Americký sen

Probudila jsem se do krásného rána. Byl Halloween a všichni se těšili na večer. Audrey a já jsme pekly sušenky ve tvaru halloweenských symbolů pro děti a Toby s Ephraimem je zdobili barevnými polevami. Venku byla mlha a zima – o to více bylo doma útulno.
„Tak jak jste se prospali? Nebolí vás z té matrace záda?“ strachovala se Audrey.
Usmála jsem se a po očku sledovala Ephraima. „Kdepak, takhle skvěle jsem se už dlouho nevyspala,“ ujistila jsem svoji kamarádku a pokračovala ve vykrajování těsta.
Audrey si mě prohlédla. „Úplně záříš!“
„Díky!“ usmála jsem se na ni.
Zasmála se a nevěřícně kroutila hlavou. Pak se otočila k Ephraimovi, který právě zdobil sušenku ve tvaru nahrbené kočky. „To by jeden nevěřil, co takový chlap dokáže.“
Plácla jsem ji přes ruku. „Nech toho, nic se nestalo…“
Audrey zvedla obočí.
„…tedy prozatím…“ dodala jsem a potutelně se usmála.
„No, jsem zvědavá, jak dlouho to vydržíš. Moc dobře znám to pokušení, když jsi zamilovaná,“ řekla a znělo to jako proroctví.
Skousla jsem si ret a znovu se podívala na Ephraima. Zřejmě můj pohled vycítil, protože zvedl tvář a usmál se na mě. Málem se mi podlomila kolena. Ze dne na den můj cit k němu ještě sílil a právě nyní se mi zdál absolutně neodolatelný.
Zhluboka jsem se nadechla a úsměv mu oplatila. Hned na to mě Audrey loktem drcla do ramene a věnovala mi významný pohled. „No, co jsem říkala…“
Zamračila jsem se na ni. „Abys věděla, mýlíš se, Ephraim i já jsme dospělí a umíme se ovládat.“
Audrey se uchichtla.
„No vážně!“ přesvědčovala jsem ji. „Navíc se tomu nebráníme, jen se chceme trochu víc poznat, než k tomu dojde…“
„Hm, to zní rozumně,“ pokývala Audrey hlavou.
„Většinou se tím všechno změní a mně se to líbí přesně takové, jaké je to teď, chápeš?“
Audrey přikývla.
„Mohlo by se tím všechno pokazit,“ řekla jsem a nakrabatila čelo.
„A nebo by to mohlo být diametrálně lepší,“ oponovala mi Audrey.
Uvolněně jsem se zasmála. „To je pravda!“
Vložila jsem do trouby poslední plech a přesunula se ke stolu. Vzala jsem si neozdobenou sušenku, kousek z ní odlomila a ochutnala jej. „Mňam, ty se nám vážně povedly!“ pronesla jsem uznale.
Ephraim se zasmál. Chytil mě za zápěstí, nasměroval mou ruku ke svým ústům a zbytek sušenky mi snědl. Rty se při tom dotkl konečků mých prstů. Zachvěla jsem se – odolávat mu opravdu nebylo jednoduché…
 
