Sázka na lásku 9/1

9.KAPITOLA

„Jdete pozdě, dámy.“ řekl jim Gareth místo pozdravu. „Nechcete doufám, abych si myslel, že jste se na mne domluvily a zkoušely na mne nějaké bláznivé triky.“ Jeho nevzrušený tón jasně naznačoval, že by ne ně čekal už jen maximálně pět minut a šek se navečeřet klidně sám.
„Na něco takového bysme si ani netroufly pomyslet, vaše lordstvo, natož pak spřádat proti vám nějaké pikle.“ ozvala se Alex pokorným tónem a sladce se usmála.
Dokázala být milá, když chtěla. V duchu však přemýšlela, co by mu tak provedla, aby mu z tváře zmizel ten povýšený arogantní výraz.
Meredith jen obrátila oči v sloup.
Gareth její výrok pochopil jako omluvu a lehce pokýval hlavou na znamení, že ji přijal. Nabídl Meredith rámě a ta se do něj zavěsila. Alex je tiše následovala.
Služebnictvo nachystalo jednoduchou neformální tabuli pro tři. Sestavilo ji tak, aby mohli sedět u sebe a nemuseli na sebe při konverzaci křičet.
Gareth usadil Meredith po své levici a Alex po pravé ruce, sám si sedl do čela stolu.
V tichosti čekali až sluha přinese první chod.
„Musím říct, že máte nádhernou zahradu, vaše lordstvo.“ přerušila ticho Alex a čekala, zda se hrabě zapojí do hovoru. Meredith s sebou jemně škubla při zmínce o zahradě.
„Děkuji. Ale musím přiznat, že to je zásluha mé sestry a zahradníka. Já o zahradničení nic nevím.“ Konstatoval suše a udělal místo sluhovi, který přinesl předkrm.
„Ach. Ale já jsem nemyslela, že je to vaše zásluha.“ Opět se lehce usmála.
„Jen jsem konstatovala, že je překrásná. Máte dnes v plánu něco konkrétního nebo tu zůstanete s námi, vaše lordstvo?“ zkoušela nenápadně terén. Gareth po ní střelil podezíravým pohledem.
„Snad jste se mnou neměly nějaké plány?“
„Chtěla jsem vás tak trochu využít.“ Začervenala se. Teď už byla podezíravá i Meredith. Alexandra se nikdy nečervenala.
„Využít?!“ divil se Gareth.
„Já. Ehm.“ Plaše se na něj podívala. „Doufala jsem, že nás třeba naučíte kulečník. Když už tu má být Meredith zavřená a tak.“ oťukávala ho Alex nenápadně. Hlavně se snažila, aby měl co největší důvod odejít z jejich společnosti.
Meredith při jejích slovech překvapeně zamrkala. Flirtovala? Alexandra z Kilmartinu flirtovala? A úmyslně.
Gareth se zahleděl na další chod, který sluha přinesl a uvažoval jestli ta mladá dáma se na něj snaží zapůsobit. Nebylo pochyb, že s ním úmyslně flirtuje. Jen nevěděl jestli tak mluví s každým mužem v okolí nebo jestli má o něj nějaký zájem. Ale ať byla odpověď jakákoliv nemínil se do jejích her zapojovat. Ženit se určitě ještě nechtěl.
„To je mi líto, ale už jsem slíbil lady Watherbyové, že se ukáži na jejím plese a pak bych se ještě chtěl stavit ve svém klubu.“ vymlouval se.
Alexandra nasadila lítostivý pohled a Meredith málem zaskočilo sousto, které se zrovna snažila polknout.
„To je škoda. Snad si na nás uděláte čas jindy.“ nasadila Alex nadějný tón.
Meredith jen žasla nad kamarádčiným hereckým uměním.
Gareth neurčitě něco zamumlal a pustil se do hlavního chodu.
Alexandra se potěšeně ušklíbla a pokračovala ve večeři.


V jedenáct hodin, krátce poté, co hrabě Blackstone takticky odešel z domu, se obě sešly v jeho pracovně.
