Milostný trojúhelník 6

„Stalo se to prostě... tak náhle.. a já.. Věřila jsem mu“ a v tu chvíli se rozbrečím úplně. Mamce div nevypadne sklenička vína z ruky, ale potom se vzpamatuje, položí ji a jen se ke mně natáhne, aby mě objala.
„Zlato, mrzí mě to, že jsi mu naletěla. To proto chceš pryč?“ dojde ji a já jen přikývnu.
„Zklamala jsem Anetu, vyspala se s Martinem a on má přítelkyni“ spočítám na psrtech.
„Aneta to ví?“ zajímá mamku a já jen zakroutím hlavou. „Dobře. Zapomeň na to co se stalo, udělala jsi chybu, ale.. Kristýnko, život jde dál. Musíš na to zapomenout, když je on takovej vůl. Neví o jakou holku přichází, protože jsi skvělá a ten kluk je vůl“
„Já vím, ale já mu uvěřila, když mi říkal, že se do mě zamiloval a proto nemůže být s Anetou. Byla jsem naivní a blbá mami, a teď mám strach z toho, že jsem k němu začala něco cítit?“
„Kristýnko, první lásky bývají bolestivé. Každá z nás si tím musí projít a uvidíš, že jednou najdeš toho pravýho, co tě bude mít rád a nebude tě jen využívat, aby tě dostal do postele.“
„Můj otec byl takový, že tě chtěl jen dostat do postele?“ vypadne ze mě tahle otázka dřív, než bych si ji stačila promyslet. Vím, že mamka o mém otci mluvit nechce, protože ji to bolí i teď. Koho by taky nebolela ta zrada, když ji opustil dřív, než jsem se narodila a ona na mě byla sama? Naštěstí se moje babička zachovala skvěle a mamce pomohla a já si myslím, že kdyby nebylo babičky, já bych tu nebyla.
„Tvůj otec je kapitola sama o sobě. Byla jsem do něj zamilovaná a stejně jako ty. Bláznivá, ochotna udělat pro něj první poslední a tak jsme se spolu i vyspali. Byl můj první víš? No a samozřejmě jsem po dvou měsících zjistila, že jsem těhotná. A co teď? Byla jsem ve třeťáku, hrozilo mi, že zůstanu sama. Tvoje babička se zachovala skvěle, musím říct, že ji vděčíme za všechno. S tvým otcem jsme se domluvili, že kvůli tobě spolu později budeme, ale on? Nebyl připravený na to, aby měl děti a já zůstala sama. Porodila jsem tě a on se na nás vykašlal. Od té doby jsme byli spolu sami a se vším mi pomáhala babička. Pár měsíců po tvém narození jsem potkala Milana. A vidíš to? Trval na tom, ať ho napíšu do rodného listu po pár letech, když jsi mu říkala tati a já to udělala. Je zapsaný jako tvůj otec, i když jim není. A jsme spolu všichni tři šťastní už několik let.“ usměje se na mě mamka, když dokončí svoje vyprávění.
„Nelitovala jsi někdy toho, že jsi mě měla? Mohla jsi jít na vysokou, celý život před sebou“ zamyslím se, když si uvědomím jakou volbu mamka v té době měla. Mě, nebo svůj vysněný život? Zvolila mě.
„Když mi tě poprvé dali do náruče v porodnici a ty ses na mě podívala, věděla jsem, že jsem udělala správně. Nikdy jsem toho nelitovala Kristýnko“ a dá mi pusu na tvář.
„Mám tě ráda mami“ a pořádně ji obejmu.
„Já tebe taky zlato moje. A teď, když už jsme si vše vyjasnili a vše si spolu řekli, co bys řekla tomu, že si pustíme nějakou komedii, dopijeme víno a sníme tu pizzu?“ navrhne mamka.
„Jsem pro“ usměji se na ni. Pustíme si film poslední píseň, což není komedie, ale spíše taková romantika, na kterou se mamka chtěla dívat, ale když jsem ji říkala o čem to tak je, uznala, že sama se na to dívat nebude a když, tak už jedině s milióny papírovými kapesníčky. Tak jsme toho využili a zapnuli to. Ovšem, když na konci, Ronnie hraje na klavír pro svého otce, brečíme obě dvě.
„Teda holky, vy tu snad chcete zařídit vodopád?“ zajímá se Milan, který se objeví zničehonic ve dveřích a zastihne nás právě v tom, jak obě dvě brečíme.
„No, my jsme si s mamkou mysleli, že si budeš chtít dát sprchu?“ řeknu se smíchem a utírám si slzy.
„To jste sice milé a hodné, že tak na mě myslíte, ale já mám raději teplou sprchu. Jo Kristýnko, kdyby ses zítra nudila, můžeš udělat kapra“ navrhne mi.
„Krista zítra odjíždí k moji mamce na pár dní. Udělá si takové prázdniny na vesnici“ vysvětlí mu.
„No vida, my tu budeme sami? Leni, toho musíme využít, ne?“ obrátí se na mou mamku.
„Já si půjdu lehnout, zítra vstávám tak ať se trochu vyspím.“ řeknu se smíchem a obrátím se na mamku „děkuju za večer“ a nahnu se, abych ji dala pusu.
„Dobrou“ a pusu dám i Milanovi, kolem kterého projdu do svého pokoje.
„Dobrou Kristy“ popřeje mi. Nechám oba dva v obýváku, určitě si mají co říct a sama zalezu do pokoje. První se ujistím, že mám všechny věci a nic doma nezapomenu co bych u babičky mohla potřebovat a zapadnu do postele. Celý den jsem vůbec neviděla mobil, tak ho vytáhnu z pod polštáře a když tam uvidím několik zpráv od Anet, odepíšu ji rychle, že odjíždím k babičce na pár dní a potom se ji ozvu. A mobil opět schovám.
Jsem moc ráda, že mi mamka řekla jak se věci mají nebo spíš měli s mým otcem. Mamce a Milanovi vděčím za to všechno co pro mě udělali a vůbec jsem si neuvědomila to, jaké štěstí mám, že mám právě tyhle dva jako své rodiče.