Později odpoledne jsme si udělali výlet na Golden Gate Bridge. Mlha se do té doby rozestoupila a zpoza mraků dokonce vysvitlo pár slunečních paprsků. Výhled byl přímo ukázkový, skoro jako na obrázku.
Oči jsem držela nepřetržitě otevřené a cvakala jednu fotografii za druhou. Když jsme pak autem vjeli přímo na most, Toby shrnul střechu a do vlasů se nám opřel prudký vítr. Audrey a já jsme se začaly smát a snažily se rukou udržet vlasy v týle, aby nám nebránily ve výhledu.
Slunce pomalu začalo zapadávat za obzor a most se rozzářil tisícem světel, odrážejících se na temně modré vodní hladině pod námi. Ephraim mě levou paží objal kolem ramen a tou druhou mě chytil za ruku a propletl své prsty s mými.
Byla to dokonalá chvíle. Přesně taková, jakou si toužíte zapsat do deníku, abyste si ji uchovali navždy.
Stočila jsem k Ephraimovi svou tvář a usmála se na něj. Silný vítr mě nutil často mrkat, a tak jsem oči nakonec zavřela a nechala se Ephraimem políbit.
Vlasy už jsem si nedržela, takže zběsile poletovaly kolem našich tváří. Vzduch byl studený, zatímco Ephraimovy rty byly božsky hřejivé.
            Toby nás dovezl na místo, odkud se před námi most jakoby otevíral. Byla neděle, tudíž se kolem motala spousta turistů, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Slunce už úplně zapadlo a obloha se setměla.
„Kousek se projdeme, vy se zatím kochejte tou krásou…“ řekla Audrey s úsměvem a chytla Tobyho za levou ruku. Společně se pak ztratili kdesi ve tmě.
Otočila jsem k Ephraimovi a položila dlaně na jeho hruď, opřela jsem si o ni i levou polovinu tváře a zadívala se na dlouhou linii rozsvíceného mostu, jež mé oči vedla k okouzlujícímu sanfranciskému panoramatu. Byla to nádhera.
Ephraim se díval stejným směrem a mezitím mě hladil na zádech. Usmívala jsem se a byla jsem tak uvolněná a klidná, že kdyby kolem nás nebyl takový hluk, asi bych se dokázala odevzdat spánku.
Ephraim své ruce pomalinku sunul výš a začal mě hladit po vlasech. To už jsem cítila opravdové blaho a chybělo jen málo k tomu, abych začala příst jako kočka.
Byli jsme si tak blízko. Důvěrně blízko. Tvořili jsme pár…
Zaklonila jsem hlavu a podívala se Ephraimovi do tváře. Pohled mi opětoval a usmál se.
„V pořádku?“ zeptal se a já přikývla. „V nejlepším!“ hlesla jsem šťastně a znovu se opřela o jeho hruď.
 
Cestou domů jsme na ulicích míjeli děti v převlecích. Některé vypadaly téměř opravdově v kostýmech duchů, čarodějnic, kostlivců a jiných příšer. Ulice byly spoře osvětleny lampami a na schodech před každým domem zářily vyřezávané dýně. Některé byly obyčejné, jiné vypadaly, že si s nimi někdo dal opravdu hodně práce.
            Jakmile jsme dorazili domů, Audrey nám uvařila teplý čaj a zatímco jsme popíjeli, přesypávala barevné bonbony do skleněných a keramických misek, které pak rozmístila všude po domě.
Zanedlouho zazvonil zvonek a přede dveřmi se ozval dětský smích a křik.
„Já otevřu!“ zvolala jsem nadšeně. Hrozně jsem se na to těšila. Doma v New Yourku mě děti nenavštěvovali. Do bytových domů se moc často pro koledu nechodilo a už vůbec ne do nejvyššího patra.
Běžela jsem ke dveřím a pomalu je otevřela. Stála přede mnou malá dívenka v převleku Karkulky a na předloktí se jí houpal pletený košík. Za ní se krčil o něco menší hoch v potrhaném špinavém oblečení, s šedivými kruhy pod očima. Pravděpodobně představoval zombie, ale vypadal spíše vystrašeně, než-li strašidelně.
Karkulka ke mně zvedla tvář a pronesla: „Trick or treat!“ Koledu nebo vám něco provedu.
Usmála jsem se a do košíku vhodila dvě velké hrsti balených bonbonů. Potom jsem se natáhla pro talíř se sušenkami, který ležel na botníku a podržela jej ve výši dětských očí.
„Vyberte si,“ pobídla jsem je a sledovala, jak jejich ručky nerozhodně krouží nad talířem s barevným cukrovím. Dívenka si nakonec vzala sušenku ve tvaru javorového listu a chlapec se rozhodl pro čarodějnický klobouk.
„Děkujeme!“ zahlaholily obě děti a utíkaly pryč.
S úsměvem jsem za nimi zavřela a vrátila se do kuchyně k ostatním.
„Teda, ty byly tak rozkošné…“ rozplývala jsem se a z misky na stole si vzala pár gumových bonbonů ve tvaru kukuřičných zrn. Jeden po druhém jsem si je naházela do pusy a přisedla si k ostatním.
Toby zrovna rozléval červené víno do útlých vinných skleniček a Audrey přinesla tác s nakrájenou zeleninou, slanými krekry a několika druhy sýrových a kořeněných dipů.
Vypadalo to na opravdu skvělý večer v kruhu přátel...