Alexandru jeho pracovna zcela uchvátila. Nad jeho křeslem visela velká mapa Marigoldu datovaná asi dvě stě set zpět. Napravo byla třídílná knihovna věnovaná cestopisům a knihám o historii různých zemí. Byly tam všemožné knihy ve všemožných jazycích. Od Killirianu a Erinu až po Fernar s Tyrghaardem. Po její levé ruce stála čtyřdílná skříň s policemi s různými suvenýry z cest. Erinským mečem začínaje přes Tyrghaardské válečné přilbice až po zatím ještě nepřeložené svitky ze Sutalu. Co se jí však líbilo nejvíc, byly metr a půl velké sošky jestřába a pantera z Killirianu, stojící hned u dveří. Každý z jedné strany.
Meredith nalila dvě skleničky koňaku a jednu nabídla Alex.
„Ten tvůj výstup u večeře byl neuvěřitelný. Kdybych tě neznala, tak si myslím, že máš v hlavě seno.“ Meredith naznačila kamarádce přípitek a napila se kvalitního alkoholu.
Kdyby je viděl její bratr nevěřil by vlastním očím. Mladší sestra pohodlně usazená v jeho křesle a její kamarádka uvelebená v kalhotách na pohovce, jednu nohu přehozenou přes opěradlo a druhou nataženou přes celou pohovku. V jedné ruce sklenici s koňakem a druhá podložená pod hlavou.
Alexandra jí kynutí vrátila a lehce se napila. Koňak sice nebyl zrovna její pití. Ale jednu skleničku klidně zvládla.
„Jak si asi myslíš, že doma vycházím se strýcem? Udělám ze sebe slušnou poslušnou neteř, na plese si zahraji na netykavku a v herně zvládám šikovně ambiciózního poskoka. Mám takový pocit, že na jednu slabou citlivou ženu je to celkem slušný výkon.“ Vysvětlila jí a opět si lehce lokla.
„Kdy máš v plánu vyrazit?“
„Dám Blackstoneovi náskok hodinu a pak půjdu já.“
Meredith se podívala na hodiny na stole.
„Takže dopiješ a jdeš. Doufám, že se stihneš vrátit dřív než Gareth.“ neptala se, konstatovala.
„Neměj obavy. Vše mám promyšlené. I kdybych náhodou přišla až po hraběti, jen klid.“ uklidňovala ji Alexandra. Meredith si ji jen nedůvěřivě změřila. Znala plány své kamarádky, někdy byly až zbytečně riskantní.



Nevěděl, co ho to napadlo, když zjistil, že při své noční procházce došel k Donovanově herně Královna meče. Nechtěl, aby to vypadalo, že zabloudil a vešel dovnitř. Jeden nikdy neví kolik zlodějů by ho mohlo chtít okrást.
Během chvilky se jej ujal majordomus a vzal mu klobouk s pláštěm. Vše hned uložil do šatny a zavedl ho k tajnému vchodu a doprovodil jej po schodech až do salónku, kde se mohl hrabě občerstvit a napít. Ukázal mu stůl, kam si má sednout a nenápadně ho opustil.
Gareth se kolem sebe rozhlížel a musel uznat, že je to tu celkem vkusně zařízené. Objednal si u číšníka vodku s ledem a citronem a dál si prohlížel interiér. Při svém průzkumu od židle našel dveře vedoucí do herny. V klidu vypil svou vodku a šel k těm dveřím.
Za nimi ho čekalo překvapení. Byl si jist, že tam najde zakouřenou špinavou místnost plnou kdovíjakých pobudů a místo toho našel celkem prostorný čistý sál. A místo oněch pobudů sice nenašel mnoho šlechticů, ale za to slušný počet úspěšných obchodníků, kteří si tu krátili dlouhou chvíli nebo dojednávali další možné obchody. Spíš to připomínalo jeho klub Muspell. Nebo přesněji řečeno jeho část. Začal se podrobněji rozhlížet po místnosti zda nezahlédne nějakého známého. Neprohlédl ani půlku osazenstva, když spatřil známou tvář sedící s krupiérem u stolu v rohu. Nebyl to nikdo jiný než jeho ranní sok. Alex Martin rozmlouval s krupiérem a očividně čekal na dalšího protihráče.
