Člověk nebo upír?-1 kapitola

V malém městě Forks žije s tátou Charliem patnáctiletá dívka jménem Anička,ale všichni jí říkají Ann. Zkratkou jí říkali už dlouho asi se jim to moc líbilo.
Jednou šla Ann do školy a bylo jí hrozně moc špatně,protože měla psát písemku z matematiky.
Došla před školu a hned uviděla svojí partu holek. Hned k nim šla a řekla: „ Ahoj holky,jak se máte?“
Otočila se na mě dívka s capuccinovou pletí a řekla: „Ahoj Ann,máme se dobře a ty?“
„Po dívej se tamhle na toho kluka co je otočený směrem ke klukům.“ Řekla jedna blondýnka.
Podívala jsem se tím směrem co ukázala a opravdu ten kluk je opravdu moc hezký. Odhadovala jsem,že ten kluk nastupuje tak do prváku. Byl hubený,vlasy černé a na krátko sestříhané.
Otočila jsem se na zpět a řekla: „ Je docela hezký.“
„ Jo a hlavně ten jeho zadeček je božskej.“ Řekla Erin.
Všichni jsme se zasmály. Shounee nás přerušila: „ Jmenuje se Drew Culen.“
„ Je moc hezký.“ Řekla Afrodita.
„ Teďka je na řadě Ann,aby ho dostala.“ Řekla Kramisha.
„ Ehe…cože?...já???“ zalapala jsem po dechu as nevěděla jsem co na to říct.
„ Jo ty.“ Potvrdila Emily.
„ Tak dobře.“ Řekla jsem velmi otráveně.

*Další den*
Vstala jsem a šla jsem se obléknout. Vzala jsem si mini sukni a černé tílko na tělo. „v tom si připadám nejlépe.“ Pomyslela jsem si v duchu.
Šla jsem k zrcadlu a udělala jsem si decentní černé linky a nanesla jsem si novou řasenku.
Upravila jsem si vlasy…teda chtěla jsem si je upravit,ale nešlo t,tak jsem to dala jenom do gumičky a šla jsem do školy.
Přišla jsem před školu a jako vždycky jsem šla hned ke své partě holek.
Když mě Erin uviděla,řekla: „ Ty jo,fakt ti to moc sekne.“ Usmála jsem se na ní,když si mě prohlížela od hlavy až k patě. Usmála jsem se na ní a řekla: „ Děkuji i tobě to sluší.“ Erin se uchychtla.
Otočila jsem se,jestli neuvidím Drewa. Chvilku jsem ho nemohla najít,ale pak jsem ho uviděla jak se baví s nějakýma klukama ze třídy. Usmála jsem se na něj. On se otočil a všiml si mě,jak se na něj usmívám. Úsměv mi vrátil.
Začervenala jsem se.
„ Ty Ann,nečervenej se.“ Zakřičela na mě Kramisha.
Otočila jsem se k holkám a řekla jsem: „Nemusíš na mě tak křičet“ Kramisha se na mě usmála a potom provinile řekla: „ Promiň.“
„ To je dobrý.“ Řekla jsem jí a ona se na mě znovu usmála.
Když zazvonilo,šli jsme do školy.. zrovna jsem měla štěstí a šel za mnou Drew.
Holky do mě pořád šťouchaly a usmívaly se na mě. Nevěděla jsem co mám dělat,tak jsem prostě jenom šla a byla svá.
Došla jsem ke své skříňce a začala jí odemykat,když v tom jsem si všimla,že stojí vedle mě Drew a něco dělá s tou vedlejší skříňkou. Pak jsem zjistila,že on má tu skříňku vedle mě.
„když bych chtěla,aby tady byl vedle mě,tak se to nestane,ale jak ho nechci vedle sebe,tak tu být musí..tím neříkám,že ho tu nechci,ale tohle se musí stát vždycky jenom mě a nikomu jinému.“ Pomyslela jsem si.
Přezula jsem se a zamkla si skříňku.
„ Ahoj já jsem Drew Culen.“ Začal na mě mluvit,když jsem chtěla jít do své třídy.
„ Těší mě.já jsem Anička,ale všichni mi říkají Ann.“ Odpověděla jsem ze slušnosti.
„ Taky tě rád poznávám,do jakého chodíš ročníku?“ zeptal se mě najednou.
„ Chodím do druháku a ty?“
„ Já chodím do prváku.“ Dobře jsem odhadla,že chodí do prváku. Pomyslela jsem si.
