jak polovinu se postaral Miky. Nechápu, kam to dává, s prominutím „žere“ jak protrženej a nemá ani špíček!! To je teda spravedlnost. Chvíli si ze sebe ještě děláme srandu a pak se odeberu nahoru. Zapnu notebook a připojím se na Facebook. Super, Lea tu je!! Musím jí hned napsat, už sme nepokecaly ani nepamatuju.
Vyprávím jí všechno co se tu děje a ona mě zas co je v Praze nového. Dneska jde pařit do Karlovek. No, šla bych taky hned! A ona mi prosím závidí pařby s punkáčema!!
Kecáme dost dlouho, myslím, že asi dvě hodiny, když se ozve klepání. Rychle jí napíšu: ,Čekej, Miky jde.´ A zavřu okno s konverzací.
A měla jsem pravdu. Taky kdo jiný by to byl! Jde mi oznámit, že veze Terku domů a po cestě nabere pár lidí…někteří už možná mezitím přijdou sami pěšky.
„Jasně, otevřu! Tak pa, Terko!“ Rozloučím se.
„Ahojky!“ Řekne a zmizí i s Mikulášem za dveřmi.
Otevřu okno chatu a rychle napíšu: ,Musim končit, za chvíli to vypukne, jdu něco připravit! Pa, zlato moje!´
Lea mi odepíše, že už se stejně taky musí chystat a ať si to užiju.
Vypnu notebook a rychle seběhnu po schodech, chci se ještě Mikeše na něco zeptat. Mám štěstí, jsou teprve na odchodu.
„Miky!?“ zavolám.
„NO?!“ Ozve se.
„Mám něco připravit? Nějaký pití nebo něco?“ Zasměju se.
„Jasně, podívej se, co je tam za pití, kdyžtak dej ještě nějaký piva do tý druhý ledničky na zahradě a je tam určitě naložený maso a tak…Tak můžeš nakrájet nějakou zeleninu..a tak…ale nemusíš se s tim honit, ti pak pomůžem, až dorazíme!“
„Jasný!“ A zmizim v kuchyni. Aha, to mě nenapadlo, že to bude jako zahradní páárty…To je dobrý. Zahradní párty s punkáčema. To jsem ještě nezažila!