Gareth se pousmál a vyrazil k nim.
„Smím se přidat?“ vložil se jim do diskuze a aniž by čekal na odpověď, přisedl si.
Alex sebou lehce trhla. Ať už dneska čekala cokoliv tak určitě ne jeho. Co tu kčertu chce!? Má být přece ve svém klubu! Nebo u milenky! Nebo sakra kdekoliv jinde!!! Ale rozhodně ne tady. Skončila hovor a podívala se Garethovi do očí. Měl je opravdu zvláštní sytě modré s několika stříbrnými tečkami. Musela si přiznat, že ji ty tečky fascinovaly.
„Dobrý večer. Co vás přivádí do těchto končin?“ zeptala se ho lehce provokativním hlasem.
„Nechtělo se mi ještě domů a řekl jsem si, že se zastavím.“ odpověděl a nedal najevo, že je stejně tak překvapen, že tu je jako on. Ten mladík v něm vyvolával rozporuplné pocity. Chvílemi měl sto chutí ho uškrtit.
„Skutečně? Slyšel jsem, že vaše sestra dostala domácí vězení. Neměl byste být s ní a dělat jí společnost?“ neodpustila si Alex drzou poznámku.
„To není vaše starost chlapče. Mám takový pocit, že jsem přišel do herny a ne do debatního kroužku.“ změnil téma a kývl na krupiéra, aby rozdal karty. Ten se tázavě podíval na Alex. Rukou mu nenápadně naznačila ať pokračuje a dál pokračovala v hovoru.
„ Doufám, že to domácí vězení nemá kvůli mně. Bylo by nespravedlivé, aby byla potrestána, když se nic nestalo.“
Gareth silně stiskl čelist a v duchu počítal do deseti. Ten spratek ho vyloženě provokoval. Podíval se do svých karet a přeskládal si je podle barvy a hodnot.
Alex zahodila dvě karty do talonu a zahlásila betl. Hru samozřejmě vyhrála, protože měla na ruce karty s nejnižšími hodnotami.
Gareth po několika kolech zjistil, že prohrává. Připadlo mu, že se vůbec nesoustředí na hru, ale mnohem víc pozornosti věnuje Alexovi.
„Jak je vidět, nejen že docela obstojně ovládáte kord, ale i hazardní hry.“ konstatoval, když platil prohranou hru. Znovu zamíchal a dal Alexovi sejmout.
„O jakém hazardu mluvíte? Hrajeme mariáš a to ještě o drobné.“ ohradila se a kopla hromádku v půlce. Gareth se ušklíbl a začal rozdávat.
„Chtěl byste zvýšit sázky?“ Nenucený tón otázky vyvolal v Alex podezření. Nikdo nezvedá sumu s takovým klidem, když prohrává. Podívala se na své karty. Taky ba mohl líp rozdávat! pomyslela si a dál zachovávala na tváři neutrální výraz..
„Myslím, že to záleží na vás, mylorde.“
Krupiér ukázal trumf a nahlásil celé kolo.
„To se hraje.“ Pobídl ho Gareth a čekal, čím protihráč vyjede.
Na stole se objevila červená trumfovní dáma. Hláška. Alex na chvíli zaváhala, ale stejně moc možností neměla. Buď anebo. Přihodila k ní zelenou desítku. Gareth se spokojeně usmál a přebil dámu červeným esem. Vzal zdvih k sobě a prohlížel si karty. Nakonec se rozhodl pro zeleného kluka. Než však stihl kartu hodit na stůl, přišel k Alex sluha a něco jí šeptal.
Garetha to zarazilo. Co s ním má Donovanův zaměstnanec společného? Může mít Donovanova účast při souboji s tím vším nějakou spojitost?
„ Pánové. Omluvte mne, ale musím si něco vyřídit.“ vytrhla ho Alex ze spletitých úvah.