„ No,tak já už budu muset jít,za chvilku bude zvonit na hodinu. řekla jsem,ale vůbec se mi nechtěl od něj odejít,protože s ním se povídá tak úžasně.
„ promiň,že jsem tě zdržel.“ Omlouval se.
„ To nic.“ Řekla jsem a chtěla odejít když v tom řekne: „ Kde máš třídu?“
„Ve druhém patře.“ Odpověděla jsem slušně.
„ Já taky.“ Odmlčel se a potom dodal: „ A můžu tě doprovodit?“
Přikývla jsem a v duchu jsem si říkala: „ No tak to je super,teďka půjde semnou a holky na mě budou pořád zírat jako na nějaký svatý obrázek.“
Šli jsme po schodech a předběhly nás holky z mojí party.
Holky se na mě pořád usmívaly a dělaly na mě různé úšklebky.
Podívala jsem se na Drewa a ten se začal smát.
„ Čemu se tak směješ?ů zeptala jsem se nechápavě.
Hned zvážněl a řekl: „ Ale ničemu.“
Nechala jsem to být a šli jsme dál.
Došli jsme až před mojí třídu a řekla jsem: „ No tok já už půjdu,protože za chvilku bude zvonit na hodinu.“
„ Jo dobře,já taky budu muset jít.“ Řekl a usmál se na mě tím krásným úsměvem.
„ Uvidíme se později?...kde máš třídu?“ zeptala jsem se na dvě otázky na jednou.
„ neboj se uvidíme se později a třídu mám hned vedle té tvé.“ Odpověděl a odešel. Ještě než zašedlo své třídy,zamával mi a poslal mi vzdušný polibek.
Na chodbě jsem zůstala stát jako přimražená.
Začalo zvonit a já musela do třídy.
Po 5 minutách jsem tedy šla do třídy a šla jsem si připravit na hodinu.
Přišla jsem tak akorát. Dosedla jsem na židli a hned do třídy přišla učitelka na matematiku-Klimešová.
Klimešová je stará učitelka učí na této škole už hodně dlouho.Erin podstrčila papírek a řekla: „ Na přečti si to.“
Poslechla jsem jí a vzala si od ní papírek. Rozbalila jsem ho a začala jsem číst napsané řádky: Tak co,jaký byl Drew?
Chtěla jsem jí odepsat,ale nevšimla jsem si,že je u mé lavice učitelka která se na mě celou dobu kouká. Papírek mi nakonec vzala a přečetla ho na hlas. Potom se zeptala: „ tak co jaký teda byl?“
Začala se smát na celé kolo a všichni s ní.
Rozzlobila jsem se co nejvíce to šlo,rozbrečela jsem se a utekla ze třídy.
Utíkala jsem c mi nohy stačí,ale najednou jsem do někoho vrazila. „Pardon“ zařvala jsem a chtěla jsem utkat dál,ale chytly mě silné paže,které mě dál nepustily.
Otočila jsem se a zjistila,že mě za ruce drží Drew. Chvilku se na mě díval a pak se zeptal: „ Co se stalo?“
„ Promiň já.“ Začala jsem koktat.
„Uklidni se.“Uklidňoval mě Drew.
Po chvilce se mě znovu zeptal: „ Tak co se stalo?
„ No víš já,prostě Klimešová se mě zeptala co Drew.“řekla jsem smutně.
Drew se začal smát na celé kolo.
„ Čemu se tak směješ?“ zeptala jsem se.
„ Ničemu,ale napadlo mě,že se půjdu podívat do té tvé třídy.“
„ Cože?“ vytřeštila jsem na něj oči.
„ Pojď půjdeme tam spolu.“ Řekl a vzal mě za ruku.
Ruce měl teplé a příjemné.
Došli jsme před mojí třídu. Podívala jsem se na něj a on řekl: „ Neboj bude to dobrý.“ Usmála jsem se na ně.
Drew zaklepal na dveře učebny. Ze vnitř se ozval hlasitý hluboký hlas: „ Ano?“
Drew pomalu otevíral dveře až koukal celou hlavou do naší bláznivé třídy.
Mě se tam moc nechtělo,ale Drew mě pořád držel za ruku,tak jsem šla nakonec s ním do třídy.
Všechny holky na mě zíraly,jako bych tam vůbec mezi ně nepatřila,ale to jsem až tak neřešila. Spíše jsem se bála co na to bude říkat naše úžasná paní učitelka. Nakonec řekla rozzlobeně: „ Drewe tady nemáš vůbec co dělat,třídu máš vedle a ne tady,tak tě prosím abys odešel a ty se Jane posaď do své lavice.“
„ No já tady jsem jenom kvůli tomu,že jste chtěli vidět,jak vypadám a taky zadek mám docela pěknej.“ Řekl a otočil se a ukázal na zadek.
Koukla jsem se na učitelku a viděla jsem,že je pěkně vytočená.
„ Okamžitě odejdi!“ zařvala na celou třídu.
Drew se podíval na mě a já jsem řekla: „ Drewe opravdu by jsi měl jít.“
Drew mi stiskl ruku a pustil jí. „Dobře půjdu,když mě o to žádáš ty.“ Řekl a otočil se k odchodu. Potom se ještě u dveří na mě otočil a poslal mi vzdušný polibek. Začervenala jsem se a šla jsem si sednout do mojí lavice vedle Erin.
Když jsem se koukla na Erin,usmívala se na mě.
Učitelka nám psala nějaké příklady na tabuli,abychom to vypočítali.
„ Tak a teďka to vypočítáte.“ Nakázala nám učitelka.
Tohle jsem na ní nikdy nesnášela. Ona nám napíše příklady na tabuli a mi to máme pak počítat. Ona si vždycky sedne na židli za stůl a dá si kafíčko jakoby byla někde v kavárně nebo co.
Kdybys tohohle všiml náš pan ředitel,ten by jí asi dal….ten by jí dal kafíčko.pousmála jsem se.
Učitelka si toho samozřejmě všimla a řekla rozzlobeně: „ to ty příklady už máš vypočítané?“
„ Ne nemám.“
„ Tak počítej a s tím Drewem si to ještě s tebou vyřídím.“
„ A sakra“ řekla jsem si pro sebe a radši jsem začala konečně počítat příklady.
Hodina skončila a Klimešová si mě zavolala k tabuli.
Nevěděla jsem co po mě může chtít,co mi může všechno vyčíst ,protože jsem tam přivedla Drewa.
„ Paní učitelko já se strašně omlouvám…nikdy se to už nestane.“ Začala jsem náš rozhovor.
„ Ale to opravdu nevadí,ale ať se to už opravdu nestane…nechtěla bych to tady řešit před celou třídou s panem ředitelem…“
„ já vím…slibuji,že už se to nikdy nestane.“ Slíbila jsem a chtěla jsem odejít na další hodinu,ale učitelka mě zarazila…od ní bych to nikdy nečekala: „ Ale ten Drew měl ale zadek co?...“
Koukala jsem na ní hodně divně a tak radši dodala: „ No já už půjdu,protože mi za chvilku začíná další hodina.“ Řekla jsem a otočila k odchodu,když ještě učitelka řekne: „ pokud budeš něco potřebovat,tak jsem tady od toho.“
Koukala jsem na ní trochu vyděšeně,protože jsem nevěděla o čem to vlastně mluví…učitelka to zpozorovala a řekla: „ Mluvím o Drewovi.“
Přikývla jsem jí a vyšla ze dveří.
Pořádně jsem si oddychla,že mi nevynadala…Najednou mi někdo zaklepal na rameno.
Příšerně jsem se lekla až jsem málem vyjekla…
„ Promiň… proč tě musím vždycky tak vyděsit.“ Řekl někdo za mnou,ale hned jsem ten hlas poznala
Otočila jsem se a chtěla jsem říct „Ahoj“,ale nějak mi přeskočil hlas,takže jsem neřekla na konec nic.,ale Drew mě pochopil co chci říct a tak mi řekl: „ Ahoj chci se zeptat,jestli jsi neměla kvůli mně průšvih.“
„ Ne neměla,Klimešová to vzala jako by to byla jen sranda a taky řekla ať mi to…“ nedokázala jsem to ani doříct,protože jsem se bála,že mi něco řekne.
„ Co ti řekla?“ chtěl to vědět.
„ Řekla ať mi to dobře dopadne.“odvážila jsem se a čekala až na mě začne křiče,ale nekřičel. Místo toho jenom tiše řekl. „ A co se ti teda má povést?...dokonči tu větu celou a vůbec se neboj.“
„ Klimešová mi řekla,ať se to povede s tebou.“ Odvážila jsem se to nakonec říct,ale pohledem jsem radši unikla.
Cítila jsem,jak se na mě dívá. Vzal mi obličej do dlaní a řekl: „Ann,ale na tom nic není špatného..je to normální…teda aspoň u mě.“
„ Tak u tebe,ale já na to nejsem zvyklá.“
„ Že ty jsi neměla nikdy žádného kluka?“
Nevěděla jsem co na to mám odpovědět,jestli mu mám říct pravdu nebo si vymýšlet,že už jsem měla kluků hodně…
„ Je fakt,že jsem žádného kluka nikdy neměla.“ Řekla jsem mu na rovinu..
„ Za o se nemusíš stydět přece…láska si počká a jak ráda.“ Uklidnil mě.
V mém věku ostatní holky už měli spoustu kluků,ale já jsem neměla nikdy žádného.
Podívala jsem se na něho a usmála se.

*O čtyři měsíce později*

čas rychle utíkal. Bylo už 4.5 a ten den jsem slavila narozeniny.
Protože byla středa,tak jsme měli školu jenom do půl druhé. Míváme třídnické hodiny krátké.
Přišla jsem domů,tašku hodila do kouta.Honem jsem utíkala do svého pokoje a šla jsem si uklidit.
Koukla jsem se na budík a zjistila,že je už 14:00.
„ Stihla jsem to jen tak tak.“ Říkala jsem si v duchu.
Slyšela jsem,jak zazvonil zvonek od dveří. Rychle jsem se podívala na sebe do zrcadla,jestli vypadám dobře.
Šla jsem otevřít holkám,aby nečekaly moc dlouho.
„ Ahojky.“ Řekla jsem,když jsem otevřela dveře do kořán.
„ Ahoj.“ Štěkla na mě Kramisha.
„ Pojďte dál holky,ať nemusíme stát venku.“ Řekla jsem a pustila je dovnitř. Všechny holky šly dovnitř kromě Erin.
„ Erin pojď taky dál.“ Řekla jsem,ale pak jsem si všimla,že někdo je za ní.
„ Dál nemůžu jít,protože mám tady pro tebe překvapení.“
„ Aha…a ukážeš mi to překvapení?“ byla jsem zvědavá kdo to za ní je.
Erin ustoupila o krok dopředu a já mohla konečně vidět,kdo to byl za erin…byl t o Drew.
Vykulila jsem oči a řekla: „ Co tady děláš Drewe?“
„ Co by jsem na tvých šestnácti narozeninách.“
„ Aha….pojď tedy dál.“ Otočila jsem se na Erin A zeptala se jí: „ Jak si ho sem dostala?“
„ Jednoduše.jenom jsem řekla,že máš narozky a že nemám pro tebe žádný dárek…Drew se nabídl a já kývla…vadí ti to?“ zeptala se.
„ Ne samozřejmě,že mi to nevadí..jsem moc ráda,že tu je.“
„ Tak jdeme na ty dárky?“ přerušila náš rozhovor Emily.
„ Jo to beru.“ Řekl Drew a šel semnou za holkama.“ Holky na nás už čekaly. Přišla jsem k nim a holky hned začaly : „ Happy birthday to you…“
„ Holky moc vám děkuju.“ Řekla jsem a holky mi hned začaly dávat dárky…
„ Co budeme dělat?“ Zeptal se Drew.
„ Nevím…třeba půjdeme do bazénu.“ Navrhla Afrodita.
„ Vy máte bazén?“ zeptal se překvapeně Drew.
„ Ano,ale bude určitě ledový jako led.“ Řekla jsem,protože se mi do bazénu vůbec nechtělo.
„ Tak se půjdeme podívat kolik má stupňů co říkáte holky?“ zeptal se Drew a podíval se na všechny holky. Samozřejmě,že oni přikyvovaly na souhlas,ale já jsem protestovala…teda jenom v duchu.
Drew si toho samozřejmě všiml a řekl: „ No tak Ann,půjdeme se vykoupat…nebo ti to snad vadí?“
Podívala jsem se na něj a řekla: „ Ne mě to nevadí.“ Usmála jsem se na něj.
„ Tak fajn.“ Řekl a šel k bazénu.
Vylovil z vody teploměr a řekl. „ No vidíte holky voda má neuvěřitelných 20 stupňů“
„ No to je skvělí…já se teda půjdu převléknout.“ Řekla jsem a otočila jsem se. Afrodita se na mě otočila a zakřičela na mě.: „ Nezapomeň si vzít ty nový plavky co máš.“ Otočila jsem se na ní a usmála se. Nic jsem neříkala,ale ty plavky si stejně vezmu na to může vzít jet.

* Pohled Drewa *

Koukal jsem se za ní,jak odcházela. Připadala mi nějaká nesvá.
Kouknul jsem se na holky,které se na mě pořád uculovaly a povídaly si o mě. Neřešil jsem to.
„ Kde má Ann okno?“ zeptal jsem se.
Kramisha se na mě otočila a řekla: Tamhleto okno co je do ulice,tak to je její pokoj. Ukázala tím směrem,abych viděl jaké okno to je. Podíval jsem se tím směrem a viděl jsem nádherné závěsy,které byly v okně.
„ Jdi pro ni,ona na to určitě čeká.“ Řekla vtipně Afrodita…teda aspoň jí to připadalo vtipné.
„ To je dobrý nápad.“ Řekl jsem schválně,protože jsem zjistil,že Afrodita žárlí a to teda hodně.
Afrodita se mi podívala do očí a udělala ten svůj známí obličej.
Radši jsem si toho nevšímal.
Je fakt,že je v pokoji dlouho. Řekl jsem si.
„ Já tam za ní opravdu snad půjdu.“ Řekl jsem.
Otočila se na mě Kramisha a řekla: „ Tak za ní zajdi a určitě jí překvapíš.“ Kývl jsem jí na to a šel jsem do jejího domu,abych mohl za Ann.
Vešel jsem do kuchyně,prohlížel jsem nádherné fotografie,kde byla ještě malá holčička (Ann) A jedna fotka se mi opravdu moc líbila. Nemohl jsem z ní odtrhnou vůbec oči…od té doby jsem zjistil,že je to nejkrásnější holka na světě a že jí mám moc rád.
Po chvilce jsem vyšel po točitých schodech do patra,kde má mít svůj pokoj.Zaklepal jsem, ale nic se z pokoje neozývalo. Vzal jsem za kliku a potichu otevřel dveře. Myslím,že o mě ani neví. Pomyslel jsem si.
Ann stála u velikého zrcadla a snažila si zavázat krásné pletené bílé plavky…opravdu byly nádherné.
Šel jsem pomalu k ní a opatrně jsem vzal ty šňůrky,abych jí mohl zavázat plavky,ale nechtěl jsem jí vylekat,ale stalo se.ann se lekla a málem vyjekla.zavrtěl jsem hlavou nad tím,jaký jsem strašný nemehlo a řekl: „ Promiň nechtěl jsem tě vylekat.ů
Ann se na mě podívala a řekla úplně v klidu: ů To nic,každý se může vylekat.“ Přikývnul jsem na souhlas,ale stejně mi to vrtalo hlavou.proč jí pořád když někde jsme mi dva spolu sami a Ann mě nevnímá,tak se potom většinou lekne.
Zavázal jsem jí plavky a řekl: „ Tak a je to.“
„ Děkuju.“
„Není zaco,ale nepůjdeme už…holky asi musej bejt nedočkavý,až tě uviděj v těch krásnech plavkách.ů Ann se na mě tak divně podívala a rozesmála se.
„ proč se tak směješ?“ zeptal jsem se. Ann se zarazila a řekla: „ Promiň…“
„ Se neomlouvej,ale chci vědět,proč si se smála“ doléhal jsem na odpověď.
„ No víš ty plavky jsme kupovaly s holkama spolu,takže oni ví jaký si vezmu.“
„Aha a tomu jsi se smála? “ přikývla a řekla: „Nechceš teda už jít?“
„ Jo to by bylo moc fajn.“ Řekl jsem po dlouhé době.“
Šli jsme spolu ven,kde už na nás čekaly holky.
Afrodita se na nás otočila a řekla: „ Kde jste tak dlouho byli vy hrdličky.“
Drew se naštval a řekl: „ My nejsme žádné hrdličky Afrodito…to už by jsi mohla vědět a ne tady dělat takovýhle scény….už mě s tím dost štveš a ostatní myslím,že taky…nemám pravdu holky?“ Zeptal jsem se a otočil jsem se na ně.
Holky na mě jenom zíraly,jak jsem něco takovýdleho mohl říct Afroditě,ale byly rádi,protože jenom zíraly a kývaly hlavami.
Afrodita se naštvala a řekla: „Já myslela,že budeme kámošky…“ řekla jim.




*Pohled Ann *

Už jsem na Afroditu byla hodně naštvaná,tak jsem řekla: „ Afrodito,už mě nebaví poslouchat ty tvoje příšerný keci…víš vůbec jaký to pro mě je? Běž odsud Afro a už jsem nelez,dokud se nevzpamatuješ a nebudeš rozumnější.“
Ulevilo se mi,protože přezdívku Afro jsem na ní nikdy nepoužila.Věděla jsem,že jí to vadí,ale při takovýhle věcech se to vždycky hodí.
Afrodita se naštvala a vzala si všechny věci. Než ještě odešla,otočila se a řekla: „ Je fakt,že jsi nikdy neměla žádného kluka,ale nemusíš se k Drewovi takhle přidávat proti mně.“
„ Mě je jedno co říkáš,já si budu dělat co chci a ne,že mi ty budeš poroučet.“ Zařvala jsem na ní co to jen šlo. Myslím si,že to museli slyšet i sousedi…možná by to slyšel i hluchej…no tak dobře hluchej ne,ale dost nahlas jsem to zařvala.
Holky na mě jenom zíraly a jenom se divily.
Afrodita se na ně ještě podívala a odešla.
Dívala jsem se za ní,jak se vlní,aby mě co nejvíc naštvala.
„ Nemusíš kroutit tak tim zadkem.“ Zakřičela jsem ještě za ní.
Drew se na mě udiveně podíval. „ No co na mě tak koukáš?..“ zeptala jsem se.
„ Jen tak.“ Odmlčel se. „ No víš,nikdy si nic takovýdleho na Afroditu nedovolil,jsi PRVNÍ…..slovo první zdůraznil.“ Řekl Drew.
„ A s tím Afro si zaválela.“ Řekla šťastně Emily.
Podívala jsem se na ostatní kámošky a jenom přikyvovaly na souhlas. Usmála jsem se na ně a řekla po dlouhých minutách ticha: „ Nepůjdeme do toho bazénu?“
„ Taky bych šla.“ Přikývla Kramisha
„ Tak fajn.řekl drew a začal nás házet do vody.
Celé odpoledne jsme si užívali co to jen šlo…
Emily se potom podívala na mobil a řekla,že už musí domu. Samozřejmě holky nezůstaly po zadu,protože nechtěly být na ocet.
„ Holky,ale vždyť ještě nemusíte chodit…“ řekla jsem smutně.
„ Ale musíme,protože jsme rodičům slíbily,že budeme doma včas.
„ Tak jo…vždyť se uvidíme zejtra ve škole.“ Řekla jsem.
Holky se zašly převléknout a vrátily se k bazénu.
„ Jsme moc rádi,že jsme mohly být spolu.“ Řekla za všechny Kramisha.
„ Nemáte za co…to spíš já mám poděkovat,že jste vůbec přišly.“ Řekla jsem.
Drew se jenom díval na náš rozhovor.
Holky po chvilce odešly a já zůstala sama s Drewem…Nikdy jsem sama s klukem nebyla. Nevím co má vůbec dělat. (No co budu se chovat úplně normálně,jako kdyby tu byly holky.)
Šla jsem si sednout na deku, kterou jsme měli rozloženou na trávě.
Drew šel samozřejmě za mnou.
Lehla jsem si na záda a začala přemýšlet o tom, jak se ke mně zachovala Afrodita…hodně mě naštvala ale musím se s tím nějak srovnat, abych byla aspoň schopná normálně mluvit…pomyslela jsem si.
Drew si vedle mě sedl a chvilku na mě koukal…potom řekl: „To co se stalo mezi tebou a Afroditou je mi líto.“
Podívala jsem se na něj a řekla: Není důvod, aby ti to bylo líto…možná jsem si to zasloužila i když nevím čím.“
„ Neboj se…bude to zase dobrý.“ Řekl a zvedl se…podal mi ruku, abych se taky mohla zvednout. Ruku jsem mu podala a pomohl mi na nohy.
„ Půjdeme do vody? „ zeptala jsem se.
„ Jo, jasně…budu rád.“ Řekl a hned semnou běžel k bazénu.
Drew skočil do vody jako první a potom se na mě otočil. „ Ty nepůjdeš do vody? „
„ Jo, ale…“ nemohla jsem ani domluvit větu, protože mi skočil do řeči „ Nic neřikej a skoč za mnou do vody.“
Hned jak to dořekl, skočila jsem do vody,plavala jsem kraula k němu a potom řekla: „ Tak co, spokojen? „
Drew se na mě podíval a řekl: „ No to si piš, že jsem spokojenej, vždyť ty by jsi mohla plavat závodně.“
„ Plavání mě baví to jo, ale že bych musela plavat závodně to zase já nejsem.“ Řekla jsem a zase vyšla z vody ven.